Vysvobození přichází jako vlna za vlnou

Dnešní téma k zamyšlení je: Vysvobození přichází jako vlna za vlnou. A mám za to, že nejen vysvobození. Pokud známe celý příběh, tak víme, že i egyptské rány nepřicházely všechny najednou. Také trápení přichází ve vlnách.

Exodus 12:28-34

Exodus 14:10-18

Dnešní téma k zamyšlení má název: Vysvobození přichází jako vlna za vlnou. A mám za to, že nejen vysvobození. Pokud známe celý příběh, tak víme, že i egyptské rány nepřicházely všechny najednou. Také trápení přichází ve vlnách. A povšimněte si jedné věci. Většina egyptských ran přicházela jedna těsně za druhou. Mezi nimi byl tak den dva. Ale před poslední úderem nastává velká prodleva. Člověk by řekl: Proč otálíš, Hospodine ? Tak už je doraz. Teď je ta příležitost. Teď jsou na kolenou. Udeř tou poslední ranou z milosti. Ale tak tomu nebylo, že ? Právě naopak. Nastává období přípravy na cestu. A to je další důkaz, že Pán Bůh je Pánem času. A proto nemusí spěchat. Jeho plány se podaří. Jeho zaslíbení se splní. Stačí jen počkat na ten správný okamžik. Proto v pondělí zaznívá pokyn: Od zítra budete pečovat o beránka. V sobotu odstraníte všechen kvas a celý následující týden budete jíst nekvašený chléb. Jinými slovy: I vaše těla se očistí od všeho kvašeného. A pak to přijde. V noci ze soboty na neděli budete jíst ve spěchu beránka. Přitom nezlámete jeho kosti! Jaká spojitost s Golgatou! A jeho krví pomažete veřeje svých domů. Opět – před zhoubou vás zachrání krev beránka. Jasná symbolika s krví Beránka Božího. A pak už to jde ráz na ráz. Hospodin pobil všechny prvorozené. Faraon a jeho služebníci vyhánějí Izraelce se vším co mají a co získali od egyptského lidu jako odměnu za 400 let otročiny. Tak odchází Izrael sice bez řádně připraveného pokrmu, ale za to s plným zabezpečením na dlouhou cestu. Pán Bůh promyslel tuto akci do všech detailů. Nic mu neuniklo.

Člověk by si řekl, že teď už půjde všechno jako po másle. Izrael vyšel z Egypta. Má dostatek dobytka, oblečení a bot. Nic mu nechybí. Nic nebrání tomu, aby bez nesnází došel až do země zaslíbené. Nepřipomíná vám to něco ? Vzpomenete si na dobu, kdy jste se obrátili ? Neměli jste podobné pocity ? Neříkali jste si, tak teď už bude všechno v pohodě. Základní problém byl vyřešen. Tak co by se mi mohlo stát ? Teď už půjdou rovnou cestou až do nebe. Kdo nebo co by mi v tom mohlo zabránit ?

Podobně možná uvažovali Izraelci. Prožívali obrovské nadšení. Právě skončila jejich mnohaletá otročina. Nic jiného neznali. Jen dřinu, dřinu a zase dřinu. Maximálně ještě nějaká ta rána bičem. A najednou vysvobození. Nikdo na ně neřve. Nikdo nad nimi nepráská důtkami. Jenom si tak vesele jdou. Na nebi ani mráček. Nic nekalí jejich dobrou náladu. Co by si mohli přát víc ?! Ať to trvá věčně!

A jak to probíhalo dál ve skutečnosti ? Na začátku čtrnácté kapitoly bychom se dočetli: „Hospodin promluvil k Mojžíšovi: … Pak posilním faraonovo srdce a bude vás pronásledovat; …“ Takže konec selanky ? Proč to zase Hospodin udělal ? Už zase zatvrdil srdce faraona. Copak už toho nebylo dost ? Proč nemůže Izraelský lid žít konečně v klidu a v pohodě ? A když to převedeme na naši současnost: Jak by nám všem bylo dobře bez válek, pandemií a tornád ! Copak by to Pán Bůh nemohl zařídit ? Určitě mohl. Proč to tedy neudělá ?

Co je tedy za tím, že Hospodin znovu zatvrdil srdce faraona ? Verš, který jsem zmínil před chvílí, dále pokračuje: „… oslavím se na faraonovi i na celém jeho vojsku a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. …“ Jinými slovy: Míra Hospodinovy slávy ještě nebyla dovršena. A řekněme si to upřímně: Všechny míry určuje Panovník všehomíru – viditelného i neviditelného světa. Stanovení přiměřené míry čehokoli je zcela mimo naše kompetence. To Hospodin říká ještě a dost. To je první důvod, proč znovu zatvrzelý faraon vyráží se svým vojskem za Izraelem. Aby se naplnila míra Hospodinovi slávy v této záležitosti. Aby Egypťané poznali do morku kosti, že Bohem Izraele je Hospodin. A já si uvědomuji, že totéž poznání potřebuje samotný Izrael. Také Boží lid potřebuje vložit toto poznání hluboko do svého nitra. Do jejich srdce musí být vyryto: Náš Bůh je Hospodin. A to potřebuje celý Boží lid. To potřebuji já, a to potřebuješ také ty.

Odvážím se tvrdit, že v našich životech bude přicházet ohrožení a vysvobození ještě mnohokrát. A bude přicházet tak dlouho, až nám to konečně a nesmazatelně dojde: Náš Bůh, můj Bůh je Hospodin. A nikdo jiný není jako On.

A je tu ještě třetí skupina lidí. Tou jsou budoucí nepřátelé. Pověst o Božích činech předcházela Izrael na jejich cestě. V místních budila hrůzu. Nebylo to úplně jednoduché. Ale nic a nikdo nezabránil Božímu lidu, aby došel až na konec cesty. Na konec cesty, kterou mu připravil Hospodin – jeho Bůh. A to je povzbuzením také pro nás – dnes a tady. Nevíme, co nás čeká. Nevíme, jestli se pandemie utlumí. Nevíme, jestli budou přicházet další a další tornáda. Ale to víme jistě, že nic z těchto ohrožení nebude všemohoucí. Nic nám tedy nezabrání, abychom došli na konec cesty. Na konec cesty, který Hospodin připravuje každému jednotlivci. Pro každého člověka je připraven dobrý konec cesty. A proč si to myslím ? Myslím si to kvůli tomu, jak Hospodin jednal se svým národem. Mám na mysli vysvobození z Egypta a cestu na poušti. Izraelci během toho procházeli zkouškou za zkouškou. A také procházeli reptání za reptáním, vzpourou za vzpourou, nevěrou za nevěrou. Kolikrát osud celého národa visel na vlásku. A přesto Pán Bůh na svůj lid nezanevřel. A když takto jednal Hospodin se vzpurným a nepoddajným národem, proč by tak nejednal také se mnou ? Proč by tak nejednal také s tebou ? Můžeme si být tedy jisti. Ať už nám budoucnost přinese jakoukoli vlnu nebezpečí a ohrožení, nemusíme propadnout strachu a obavám. Protože spolu s vlnou ohrožení přijde i vlna osvobození. Osvobození, které nám připravil Hospodin – náš Bůh. Nechme se tedy každý den povzbuzovat tímto slovem z bible: „Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.“ 1 Korintským 10:13 CSP