Ze zápisníku chlapa - a kdo je vlastně chlap?

Dík tajným odposlechům za dveřmi a brouzdáním v diskuzích na sociálních sítích, zdá se chlap být vším možným.  Je třeba rozlišovat dvě roviny při pátrání, kdo je vlastně v očích dam chlapem.  

Rovina první – obdiv. Obvykle je vyjádřena větou: „No, to je chlap!“ Z intonace je zřejmý obdiv, oči vyvalené. Nutno podotknout, že v této rovině se dámy nevyjadřují příliš často a pokud, tak je to ve většině případů směrováno k jinému muži, než je jejich vlastní protějšek. Raději tedy zvolím onu rovinu, v níž se ženy o mužích vyjadřují mnohem častěji a zpravidla nenechají suchou nit nejen na svých drahých polovičkách, ale i na těch cizích, pokud jim nepadli do oka a nezařadili se v rámci roviny první.

Rovina druhá – pohrdání. Obvykle vyjádřena větou: „No jo no, chlap…“ Z intonace je zřejmý despekt až pohrdání, výjimečně však i shovívavost. Většinou je věta komentářem, na nějakou (ne)činnost mužů, tedy věc, kterou buď neděláme, nebo děláme, ale úplně blbě. Dalo by se tedy soudit, že chlap je někdo kdo:  

1. Nechává všude po bytě špinavé spodní prádlo, případně ponožky, případně oboje.
2. Neumí přebalit dítě.
3. Neumí uvařit, natož pak uvařit dítěti.
4. Neumí dítě bez trvalých následků uhlídat, natož jej uhlídat a nakrmit zároveň.
5. Neumí dělat více, než jednu věc v jeden okamžik.
6. Nedává dolů prkýnko na WC.
7. Dává-li dolů prkýnko na WC, dává dolů zároveň i dekl.
8. Nemůže vykonávat jakoukoli činnost, je-li nachlazen.
9. Nemůže vykonávat jakoukoli činnost, sleduje-li tv, zejména pak sportovní přenos v tv.
10. A ještě dalších přibližně devadesáttisícdevětsedmsetčtyřicetšest věcí, nebudu je jmenovat všechny.

V některých z těch devadesátitisícidevětsedmsetčtyřicetšesti definicemi bych se jistě našel, stejně jako kterýkoli jiný muž (o ženách nemluvě :-), ale že to dámy berou, jako jednotky chlapství? Nekecám, fakt to tak berou … našel jsem kdysi na internetu povídání dam, jehož cílem bylo ukázat „kdo má doma většího blbce (rozuměj chlapa)“. Vybral jsem si dva příběhy, první čistá podpásovka od vyprávějící ženy, druhý střelba do vlastních řad (sic neúmyslná :-).

Příběh první – podpásovka s tampony. Kojící maminka, vyslala svého manžela na nákup (v pohodě), součástí nákupního seznamu byly „prsní tampony na kojení“ (kua). K pobavení všech dam z následné diskuze donesl zmatený manžel domů vatové odličovací tampony. Jasně, taky jsem je svého času přinesl a co jako? Však je to taky kulatý. Na svoji obranu uvádím, že jsem dokonce porušil chlapské pravidlo „na cestu se nikdy neptám“ (o tomto mýtu někdy příště), dotázal se paní prodavačky na požadované zboží a dočkal se odpovědi z dob před více než čtvrtstoletím: “Cooo, no to nemáme…“ (tak kdo mohl tušit, že optimální by bylo vznést dotaz v lékárně, když to bylo napsaný na seznamu pod rohlíkama?!)

Příběh druhý – střelba do vlastních řad. Jiná dáma se pochlubila, že dala na sporák odmočit hrnec od hrachové polévky, přičemž její drahý po návratu domů, takto stvořené dílo spořádal, ba i hrnec prý vyškrábal. No, že někdo neumí vařit je v pohodě, ne každý umí všechno. Že žena vaří tak skvěle, že její manžel nepozná, že nejí polévku, ale vodu z nádobí, to už je horší, ale aspoň sranda (ne pro toho manžela :-). Když se s tím pak taková manželka pochlubí na internetu, budiž, má smysl pro humor a umí se zasmát sama sobě…?! Umí? Nikoli, tahle tím chtěla poukázat na chlapskou blbost a nepoužitelnost.

Shrnuto, podtrženo a sečteno … ono to prostě holky VŽDYCKY bude tak nějak 1:1. :-)

Opatrujte se ?