Státní svátek nenávisti.

17.listopad, Den boje za svobodu a demokracii, Albertov. Do prostoru u pietního místa vpuštěni členové elitního spolku, věrní Vyvoleného a nezbytná klaka. Na pozadí portrét Vyvoleného s oslavným "Ať žije!" Píše se rok 2015..

Šašek a král

Těžko rozlišit, kdo je vlastně kdo. Miloš Zeman, toho času vykonávající (měl by vykonávat) funkci prezidenta republiky se pokusil (a snad i úspěšně) o husarský kousek. Platilo-li doposud, že zhruba polovina Čechů se současným prezidentem sympatizuje a zároveň větší část obyvatel ČR má spíše negativní postoj k imigrační vlně, proč na tomto faktu nezískat další voličskou přízeň, zvlášť stojí-li to pouhých pár okamžiků na scéně, vedle duchovního vůdce oné většiny. O přítomnosti spřízněného šéfa nepovedené strany a senátora v jedné osobě, stejně jako hradního kancléře (taky nijak zvlášť povedeného), darmo mluvit.

Vzhledem k podstatě samotného vzpomínkového aktu, neměl na tribuně na Albertově stát asi nikdo z nich. Zůstala pachuť (ne)vysloveného: "Míru svobody a to, kdo si jí zaslouží, určuji Já!"

Až ti zítra sedne na nos saze..

"Až ti zítra sedne na nos saze, tak to budu já." Ve stejný den proběhlo v Národním Divadle předávání cen Paměti Národa 2015. Tuto cenu, kromě dalších, obdržela paní Anna Hyndráková, která uvedenou větu, ve svých šestnácti letech, slyšela z úst své kamarádky v továrně na smrt, v Osvětimi.

Existují lidé, kteří v souvislosti s imigrační vlnou volají po znovuvyužití vyhlazovacích, koncentračních táborů, jistě, je to extrém, ale ti lidé prostě existují a ke svým extrémům (zatím většinou slovním) jsou vedeni téměř každým prohlášením svých vůdců, včetně slov Miloše Zemana. Ve zmíněné Paměti Národa je uložena celá řada příběhů, které by panu prezidentovi mohly napovědět, že (někteří !) jeho noví kamarádi nejsou tak úplně v pořádku. Pan prezident to ale jistě ví, jenže co ty body od voličů, nejsou snad nad všechny principy?    

 Opatrujte se ?