Co znamenalo světlo v temnotě pro Izraelský národ, když zaznělo toto proroctví ? Vždyť: „Srdce krále i srdce jeho lidu se roztřáslo, jako se třesou lesní stromy ve větru.“ Proto dostává povzbuzení:Hle, panna počne a porodí syna...
Izajáš 9:1-6
Co znamenalo světlo v temnotě pro Izraelský národ v době, když zaznělo toto proroctví ? V Judsku kraloval Achaz. A proti němu vytáhl Resín, král aramejský a Pekach, král izraelský. Nemohli ho dobýt. Ale přes to „Srdce krále i srdce jeho lidu se roztřáslo, jako se třesou lesní stromy ve větru.“ Izajáš 7:2 Proto Pán Bůh posílá proroka Izajáše s povzbuzením: „Měj se na pozoru a uklidni se, neboj se a tvé srdce ať neochabne před těmito dvěma čadícími opálenými špalky, kvůli planoucímu hněvu Resína a Aramu a syna Remaljášova“ Izajáš 7:4 Když Pán Bůh povzbuzuje, tak ví, že člověk potřebuje potvrzení – hmatatelný důkaz. Slova jsou hezká, ale mohu jim skutečně věřit? Proto je Achab vybídnut: „Vyžádej si od Hospodina, svého Boha, znamení, žádej, ať to je hluboko dole nebo vysoko nahoře.“ Izajáš 7:11 Achab odmítá a proto mu Stvořitel dává znamení sám. A nyní zaznívá jedno z nejúžasnějších proroctví: „Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.“ Izajáš 7:14 Nedávno jsme si připomínali narození Pána Ježíše. Takže jeho konečné naplnění je nám všem dobře známé. To nás všechny povzbuzuje už přes dva tisíce let. Ale jak by mohlo povzbudit krále Achaba s jeho lidem v obleženém Jeruzalému ? Vždyť pro ně se Pán Ježíš teprve narodí v daleké budoucnosti.
Víte někdo, co Pán Bůh učinil ? On chtěl nejen povzbudit Achaba s jeho lidem, ale chtěl také potvrdit platnost a pravdivost vyřčeného proroctví. Tak co myslíte ? Co se stalo ?
Izajáš si vzal jako svědky kněze Uriáše a Zachariáše. „Přiblížil jsem se k prorokyni, otěhotněla a porodila syna. Hospodin mi řekl: Dej mu jméno Spěšná kořist, rychlý lup. Protože dříve než bude chlapec umět volat otče a matko, odnesou majetek Damašku a kořist ze Samaří před asyrského krále.“ Izajáš 8:3-4
Znamením vysvobození od nepřátel bylo slabé bezmocné dítě. A král Achab nemusel čekat do chvíle, až dítě dospěje. Protože dříve než se chlapec naučí první slova, Damašek a Samaří bude napadeno a poraženo Asyrským králem.
Takový způsob jednání je charakteristický pro Pána Boha. Častokrát ústy svých služebníků prohlašuje: „Já to udělám, moje ruka to vykoná.“ Pro splnění Božího zaslíbení nemusí Boží lid vykonat vůbec nic. A proč ? No proto, aby později nemohl říci: „To moje ruce to vykonaly. Vysvobodil jsem se vlastní silou.“ Takové tvrzení je však krátkozraké. Nejpozději při dalším problému by se ukázalo, jak lidské síly nestačí na jeho řešení.
Letmo jsem se zmínil o druhém naplnění proroctví Izajáše – o narození Pána Ježíše. „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.“ Izajáš 7:14 Předpokládám, že farizeové, zákoníci a celá židovská rada, ba také mnoho Izraelců v době narození Pán Ježíše dobře znala příběh záchrany Achaba a jeho lidu. Izajášovo proroctví se jistě často četlo v synagogách. A bylo pro posluchače zdrojem povzbuzení. A nedivím se, že se v době římské okupace přímo viděli v násilném odstranění nepřátel Izraele. Smutné je, že se dívali jen na viditelné nepřátele. Pro jejich zrak byl skryt skutečný nepřítel. Pán Ježíš ho dobře znal. Vždyť sám přišel z nebe, z duchovního světa. Měl tedy přehled o tom, proti komu má bojovat. Tak to později zaznívá naplno z úst apoštola Pavla v dopise k Efezkým: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ Efezským 6:12
Starozákonní období bylo provázeno fyzickým bojem proti okolním lidským nepřátelům. Období první smlouvy z tohoto pohledu vidím jako období příprav a výcviku. Boží lid se má naučit bojovat. A pak přichází období skutečného boje. Z cvičiště přecházejí vybraní a povolaní bojovníci na bitevní pole. Bitevní pole, které je v duchovní oblasti. Je pravda, že třeba apoštol Pavel dostával rány důtkami nebo kameny od skutečných lidí. Ale kdo je k takovému jednání podnítil ? Kdo je skryt za vším zlem, které je na světě ? Kdopak jedná skrze své lidské služebníky ? Rozhodně si nemyslím, že by všichni nekřesťané byli satanisté. Ale to nemusí. Stačí, když nejsou chráneni Boží rukou. A už má ten zlý snadný přístup do jejich srdce a může je pohnout k věcem, které by sami od sebe nikdy neudělali.
Co máme tedy dělat ? Pán Ježíš nás povzbuzuje, abychom své úsilí zaměřili na Boží království. A k povzbuzení přidává i zaslíbení: „To ostatní – naplnění všech vašich potřeb – vám bude přidáno.“ Také apoštol Pavel, jak jsme četli nás podobně povzbuzuje ke správnému zaměření našeho boje. Dalo by se to říci takto: „Když míříte svůj šíp, nemiřte na postavu, která se chová nepřátelsky. Miřte na toho, kdo stojí za ním. Miřte na toho, kdo celý útok vymyslel.“
Tak se dostáváme do naší současnoti. Možná, že se nesetkáváme s otevřeným nepřátelstvím. Možná, že se setkáváme jen s lidmi, kteří při první zmínce o Pánu Bohu utečou do své ulity. Schovají se a ze vnitř na nás volají: Dejte mi pokoj. Já nic nepotřebuji. Stačí mi moje víra. Já věřím, že něco nad námi existuje. Ale k tělu si to nepřipustím. Nechte mě na pokoji.
Jak oslovit takové společenství izolovaných a sebespokojených lidí. Z našeho pohledu jdou do záhuby. Ale nechtějí si to připustit. Nemá zřejmě cenu do nich bušit argumenty. Jejich duchovní oči jsou zakryty klapkami a na duchovních uších mají protihluková sluchátka. Na první pohled to vypadá, že není žádná šance oslovit většinovou společnost na neratovicku.
Ale právě to je úžasná příležitost. Tuto příležitost ukáži na nádherném novoročním verši, který jsem dostal pro tento rok: „Může se někdo skrýt ve skrýších a já ho neuvidím? je výrok Hospodinův. Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův." Jeremjáš 23:24 I kdyby si lidé zalezli hluboko do svých ulit nebo se ukryli do podzemních atomových krytů, před Hospodinem se neschovají. Protože, jak jsme četli: On naplňuje nebe i zemi – jinými slovy je všude. Proto pro něj není vůbec žádný problém přistoupit k člověku tam, kde zrovna je. Tak si to živě představuji: Člověk schoulený někde ve své ulitě. Pán Bůh k němu přistupuje. Nejprve mu zvedá z očí klapky a zamává na něj. Přitom něco říká. Ale člověk nic neslyší. Hospodin si toho všimne a sundá mu i sluchátka. „Tak už mě slyšíš ? Ano, už tě slyším. A co tu, prosím tě děláš ? Je ti tu dobře ? Ne, není mi tu dobře. Utíkám totiž před nebeským Otcem. A říkal jsem si, že tady mě nenajde. Vidím, že jsem se mýlil.
Mám za to, že podobnou zkušenost může prožít kdokoliv z neratovicka. Otázka je, jak povzbudit Pána Boha, aby šel za každým člověkem, sundal mu klapky a sluchátka, promluvil si s ním a pozval ho na dobrou cestu, kterou pro něj připravil ? Napadá vás něco ?
Výbornou příležitostí je nynější postní období. S manželkou se modlíme za své blízké, za členy tohoto sboru, ale také za neratovické. My sice nevíme, co lidé v Neratovicích a okolí prožívají. Ale to víme, že Pán Bůh každého zná podle jména. Ví o něm více, než on sám o sobě. A proto může každého oslovit přesně tím způsobem, na který slyší. Niterné oslovení člověka je ta část, která je čistě na Pánu Bohu. Ale co máme dělat my ? Kde je naše úloha ? Jak my máme bojovat ?
Připomínal jsem půst. Připomínal jsem modlitbu. Ale je tu ještě jedna oblast. Pokud Hospodin někoho osloví, tak nechce aby zůstal sám. Dobře ví, že člověku není dobře samotnému. Proto na nás je, abychom byli připraveni přijmout, věnovat svůj čas a svůj zájem nově příchozím. Jsem moc rád, že tomu tak v našem sboru je. Máme srdce otevřená pro hosty, které nám Pán Bůh posílá. Kéž nám v tom Pán Bůh požehná a my zůstaneme otevření pro jeho ratolesti, které k nám pošle do naší péče.
