Trénink Božích služebníků

1 Samuelova 17:25-37

Tak to byl začátek mého dalšího oblíbeného starozákonního příběhu. A já předpokládám, že většina z vás dobře ví, jak pokračuje. Většina si zřejmě vzpomene na slavné vítězství jinocha nad Goliášem. O tom však budeme uvažovat až někdy jindy. Ale dnes mě zaujalo, jakým způsobem Pán Bůh připravoval Davida na jeho úkol. Asi víte, že ještě před tímto soubojem byl David pomazán Samuelem za krále Izraele. Ale David nezačal hned kralovat. Ba právě naopak. Stal se nejprve hudebníkem na královském dvoře. Zvláštní cesta pro pomazaného – dnes bychom řekli designovaného – krále.

To však nebyl úplný počátek Davidovi přípravy. Davidovi školy. O svém začátku hovoří David před Saulem, když říká: „Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil.“ David chytil lva nebo medvěda za čelist a pak ho ubil k smrti. Nepřipomíná vám to jiný příběh ? Napoví mi někdo z vás ? Mám na mysli příběh jednoho z izraelských soudců. Myslím na Samsona. Také on prožil něco podobného. Také on se setkal se lvem a usmrtil ho. Proběhlo to takto: „I sestoupil Samson, jeho otec i matka do Timny a přišli až k vinicím u Timny a hle, potkal se s ním mladý řvoucí lev. Tu jej uchvátil Duch Hospodinův a on ho roztrhl, jako by roztrhl kůzle, ačkoliv neměl nic v ruce.“ Soudců 14:5-6a

Když se teď vrátíme k Davidovi. Co myslíte ? Jak by mohl mládenec David udržet vlastními silami čelist živého lva nebo medvěda a bušit do něj tak dlouho, až zcepení ? Troufnul by si na to někdo z nás ? Já teda rozhodně ne. Pro Davida to však nebyl žádný problém. Jak to bylo možné ? Nebylo to tedy tak, že také Davida se v případě akutního nebezpečí zmocňoval Duch Hospodinův ? A on, díky tomuto zmocnění vykonal čin, kterého by sám nebyl nikdy schopen ? A nebylo to právě to podstatné, co se měl David učit hned od svého mládí ?

S tím souvisí i druhá otázka. Proč Pán Bůh dovolil, aby na Davidovo stádo ovcí čas od času zaútočili lev nebo medvěd ? Proč tak riskoval, že o Davida přijde ještě před tím, než se potká se Samuelem ? A my si tuto otázku můžeme promítnout do svého života. Proč Pán Bůh dovolí, abychom se dostávali do nebezpečných situací ? Někdy nám při nich jde o majetek, jindy o čest a extrémně nám také může jít o život. Není to právě ze stejného důvodu, jako v případě Davida ? Čím se každý z nás liší od Davida ? Copak nejsme také Boží služebníci ? A pokud jsme služebníky, nemáme se také my připravovat a trénovat na úkol, ke kterému nás Pán Bůh povolal ?

Když jsem dospěl k těmto myšlenkám, vzpomněl jsme si na svého jmenovce. Na apoštola Pavla. Jak úžasný misionář to byl ! A on sám o sobě píše: „častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími; v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.“ 2 Korintským 11:26-27 Proč jeho služba Bohu musela být protkána takovými problémy a trápením ? Vždyť to byl Boží služebník ? Neměl mu Pán Bůh připravit jednoduchou a přímou cestu ? Neměl být obklopen jenom laskavými lidmi plnými pochopení pro jeho poslání ? Nevím, co by taková selanka udělala s jeho charakterem. Ale on sám napsal: „Nevíte, že ti, kteří běží v závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali. Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec, my však nepomíjivý.“ 1 Korintským 9:24-25

„Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý.“ Za zdrženlivostí vidím nejen odpírání radovánek, ale  také usilovný trénink. Tak to prožíval apoštol Pavel. Ale co se dělo dál s Davidem ? Po vítězství nad Goliášem ho král Saul přijal mezi své služebníky na trvalo. Už se fyzicky dostal na královský dvůr. Trůn už měl na dosah. Pán Bůh žehnal všemu, do čeho se pustil. Jeho hvězda neustále stoupala. A vypadalo to, že zcela plynule přesedne ze židle služebníka na trůn krále. Vždyť se stal královým zetěm. Jónatan, královský syn, ho měl velmi rád. Mezi lidmi byl hodně oblíben. Co by mohlo zastavit jeho kariéru ?

Teď jen krátce odbočím. Když se v Praze vyjíždí z letenského tunelu a přejíždí se vltavský most, je vlevo naproti velká stěna domu. Po určitou dobu tam byla reklama. Byla na ní malíř na štaflích. V rukou měl malířskou štětku a zrovna se mu podařilo udělat pořádný cákanec. Celá stěna byla pocákaná. A obraz zkázy doplňovala známá hluboká myšlenka: „Když se něco může pokazit, tak se to pokazí.“

Vraťme se tedy k Davidovi. Copak se to stalo ? No jeho sláva dosáhla až ke slávě krále a začala tu jeho slávu přerůstat. A jak to nesl král Saul ? Začal Davidovi závidět úspěch. Jeruzalémské ženy totiž volaly: „Saul pobil své tisíce a David své desetitisíce.“ 1 Samuelova 18:7 Jak by takovou reklamu mohl Saul unést ? Nedělá mi to radost, ale musím poznamenat: Jak je nám v tom Saul blízký ! Jak snadno vzklíčí v našich srdcích závist, když se někomu příliš daří. Až ve mně vznikla taková nehezká a v jádru nepravdivá myšlenka: Neměl nakonec ten Saul nějaké české předky ?

A jaký byl výsledek všech těchto nesnází a nebezpečných situací ? Přes všechno to, co David jako král později řekl, udělal nebo získal, měl úžasné Boží svědectví: Jeho srdce se líbilo Hospodinu. 1 Samuelova 16:7 To byl ten cíl Boží práce a výcviku našeho Davida. A to je také Božím cílem pro každého z nás. Aby se naše srdce, aby se moje srdce a také to tvoje srdce líbilo Hospodinu. Pak si nás bude moci Hospodin povolat k úkolu, který pro nás každého připravil.

Pokud si tedy klademe otázku: Proč je má cesta tak nesnadná ? Proč jsem musel požít zrovna tohle ? Proč jsem musel potkat zrovna tohoto člověka ? Odpověď je stejná, jako v případě krále Davida nebo apoštola Pavla. Pokaždé jde o Boží trénink. A jak jsem již říkal, jde o Boží přípravu na úkol, který má pro nás připravený. Je to slavný úkol. Ale potřebujeme se na něj pořádně připravit. Každý příběh, který díky Bohu prožijeme, nám pak slouží jako drobný krůček. Drobný krůček k tomu, abychom byli vycvičeni. Aby nás později ten náš Goliáš nezaskočil. Všichni Izraelci se tehdy třásli strachy. Ale David ne. Pro něj boj v Hospodinově síle nebylo nic nového. Pro něj to byla jen jedna překážka z řady jiných, které bylo třeba překonat.

Důležité je, že na žádnou z těchto překážek nebyl David sám. A také nikdo z nás není na překážky v životě sám. Hospodin je nedaleko. Je blízko nás. Jeho ruka je vztažena. Dovolíme Pánu Bohu, aby zasáhl ? Dovolíme Hospodinu, aby bojoval za nás ? Necháme se naplnit Božím Duchem, abychom chytli ty své lvi a medvědy za čelist a nakonec je s Boží pomocí přemohli ? Kéž bychom se přestali spoléhat sami na sebe. Kéž bychom se nechali vycvičit naším Stvořitelem. Kéž bychom se nechali naplnit Božím Duchem. Protože pak nezůstaneme na poli poražených. Pak se nebudeme třást strachy před svými Goliáši. K tomu nám dopomáhej Pán Bůh sám. Amen.