Protiuprchličtí aktivisté se neustále tváří, že chtějí řešit problémy spojené s uprchlickou krizí. Vše ale nasvědčuje pravému opaku.
Stačí se podívat na jejich reakce na různé argumenty či opatření vlády, aby člověku došlo, že o řešení jim opravdu nejde.
Když v reakci na návrh kvót přerozdělování uprchlíků v rámci EU vláda proti kvótám vystoupila na evropské úrovni, nebyli spokojeni. Vláda totiž jako alternativu navrhla, že přijmeme uprchlíky dobrovolně, a to v počtu, který budeme považovat za pro nás přijatelný, a budeme si mezi nimi vybírat.
Proti tomu protiuprchličtí aktivisté agresivně vystupovali, včetně výhrůžek násilím a v jednom případě dokonce pokusem vtrhnout násilně do budovy Úřadu vlády.
Protiuprchličtí aktivisté kritizovali vládu, že nechává uprchlíky procházet přes naše území. Vláda reagovala tak, že výrazně navýšila kontroly na našem území a zachytila uprchlíky směřující přes naše území do Německa či Švédska. Tyto uprchlíky pak umístila do detenčních zařízení a samozřejmě provoz těchto zařízení není levná záležitost, takže na to musela vyčlenit nějaké finance.
Protiuprchličtí aktivisté ovšem spokojeni nebyli a začali vyřvávat, že vláda cpe peníze uprchlíkům do chřtánu místo "našim lidem." Přitom tím splnila především jejich požadavek. Nikdo jiný nic takového nenavrhoval. Jistá laxnost v odchytávání uprchlíků na našem území by naší zemi jistě ušetřila nejednu korunu.
Ostatně ti uprchlíci, kteří byli z detenčních zařízení propuštěni, při první příležitosti nasedli na vlak směr Německo.
Protiuprchličtí aktivisté zdůrazňují, že hlavní důvod, proč uprchlíky nepřijímat, je jejich náboženství. Islám je totiž podle nich náboženství naprosto zavrženíhodné, zcela odlišné od jiných náboženství, a s naší kulturou neslučitelné a nám nebezpečné.
Když ovšem vláda přišla s návrhem přijmout křesťanské uprchlíky ze Sýrie a Iráku, protiuprchličtí aktivisté vůbec nejásali. Naopak jejich ostrá vyjádření na adresu vlády, včetně těch ministrů, kteří zastávají "tvrdší linii" v přístupu k uprchlíkům, pokračovala dál v nezměněné intenzitě.
Když vláda přišla s myšlenkou, že Česko přispěje finančně Turecku, aby zvládalo provozování utečeneckých táborů a tudíž začalo hlídat hranice s Řeckem, protiuprchličtí aktivisté spustili bití na poplach, že "naše peníze" půjdou Turkům.
Tak chtějí, aby ti uprchlíci přišli, nebo to naopak nechtějí? Měli by si to rozmyslet.
Když česká vláda nabídla několika uprchlíkům léčení v ČR, a tito uprchlíci se rozhodli absolvovat své léčení v jiné zemi, která jim dala stejnou nabídku, odnesla si to vláda i oni příslušní uprchlíci, kterým jsme "nebyli dost dobří." (Co si to vůbec dovolili!)
Naši čeští protiuprchličtí aktivisté nejsou spokojeni ani s tím, že se naší zemi uprchlíci prakticky vyhýbají. Mají hrozný vztek, že přicházejí do Německa, Rakouska či Švédska.
Kampaň proti uprchlíkům je tak hlasitá, že z ní panikaří i mnozí politici, jinak vcelku normální v rámci české reality. Mají pocit, že pokud třeba jen uznají, že uprchlíci jsou lidé, nikoliv škodlivý hmyz, který je třeba vyhubit, budou už nevolitelní.
Ne, protiuprchličtí fanatici nebudou nikdy spokojeni. Ani kdyby se do uprchlíků střílelo a konaly se veřejné popravy sluníčkářů, nebude jim to stačit.
Uprchlická krize pro ně není téma k řešení, je to pro ně záminka, jak prosazovat a legitimizovat svoji zvrácenou fašistickou ideologii.
Je mi líto poctivých a slušných lidí, kteří jim ve strachu z budoucnosti tuto návnadu žerou i s navijákem.
