V souvislosti s debatami kolem uprchlické krize se ve vší nahotě odhalila až šokující absence politického vzdělání u nemalého počtu sociálních demokratů.
Řada členů ČSSD dnes a denně skáče na špek nejprimitivnějším formám manipulace.
Ti z nich, kdo se projevují ve veřejných debatách na facebooku, neváhají podporovat pravý opak toho, co představuje historické úsilí sociální demokracie – úsilí o sociální stát, který odstraňuje extrémní chudoby a rozrušuje její dědičnost.
Někteří vycházejí z předpokladu, že veřejnost má oprávněný strach z příchodu imigrantů ze Středního východu, a to pohání politické dění v České republice. Tento předpoklad je ale z velké části zcela nepravdivý.
Když se podíváme na realitu uprchlické krize střízlivýma očima, vidíme, že do Česka uprchlíci, ani jiní imigranti z oblasti Středního východu nesměřují. Česko se dokonce dostalo do tak absurdní situace, že na společenskou poptávku „dělat něco s uprchlíky,“ jich byly řádově desítky pochytány a proti jejich vůli fakticky vězněni na českém území. Bez těchto policejních akcí by počet uprchlíků v Česku byl v řádu několika jednotlivců.
Přísliby ze strany těch, kdo vedou kampaň proti uprchlíkům, že k nám uprchlíci začnou přicházet, jakmile se Německo uprchlíky nasytí, se nenaplňují. Počet uprchlíků, kteří letos přišli do Německa, se odhaduje až na jeden milion. Přesto do Česka stále uprchlíci nepřicházejí.
Praxe ukazuje, že pokud se uprchlíci „nechytí“ v Německu, volí jiný postup, než příchod do Česka. Buď pokračují dále do Švédska, nebo se dokonce vrací do svých domovin. Čili raději se vrací například do válkou zmítané Sýrie nebo do uprchlických táborů v Turecku, než aby šli do Česka.
Tyto skutečnosti ukazují na jediné. Politici a politické síly vezoucí se na protiuprchlické vlně soustavně lžou lidem do očí a podvádějí veřejnost. Ukazuje se, že téma uprchlíků je zástupné téma, je to nástroj, nikoliv reálný existující problém, kterému naše země a její obyvatelé čelí.
O co tedy protiuprchlickým silám v naší zemi ve skutečnosti jde?
Je toho více. Části těchto politiků nejde o nic jiného než o osobní prospěch. Nemají žádný hlubší politický program, nemají žádnou vizi pro Českou republiku a její občany. Chtějí jedinou věc. Chtějí pro sebe teplé místečko v nějaké politické pozici. Vystačí si většinou s pozicí poslance či senátora, ti skromnější i s pozicí krajského zastupitele.
Je to kariérismus nejnižší kategorie, neboť jim umožňuje zcela nepracovat, dokonce nemusí ani příliš zapojovat mozková buňky. Stačí jim si někde na facebooku a v internetových diskusích přečíst nejpitomější předsudky části voličů a ty do zblbnutí opakovat. To se dá zvládnout s „pracovní dobou“ zhruba 30 minut denně.
Stačí zmobilizovat ani ne nejhloupějších 5 % naší populace a účast v parlamentu je při běžné volební účasti zajištěna.
Pak tu je druhý typ politiků a politických sil, kteří využívají uprchlické krize z přesvědčení, nikoliv čistě pro vlastní osobní prospěch. Ty představuje autentická krajní pravice. Uprchlické téma a téma islámu je jejich přirozeným tématem.
Jde jim především o vystoupení Česka z Evropské unie. Ano, skutečně si přejí vystoupení Česka z EU. Evropská unie je pro ně největší překážkou pro uskutečnění vize etnicky čisté ekonomicky autarkické země, kde každý občan zná a respektuje své dědičně přidělené místo v přísné společenské hierarchii.
A v této souvislosti je to pro ně příležitost oslabit a nejlépe i zastrašit levici, která bojuje za pravý opak – tedy společnost postavenou na sociálním státu s vysokou mírou sociální mobility, čili možnosti lidí z nižších sociálních vrstev žít slušný život a vypracovat se poctivou prací.
Třetí skupinou, která je tak trochu v pozadí uprchlické tématiky, je tradiční euroskeptická pravice. Ta neusiluje o zničení demokracie v Česku, ani o úplné vystoupení Česka z EU, ale protiuprchlická vlna se jí hodí v jejích politických kalkulacích, a tak tu a tam některý z jejích politiků pronese něco, co chtějí lidé zmanipulovaní protiuprchlickou krizí slyšet.
Tyto politické síly chtějí oslabit českou levici a oslabit vliv Evropské unie. Brání národní zájmy tak, jak je vnímají. Evropská unie jim vadí především proto, že představuje překážku pro uskutečnění některých zásadních cílů, ale nežijí ve fantasmagorické vizi, že by mohlo Česko z EU vystoupit.
K tomu, aby zrušili zákoník práce, zrušili institut minimální mzdy, zavedli thatcherovské protiodborové zákony, zprivatizovali zdravotnictví a další veřejné služby a mohli bezpečněji přesměrovávat toky veřejných peněz, jim stačí EU v podobě čisté zóny volného obchodu bez jakékoliv politické integrace a sjednocujících se sociálních standardů a možná jen vydobytí si výjimek ve spolupráci s polskými a britskými konzervativci.
Krajní pravice jim slouží jako bič na levici. Nevěří ve schopnost krajní pravice se sjednotit a více zasáhnout do politického dění se svým vlastním programem. Věří, že protiuprchlická kampaň pomůže dále oslabit už tak slabé pozice levice, že levici roztříští latentní xenofobie mezi jejími vlažnějšími příznivci, a že to bude „národnější“ část tradiční pravice, kdo bude sklízet plody frenetické propagandistické a aktivistické práce krajní pravice.
V podstatě spoléhají na to, že se lidé vystrašení masáží našich bulvárních médií a dennodenní kanonádou hoaxů na sociálních sítích odkloní od sociální demokracie, ale volba krajní pravice pro bude většinu z nich trochu moc silná káva.
V emocionálně vypjaté debatě na úplně irelevantní téma výhodně zapadnou skutečná témata jako boj za zvýšení minimální mzdy či kampaň odborů proti levné práci. V to doufá tradiční pravice.
Je až s podivem, kolik sociálních demokratů se nechá snadno opít rohlíkem a řadí se jak lumíci k sebevražednému skoku ze skály.
A bude se tak dít do té doby, dokud se nezačne ve stranických strukturách mluvit o politice, dokud budou jedinými tématy schůzí, koho zvolit do jaké funkce, a jak se vybírají členské příspěvky. Dokud masa sociálně demokratického členstva nedostane příležitost získat základní orientaci v politickém dění a v zásadních politických otázkách, do té doby se pravice, krajní pravice a političtí vychcánkové této země budou moci na naprostou politickou naivitu sociálních demokratů stoprocentně spolehnout.
PS: Úplně stejný článek by bylo možné napsat také o KSČM, ale to je úlohou někoho z jejích členů, nikoliv mou.
