V posledních letech narůstá počet řetězových e-mailů a obrázků a zpráv šířených prostřednictvím facebooku, jejíchž obsahem jsou tvrzení, že jsou v Česku Romové zvýhodňováni, mimo jiné při pobírání sociálních dávek. Je vcelku marné argumentovat, že něco takového by bylo jen těžko realizovatelné, protože mnoho lidí těmto "zprávám" prostě věří zejména proto, že jim chce věřit.
Mnozí k tomu mají i potřebnou historku ze života, která zní zhruba takto: "Sestřenice švagra kamaráda mé kamarádky pracuje na sociálce a říkala to."
Také proti tomu lze něco namítat asi tak efektivně jako proti osobnímu příběhu někoho, kdo tvrdí, že jej Ježíš zachránil před alkoholismem.
Argumentovat proti takovým absurditám nemá žádný smysl. Ani podrobný a objektivní výzkum skutečného stavu nemá potenciál vyvrátit něco, co je předmětem víry.
Výzkumy i fakta lze vždy zpochybnit, neboť tzv. zvýhodňování či naopak neznevýhodňování Romů není předmětem každodenní zkušenosti drtivé většiny obyvatel Česka.
A přiznejme si, že člověk má tendenci docházet k závěrům na základě svých osobních zkušeností, ačkoliv ty jsou nezbytně omezené. Žádný člověk nežije život všech ostatních lidí, ale pouze svůj vlastní. Nemůže se vyskytovat na více místech najednou, nemůže být svědkem všech událostí.
Avšak hovoříme-li o zvýhodňování, pak jeden projev zvýhodňování se v dějinách opakuje s železnou pravidelností.
Existuje-li ve společnosti nějaká zvýhodněná skupina, pak v každé době, v každé zemi a v každé situaci se najde nemalý počet lidí, kteří dělají vše pro to, aby se členy této skupiny stali.
Jen na našem území jsme za posledních sto let viděli například Čechy hlásící se k německé národnosti a Němce hlásící se k české národnosti podle toho, co bylo v dané chvíli výhodné.
V době před Listopadem 89 byli zvýhodněnou skupinou členové KSČ, a tak měla KSČ přes 1,5 milionu členů. A záhy po Listopadu 89, kdy bylo členství v KSČ naopak nevýhodné, odhadem 1,2 milionu členů z KSČ vystoupilo.
Všechny takové příklady by vydaly na knihu o mnoha svazcích.
Pokud by Romové byli skutečně zvýhodňováni, lze rozumně předpokládat, že by se k romské národnosti přihlásily statisíce neromů.
Přesto se v posledním sčítání lidu k romské národnosti přihlásilo celkem 13 150 občanů. Mezi občany ČR je ale Romů nepochybně podstatně více. Kvalifikované odhady hovoří zhruba o 200 tisíc.
Být v Česku Romem je tedy tak "výhodné", že se k romské národnosti nepřihlásilo ani 180 až 190 tisíc lidí, kteří Romy skutečně jsou, natožpak statisíce neromských vychcánků.
Barva pleti, vlasů či očí by pro velkou část neromských obyvatel Česka nebyly překážkou. Mnoho lidí má tmavé vlasy a oči, opálenější pleť. Stejně tak nemalá část Romů má celkem světlou pleť a jsou mezi nimi modroocí, šedoocí či zelenoocí lidé.
Kdo by dobrovolně odmítl sociální dávky trojnásobně až čtyřnásobně překračující průměrnou mzdu, když by k tomu stačilo přihlášení se k romské národnosti, že?
Závěr je tedy docela jednoduchý. Pokud by Romové byli skutečně v Česku zvýhodněnou skupinou, hlásilo by se k romské národnosti odhadem 0,5-1,5 milinu občanů, nikoliv 13 500.
Romové zvýhodňováni nejsou. Jen pro mnohé naše oprávněně i neoprávněně frustrované spoluobčany je těžké tuto skutečnost přijmout jako fakt.
