Václav Havel přicházející, odcházející.

Před pěti lety odešel z našeho světa prezident Václav Havel. Před 24 lety byl zvolen prvním českým prezidentem. Milovaný i nenáviděný a tak to má být, odešel prostě člověk.

„Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.“

Václav Havel nemůže za vaše…

V dobách po listopadu 1989, bylo možné potkávat denně řadu lidí, kteří s pýchou sdělovali okolí, že Václav Havel je jejich nevlastním bratrem, nebo s ním za komunistů, alespoň sdíleli vězeňskou celu. Možná právě velká část těchto lidí si ale později do Václava Havla vyprojektovala příčiny svých neúspěchů a životních kopanců a nenávistnými výkřiky, ať už v hospodě u pivka, nebo lépe a moderněji na sociálních sítích vylévala svoje frustrace. Však ono takové zjištění, že svoboda a demokracie není ani zdaleka jen o možnosti zakoupení džínových kalhot bez ponižujícího shánění tuzexových poukázek, ale především o zodpovědnosti, je pro mnohé zjištěním bolestným.

„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“

Zvon Václav.

Na věži kostela sv. Havla v Havelské ulici na Starém Městě pražském odbíjel od roku 1507 zvon Václav, umlkl roku 1916, kdy byl rekvírován pro válečné účely. Nově ulitý zvon potkal stejný osud v roce 1942.  V červnu 2016, vyhlásila Nadace Charty 77 veřejnou sbírku Zvon Václav. Jejím cílem je při příležitosti nedožitých 80. narozenin a výročí 5 let od úmrtí prezidenta Havla, vyrobit chybějící zvon pro kostel sv. Havla. Nový zvon bude pojmenován Václav a bude nést zmínku, že byl vyroben u příležitosti 80. výročí narození Václava Havla.

„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Václav Havel odchází, nebo?

Málokdo odejde, aniž by po sobě nezanechal stopu. Některé stopy raději vymažeme, jiné nás mohou dovést tam, kam (snad) míříme. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat: stopy některých lidí zůstanou nesmazatelné a ty Havlovy k nim patří. Havel možná neodešel, kdo zdánlivě odchází, prostě možná jen právě někam jde a když někdo někam jde, tak jistojistě jednou někam přijde.  Václav Havel možná zase jednou přijde zpátky k nám, byť ne fyzicky. To ale záleží jen a jen na nás samotných.

„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“