Jakmile jsem si založil blog, hned jsem čelil žádostem o vysvětlení, proč jsem odpůrcem zdravého selského rozumu. Pro upřesnění bych dodal, že nejsem odpůrcem využívání zdravého selského rozumu v drobném zemědělství. Proto se ostatně onen rozum jmenuje zdravý selský, neboť je to rozum sedláka vhodný právě pro obhospodařování sedlákovy farmy.
Mimo drobné zemědělství ale zdravý selský rozum nemusí vždy fungovat, neboť prostě jiné věci v našem světě nefungují stejně jako farmaření.
Zdravým selským rozumem bychom museli věřit, že se Slunce otáčí kolem Země. Vychází přeci každé ráno viditelně na jedné světové straně a večer zapadá na straně přesně opačné.
Stejně tak bychom museli věřit tomu, že těžší těleso padá k zemi rychleji než těleso lehčí. Přeci když vezmeme pírko a ocelovou kouli, spadne ocelová koule na zem dříve. Ovšem již Galileo (1564-1642) poukázal na to, že zrychlení volného pádu na hmotnosti tělesa nikterak nezávisí.
Zdravý selský rozum aplikován nesprávně prostě nevidí všechny souvislosti a nemá schopnost dospět k pravdivé interpretaci jevů kolem nás. Možná proto se poměrně často setkáváme s odvoláváním se na zdravý selský rozum v politice.
Vezměme si pro příklad Kalouskovy rozpočtové škrty a úspornou politiku obecně. Je nám říkáno, že stát je jako rodina. A když má rodina dluhy, musí se uskromnit, snížit své výdaje, aby pak neplatila velké úroky. Být zadlužený je špatné. Když dluhy nesplatíte, přijde exekutor.
Děsivá představa, že Českou republiku navštíví velký globální exekutor, pokud si dobrovolně nezmasakrujeme školství, zdravotnictví, sociální péči, neuděláme z důchodců nezaměstnané a bezdomovce, nepodlomíme například vědu a výzkum, apod., hnala lidi v roce 2010 k volebním urnám s volebními lístky ODS či TOP09 v rukou. Nutno dodat, že řada těchto lidí se považuje za vzdělané.
Háček je v tom, že žádný globální exekutor neexistuje. Když se pokusila německá premiérka Merkelová zahrát si na exekutora v kauze Řecko, volili Řekové ve velkém počtu stranu s názvem Syriza, která přislíbila zastavení splácení řeckého dluhu. A není nikdo, kdo by z Řeků ony dluhy „vytřískal“, pokud nechce vstoupit do válečného konfliktu se členskou zemí EU a NATO.
Odmítnutí splácení dluhů státy (anglicky default) není až tak neběžné, jak se zdá, stejně tak odpouštění dluhů. Periodické odpouštění dluhů státem se dělo již ve starověké Mezopotámii. V nedávné době odstoupila od splácení dluhu Argentina, ještě v první polovině 20. století země s jedním z nejvyšších HDP na hlavu na světě, vyšším než naše tak opěvovaná První republika.
Dluh byl v nedávných letech odpuštěn také několika extrémně zadluženým africkým zemím, které se díky tomu pomalu dostávají z naprosté chudoby.
Když dlužíte bance 50 tisíc nebo třeba i 500 tisíc, máte problém vy. Když dlužíte bance 50 milionů, nebo spíše 500 milionů, má problém banka. Jenže banky v těchto případech již vyinkasovaly několikanásobky původních půjček předtím, než došlo k odstoupení státu od dluhu. Zadlužený stát tedy nestihne osud biblických měst Sodoma a Gomora za to, že si žil prostopášně.
Ovšem ani ta analogie s rodinou moc nefunguje. Vzít si půjčku pro rodinu někdy smysl nedává, ale často také dává. Tak jistě není dvakrát moudré si vzít spotřební úvěr na sadu hrnců za 50 tisíc. Nicméně koupit si vlastní byt na hypotéku smysl dává, místo nájmu platíte splátky hypotéky a jednoho dne bude byt váš.
Kalouskova analogie vlastně říká, že rodina by neměla utrácet na takové věci, jako jsou energeticky úsporné spotřebiče či žárovky. Radí vám tedy zaplatit více za elektřinu a ušetřit na výměně staré ledničky za novou, která má třeba poloviční spotřebu.
Ušetřit se dá také na výdajích na vzdělání vašich dětí. Jedná se o desetitisíce, možná i statisíce. Jestli děti, až dospějí, seženou práci, a jak bude placená, už není Kalouskova starost. Jde přeci o to ušetřit letos, příští rok, ne za deset dvacet let.
Kromě toho analogie s rodinou není úplně na místě. Stát prostě není rodina. Co dává smysl pro rodinu, nemusí vůbec dávat smysl pro národní ekonomiku.
Jestliže se ekonomická politika vlády omezuje na boj proti zadlužení pomocí snižování státních výdajů, zvyšování nepřímého zdanění prostřednictvím DPH a dalších restriktivních opatření, nutně snižuje výkon ekonomiky.
Jenže státní dluh roste. Menší výkon ekonomiky znamená nižší výběr daní. Čím více vláda šetří, tím více dluh narůstá.
Jak si ekonomickou politiku Nečasovy vlády vůbec vysvětlit?
Pokud si stát má hledět pouze toho, aby neměl dluhy, lze říci, že politikou vlády je žádnou ekonomickou politiku nemít.
Jediné, co by se dalo se zahmouřením oka nazvat ekonomickou politikou, je snaha vlády o soustavné snižování nákladů na pracovní sílu. Nečasovsko-Kalouskovské Česko má být prostě čistě exportně orientovanou ekonomikou, konkurující světu vysokým poměrem produktivity práce ke mzdám.
To daleko více než moderní ekonomiku rozvinuté země připomíná modernizační strategii tehdy zaostalého Japonska v 19. století, ale bez státních zásahů. Pro země předindustriální éry to smysl dává – pro průmyslovou zemi, která patří do první padesátky světového žebříčku HDP na hlavu, to je cesta do zaostalosti.
A na tuhle cestu nás dostala víra ve zdravý selský rozum a na druhý pohled nefunkční analogie.
