Svoboda nebo otroctví? Vyberte si.

Poněkud zjednodušená otázka, pravda. Ale zkusme si na ní rychle, bez dlouhého rozmýšlení, odpovědět. Dost dobře si neumím představit, že by někdo dobrovolně zvolil otroctví a zavrhl svobodu. A proč? Protože všichni, bez výjimky, jsme nadání k tomu být svobodní již od svého narození. To je ovšem pouze teze. Proč je realita tolik jiná?

A jaká že je vlastně naše každodenní realita?

Do práce, z práce, zařídit to či ono, zaplatit poplatky, daně a odvody, televize, seriál, reklama, fotbal, reklama, hokej, spát a do práce, z práce …

Upřímně, aniž bych se chtěl kohokoli dotknout, kolik času nám zbude na našeho partnera, děti, koníčky? Umíme ještě vůbec normálně žít? Napadne nás někdy, proč se musíme účastnit tohoto dostihu? Nevypadá to snad jako svého druhu otroctví? Nežijeme snad, obrazně řečeno, s pistolí u hlavy?

A opravdu musíme? Anebo nemáme jinou volbu? Bojíme se, že neúčast v dostihu nás diskvalifikuje? Pak žijeme a chováme se jako otroci. Jaképak „konspirační teorie“? To je prostě realita. Strach nebo obava z čehokoli nás nutí si myslet, že není žádné východisko. To plodí závist, zlobu, „blbou náladu“, deprese a náš rozum už nemá čas ani prostor se tomu postavit.

Lidi, proboha, probuďme se už!

Zkusme se zamyslet a začít hledat cestu sama k sobě! Lze snad přát komukoli jinému lásku, úspěch a štěstí, když totéž nepřejeme sami sobě? Je možné pomáhat druhým, když neumíme pomoci sami sobě? Je snad možné být zodpovědný k bližním, když nejsme zodpovědní sami k sobě?

Jistě, že není. Jedno z přikázání zní: „Miluj bližního svého jako sebe sama.“ Nejsem religiózně založený člověk, ale kolik jednoduché a čisté pravdy v tom je. A ačkoli to zní altruisticky, nemá to s altruismem co dělat. Pokud si totiž ceníme sebe sama, ceníme si i bližního svého. Takže by se to dalo parafrázovat jako: „Ceň si bližního svého, jako si ceníš sebe sama.“

Svobodu nelze nastolit, nelze ji stvořit ani vymyslet. Svoboda je nebo není. Svobodně se dá pouze jen skutečně žít a to za jakýchkoli okolností. Ti, kdo svobodně myslí a také skutečně svobodně žijí, poznali sami sebe a váží si sami sebe. Znají cenu života a vědí, že bez osobní zodpovědnosti nelze žít svobodně. A nemá to vůbec nis společného napřiklad se společenským postavením.

Bohatý podnikatel může žít svobodně nebo jako otrok v okovech, které si sám vytvořil. Stejně tak kterýkoli zaměstnanec nebo třeba i bezdomovec.

Jedno je jisté. ONI chtějí, vyhovuje JIM, abychom žili jako otroci. Kdo? Politici, státní úředníci, bankéři, gigantické korporace, které by bez propojení se státní mocí nikdy ani nemohly vzniknout, a koneckonců všichni ti, kteří nic nevytvářejí a jenom si berou od těch, co tvoří. A podařilo se JIM většinu z nás přesvědčit, že je to tak správné a nevyhnutelné. Že neexistuje jiná možnost, než aby stát nám garantoval to či ono. To je celý JEJICH marketing. A nedělají ho vůbec špatně. Nenechme se obalamutit tím, že jde o jakousi konspiraci. Je to již dlouhá staletí realita a podstata existence státní moci.

Je před volbami a já mám jasno. Volím svobodu! A co Vy?

Možná to všechno vypadá zdánlivě nerealisticky, ale já vím jedno docela jistě. Pokud se podstatná část obyvatel této planety vrátí ke kořenům, bude skutečně svobodně myslet a žít a záleží to jen a jen na každém jednotlivci, pak se JIM celý ten JEJICH koncept zhroutí jako domeček z karet.

Ale jedno varování. Dělají a budou dělat do poslední chvíle všechno proto, aby se tak nestalo. Záleží na každém z nás. ONI to dobře vědí, začínají se obávat a spěchají. Dávejme dobrý pozor. Když jim dáme šanci, budou nás dál zadlužovat, okrádat, integrovat, globalizovat a centralizovat až JIM nebude nic stát v cestě a budou moci přiznat barvu. Ta úleva! A když uspějí, tak zas někdy nashle.

Řekněme, za sto let.