Když jsem dnes četl o vyhublých dobytčatech, jako bych četl sám o sobě. „Jelikož srážíte bokem a ramenem všechny nevyléčitelné a trkáte je svými rohy, a tak jste je rozptýlily pryč.“ Nedostalo se právě mně přehršle ústrků a ran?
Ezechiel 34
Nebyl jsem právě já odstrkáván, abych se nedostal k tomu nejlepšímu? Když měl o něco zájem někdo vypasenější, než já. Nevyšel jsem nakonec naprázdno? A tak dnešní Hospodinův pohled je jako balzám na moji duši.
Co mi to tedy Hospodin zaslibuje? Co zaslibuje těm vyzáblým? „Já však své ovce zachráním a nebudou již lupem; vykonám soud mezi dobytčetem a dobytčetem.“ Jinými slovy: Nenechám je svému osudu. Zastanu se jich. Znovu posoudím jejich situaci. A když budou v právu, tak jejich právo prosadím.
A tím by to mohlo všechno skončit. Právu by bylo učiněno zadost. A vy hubení se teď starejte sami o sebe. Chvíli bychom se na sebe koukali a pak bychom se rozešli každý po svém. Takový byl a je Boží úmysl? Naprosto ne! Jak tedy proroctví pokračuje? „A ustanovím nad nimi jednoho pastýře a bude je pást, svého otroka Davida. On je bude pást, on jim bude pastýřem.“ Čili Boží zájem nekončí spravedlivým procesem. Ale pokračuje. Vždyť posouzením všechno teprve začíná.
Zkušenost totiž praví, že vykonaná pomsta nic neřeší. Protože jak má člověk dále žít s tím, že někomu ublížil, aby se mu pomstil. Díky Bohu, že ani jeho pomsta, která přináší člověku skutečnou spravedlnost, není vrcholem. Není koncem. Ale je začátkem nového života. Spravedlnost z Božích rukou není určena pro sebe samu. Není cílem. Je prostředkem, který přináší možnost znovu začít. A tentokrát dobře. Tentokrát s plnou Boží podporou a mocí. Kdo by po takovém novém životě netoužil? Možná ten, kdo o něm ještě neslyšel. Nebo to nevyzkoušel – neochutnal to nejlepší z Boží ruky.
Pro ty však, kteří se nechají pozvat je připraven nový, zdravý a plný život. Jaká je tedy Boží představa o takovém životě? V prvním kroku ustanoví nad svým lidem jednoho pastýře. Pastýře, který bude věrně konat svoji práci. Nebude svoji pozici zneužívat ke svému obohacení. Péče o druhé mu bude vlastní.
Kromě toho bude Hospodin jejich Bohem. Možná, že vám toto připadá naprosto samozřejmé. Ale historie Božího lidu je naplněna úplně něčím jiným. Jak snadno tento lid sklouzával k bohům jiným. Jak často se obracel k Hospodinu zády. A jak málo se obracel k témuž Hospodinu zpátky. Jak zřídka vyhledával jeho blízkost. Nedávno jsem se právě setkal s podobnou reakcí na výzvu: „Hledejte Hospodina, pokud je blízko.“ Dotyčný člověk odpověděl: „Já Hospodina nehledám a jsem v pohodě.“
Jaké důsledky to pro člověka má, když naopak Hospodin je jeho Bohem? Je to o zaslíbeních. Co tedy Hospodin zaslibuje? „ Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odklidím ze země divou zvěř. Budou pobývat bezpečně i v pustině a spát v lesích.“ Uzavření smlouvy pokoje. To je právní akt s dalekosáhlými důsledky. Tehdy to znamenalo odstranění ohrožení divé zvěře z lesů. Bezpečí na cestách. Můžeme uvažovat o tom, co nás ohrožuje dnes. Každého něco nebo někdo jiný. A právě do této ohrožující situace vstupuje Hospodin s nabídkou smlouvy o pokoji. Jakoby říkal: „Způsobím vám pokoj.“ A my víme, že pokoj od Boha má docela jiný charakter, než pokoj který nám nabídne kdokoli jiný. Protože kdo má takovou moc, aby slibovaný pokoj skutečně zaručil? Na koho se můžeme zcela spolehnout? Kolikrát jsme zklamali i sami sebe. První důležitou věcí teda je toto: „Hospodin nás nezklame.“ Když nabízí pokoj, jeho slib má dostatečnou váhu. Jeho slib není dvojsmyslný nebo povrchní. Hospodin své sliby skutečně splní.
A další důsledek toho, když přistoupíme na smlouvu pokoje s Hospodinem? „Obdařím je i okolní místa svého návrší požehnáním; sešlu déšť v jeho čas -- budou to požehnané deště.“ Takže smlouvou nezískáme jen stabilitu. Ale navíc přijmeme i další růst. Rozvineme se. Symbolem požehnání je v bibli déšť. U nás není takové sucho, jako v Izraeli. Ale přesto v poslední době slýcháváme o nedostatku vláhy. Proto tomuto symbolu můžeme lépe porozumět. Jestliže prší. A my si můžeme pod kapkami deště představit opravdu cokoliv – manu (jídlo), peníze, děti, přátele, auta, domy … Popusťte zde uzdu své fantazie. A právě to nabízí Hospodin v rámci své smlouvy o pokoji. Jako bonus. Ale i jako připomenutí. Protože Hospodinu nikdy nešlo o zachování současného stavu – status quo. Ale vždy toužil po změně, obratu, růstu. Prostě po tom, aby mohl svému lidu požehnat. Aby se spolu s ním radoval. Dobře známe Ježíšovo: „Proste .. bude vám dáno, aby vaše radost byla plná.„ A klidně by na tomto místě mohl říci: Aby naše radost byla plná.“ Protože to je cílem celého Božího snažení. Abychom se dostali do Boží přítomnosti a spolu s ním se radovali. A to ne bezdůvodně. Abychom se radovali zahrnuti Božím požehnáním. A to je přece pádný důvod k radosti. Nebo ne?
Je tu však ještě jedna věc, kterou bych rád zmínil. Dobré věci. Pokoj a požehnání jsou kromě jiného také jedním z prostředků. Je to prostředek, díky kterému má Boží lid něco poznat. Copak to je? „I poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a oni jsou můj lid, dům izraelský, je výrok Panovníka Hospodina.“ To, že Hospodin je Bohem. Nebo dům izraelský je jeho lid. To jsou přece všechno objektivní fakta. Také my patříme do Božího lidu. A i pro nás je Hospodin Bohem. Ovšem něco jiného je duchovní zákon a něco dalšího je akceptování, přijetí, aplikace takového duchovního zákona. Historie izraelského lidu. A nejen jeho. V podstatě celá historie lidstva je naplněna odmítnutím. Člověk ve svém nitru řekne jasné ne tomuto objektivnímu duchovnímu zákonu. Myslíte, že takovým odmítnutím nějak pohne s platností tohoto zákona? Nebo snad znejistí Hospodina, který takový zákon vydal a stojí za ním celou svou osobností a mocí? To asi ne. Tak co se stane? Člověk se totiž přitom chová jako pštros s hlavou v písku. A přitom si v duchu říká: Já Hospodina nevidím. Nevidím ho jako svého Boha. Mám totiž hlavu v písku. A tak to znamená, že Hospodin není mým Bohem. Vždyť ani neexistuje.
Pán Bůh to zkouší různými způsoby. Dnes laskavě. Nabízí pokoj a požehnání. Jakoby říkal: Tak člověče, přestaň už jednat tak nesmyslně a bláhově. Už konečně, prosím tě, vytáhni tu svoji hlavu z písku. A podívej se pravdě do očí. Já tady jsem. A jsem připraven s tebou uzavřít novou smlouvu. Smlouvu o pokoji provázenou požehnáním. Nezkusíš to se mnou?
Přeji sobě i vám všem, abychom se nechali přemluvit. Abychom se nechali pohnout a uzavřeli s Hospodinem dobrou smlouvu. Vždyť se jinak připravujeme o Boží pokoj a požehnání. A to je škoda. Přeji vám plnost Božího pokoje a vytrvalý déšť Božího požehnání. Zvláště o tomto adventu a nejen o něm. Ale také po celý příští rok.
