V posledních několika dnech se událo okolo jedné z nejsilnějších politických stran (ODS) v ČR mnoho věcí. Jednou z největších a mediálně nejsledovanějších, byl výrok dnes již bývalého lídra Mirka Topolánka v neoficiálním rozhovoru , neoficiálně na kameru. Pro mnohé, se to stalo výrazem naprosté ztráty duševního zdraví a soudnosti. Ale.....
Tak nejak se bude tvarit predseda CSSD, az mu to dojde.
Co se vlastně stalo.
Zrekapitulujme si, co se za oněch několik dní odehrálo. Drobnosti, jako je obsah oné nahrávky nechme stranou. Pro naši věc jsou druhotné. Podstatné je, že pan Topolánek pronesl něco, co není slučitelné s jeho funkcí předsedy konzervativní strany. To zaznělo i v médiích a ne jednou. Nebyl to první výstup tohoto typu , ale zdá se, že poslední. Pan Topolánek se tímto, jak by řekl císařův pekař, „Historicky znemožnil“.
Pročpak to asi udělal?
První dojem.
Dlouhou dobu jsem věřil vyjádření jeho stranických kolegů, a názory mnohých expertů v médiích mne v tom utvrzovaly, že si prostě hloupě nedal pozor. Tento názor, ač mi přišel jakkoliv zvláštní, mne držel až do včerejšího večera, kdy jsem slyšel nového lídra pro volby, a reakce na něj.
Probuzení.
Nutno uznat, že pan Topolánek, není hloupý. Možná je emotivní, a v mnohých jistě emoce vzbuzuje, ale není to hlupák. Někomu kdo se tak dlouho pohybuje v politické elitě a neřku-li krátce před volbami by se takové věci stávat neměly, za předpokladu, že to není promyšlený tah. Situace před výrokem je špatná. Jak bylo napsáno v jednom článku časopisu Respekt *. Volební kampaň se dá vést třemi způsoby:
1) Populisticky , tak jak to dělá ČSSD.
2) Formou silných a důvěryhodných lídrů.
3) Strhující volební program.
Populisticky.
To není nic pro voliče ODS. Tito lidé obvykle populismus celkem rychle prohlédnou. Navíc mívají přehled o aktuální situaci , alespoň v možnostech jenž jim média poskytují.
Formou silných lídrů.
To je také dost problematické. Vzhledem k bohaté minulosti ne jednoho z představitelů ODS se tento bod zdá minimálně sporný.
Silný program.
To už je o něco lepší , ale podle předvolebních preferencí se to neujalo tak , jak by zřejmě bylo libo. Pan Dobrák a paní Slušná nevedou k cílům tempem, které bylo očekáváno. Ve hře je potřeba rozjet druhý přijatelný level silných lídrů.
Potřebujem novou tvář a větší pozornost.
Pan Topolánek se bezesporu stal pro největší konkurenční stranu a jejího předsedu pana Paroubka zosobněním zla. Navíc proti němu mají ověřené zbraně a znají ho do detailů, proto je snadným terčem. Již nějaký čas spolu bojují. Nejspíše i sám pan Topolánek uznal, že není tím, kdo stranu dovede k vítězným volbám. Přišel tedy čas na změnu. Jak, ale odejít aniž by to bylo podezřelé, a všichni nám to zbaštily? Je potřeba se historicky znemožnit. A tak se i stalo. Prostřednictvím reportéra a jeho „neoficiálního“ rozhovoru, se pan Topolánek odebral do politického důchodu. Zda o tom reportér věděl, nebo jen prodal horký materiál , či byl nastrčen konkurencí, se dá spekulovat, ale je to druhotné. Podstatné je, že perfektně sehrál svou roli. S velkým humbukem, jenž přitáhl pozornost médií, provalil se onen rozhovor. Topolánek na oko se bránící, s mírným kraválem odchází. Na jeho místo přichází nová, neokoukaná a nezdiskreditovaná tvář pana Nečase. Tento muž s velkým M je novou tváří ODS. Má čistý štít a za sebou kus práce. Standardní zbraně politických protivníků o něj tupí své ostří, a ODS jako celek povstává z popela podobna bájnému Fénixovy vedena tímto dosud ve stínu pracujícím mužem. Do voleb zbývá dost času, aby měla ODS možnost přivést na svou stranu část voličů, kteří po eskapádách emigrovaly k jiným menším stranám, neboť s novou tváří se zrodila i nová naděje, že to tentokrát bude lepší. Také je potřeba co nejlépe využít mediálního výsluní. Celá strana se pak semkla v jeden šik a jako své zosobněné zlo pojala pana Paroubka. Pan Paroubek je tedy v tuto chvíli tím snadným terčem , který je již známý, okoukaný a snadno zdiskreditovatelný cíl. Naopak k diskreditaci nového koně v čele ODS již tolik času není. To neznamená, že se o to ČSSD nepokusí.
Závěrem.
Musím uznat, že ačkoli postava pana Topolánka mne nikterak nefascinovala, a v době voleb spíše znamenala menší zlo, v porovnání s panem Paroubkem, tento tah byl v naší politice ojedinělý úkaz. Mají-li se věci skutečně tak, jaký jsem z nich nabyl dojem, pak je pan Topolánek prvním politikem, který se obětoval za společnou věc, pro celou ODS. Toho by předseda konkurenční ČSSD, bažící po moci, schopen nebyl.
Samozřejmě, že to tak být vůbec nemusí. Ale jeden nikdy neví.
* Článek z časopisu respekt: http://respekt.ihned.cz/c1-41464710-ctvrta-cesta
Bohužel v placené sekci.
V zájmu diskuse k tématu, prosím všechny jazykospitce, aby mou gramatiku ignorovali. DĚKUJI.
A nezapomínejte, je to jen teorie. :)
