Spravedlnost Ústeckého masakru.

31. července uplynulo 70 let od tzv. "Ústeckého masakru".  

Po sérii výbuchů v muničním skladu, který si vyžádal 27 obětí na životech a desítky zraněných, vypukl v  Ústí nad Labem masakr německých obyvatel. Jejich bílá páska s písmenem "N" na ruce, kterou museli povinně nosit, je označovala za příslušníky národa domnělých viníků s nepochopitelným odsudkem, dle kterého každý Němec nesl vinu - vinou na nacistickém běsnění počínaje, přes obrovský počet obětí války, neštěstím v muničním skladu v Krásném Březně u Ústí nad Labem konče (Skuteční viníci, ani příčina neštěstí nebyli nikdy vypátráni).   

Oběti veřejného lynče byly surově bity, naházeny do požárních nádrží, z Benešova mostu do Labe, ve vodě pak na ně vykonavatelé "spravedlnosti" házeli dlažební kostky, stříleli je, topili. Podle očitých svědků nepomohl ani průkaz antifašisty, běsnění se nevyhnulo ani matkám s dětmi.

"Rozzuřený dav vhodil do Labe i matku s dvouletým dítětem. Zázrakem zachránila sebe i dítě, když se zachytila blízko kotvící holandské lodi, jejíž posádka je ukryla v podpalubí." (Zní to jako zpráva ze současného bulváru, jde však o jeden z mnoha záznamů očitých svědectví z Archivu města Ústí nad Labem)

Počet obětí je odhadován mezi 80-100 lidí, doloženo je 43. Na vraždění se podíleli zejména Revoluční gardy, část 28. pěšího pluku a civilní obyvatelstvo, na druhé straně se někteří čeští obyvatelé snažili Němce před vražedným šílenstvím chránit a byli sami napadáni. 

Uctít v dnešní době památku obětí takovýchto a obdobných událostí, je v mnoha diskuzích, zejména těch na sociálních sítích, považováno za téměř vlastizradu (své o tom ví mimo jiné i předseda lidovců Pavel Bělobrádek). Násilí vůči nevinným, jejich vraždění, přesněji obhajoba těchto činů, jako pochopitelných a spravedlivých se naopak stává projevem vlastenectví.. 

Udělat tlustou čáru za minulostí neznamená zapomnění, bagatelizaci hrůz, nebo obhajobu neobhajitelného, ale schopnost vyrovnání se s minulostí, přiznání viny, odpuštění. 

Opatrujte se ?