Lidové noviny 23. ledna informovaly o reakci Kláry Vítkové Rulíkové na vytýkací dopis, který dostala od Ministerstva práce a sociálních věcí, u něhož je zaměstnána.
Ve své reakci vytýkací dopis popisuje jako „hon na čarodějnice“ a přirovnává se k Janu Husovi, neboť „za pravdu se halt trpělo vždy.“
Klára Rulíková Vítková musí mít neskutečně nízké IQ, pokud nechápe, že výhrady vůči její práci vůbec nesouvisí s tím, zda říkala nebo neříkala pravdu.
Nechápe to, že sociální pracovník je vázán mlčenlivostí o svých klientech. Je to jedna z vůbec nejzákladnějších zásad sociální práce.
Dodržovat tuto zásadu musí každý sociální pracovník, podobně jako lékař musí dodržovat lékařské tajemství.
Tato zásada nepřestává platit ani tehdy, když klient sociálního pracovníka o sobě sám zveřejňuje informace. Klient není sociální pracovník, není vázán mlčenlivostí.
MPSV k ní bylo velmi mírné a poslalo jí vytýkací dopis. V každé jiné profesi, a to nejen v soukromé sféře, by za takové porušení zásad své práce byl každý pracovník na hodinu propuštěn.
Reakce Kláry Vítkové Rulíkové je kombinací naprosté neznalosti zásad vlastní profese a vyšinuté hysterie.
Přesto se jí veřejnost zastává. Můžeme spekulovat proč, ale asi všichni tušíme.
Zastávala by se veřejnost těch, kdo takto zásadním pochybí v jiných profesích?
Zastala by se veřejnost řidiče autobusu, který usnul za volantem, protože před jízdou vypil litr vodky a neznal dopravní značky?
Zastala by se veřejnost chirurga, který by si před operací neumyl ruce, nevydezinfikoval operační nástroje a způsobil pacientovi zánět v dutině břišní?
Zastala by se veřejnost hospodského, který by plival hostům do piva?
Zastala by se veřejnost učitele, který by v hodině dětem pouštěl pornografické filmy?
Ne, nezastala. Naopak!
Jediný důvod, proč se veřejnost zastává Kláry Vítkové Rulíkové, je to, že ve svém rozhovoru řekla to, co chtěla většina slyšet.
Jak k tomu ale přijdou všichni ti lidé, kteří přišli o práci kvůli nějakému drobnému či dokonce banálnímu pochybení?
MPSV se zachovalo velmi benevolentně. V jakékoliv firmě a na velké většině úřadů by už při takovémto zásadním porušení zásad své práce měla Klára Vítková Rulíková dávno sbaleno svých pět švestek a stepovala by na Úřadu práce.
Jenže ona si místo toho myslí, že je nový Jan Hus.
