Svaté místo

Proč "Šalomoun vyvedl Faraónovu dceru z Města Davidova do domu, který jí vystavěl ?" Co nebo kdo nepatří do našich modliteben a kostelů? A co nepatří do našeho srdce ? Platí o nás, že nám "nic není svaté?"

'Faraónovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí vystavěl. Řekl si totiž: "Moje žena nemůže bydlet v domě Davida, krále izraelského, neboť místa, kam vstoupila Hospodinova schrána, jsou svatá." 2 Paralipomenon 8:11'

Šalomoun neodolal a vzal si za ženu dceru egyptského faraona. Zůstala mu však soudnost. Uvědomil si, že jsou místa oddělená – posvěcená. Pro něj byl takovým místem dům jeho otce, kde přebývala truhla smlouvy – Hospodinova schrána. A proto vybudoval zvláštní dům pro svou ženu z Egypta. A tam ji také vyvedl. Dostala se tak na okraj, mimo centrum duchovního dění. Jakoby na nádvoří určené pro setkávání Božího lidu s ostatními národy.

Nechci posuzovat Šalomounův výběr manželek. Chtěl bych spíše použít jeho postup v naší situaci. Pojďme se zamyslet nad tím, jestli máme takové svaté – oddělené místo? To první, které mě napadá je naše modlitebna. Teď nemám na mysli přímou aplikaci Šalomounova jednání. Nechci, abychom probírali naše hosty a ty, kteří neprojdou kritériem čistoty, vyváděli ven.

Určitě se shodneme na tom, že bude dobré, aby tato místnost byla využita co nejvíce. A pokud se zde schází nízkoprahový klub, je to výborné. Musím se ale přiznat, že mám trochu obavy z průběhu pivních slavností. Představoval jsem si, jak modlitebnou procházejí podroušení lidé. Neustále se čepuje další a další pivo. A toalety vypadají pod obraz. Takový stav jsem si spojoval s nádvořím jeruzalémského chrámu, ze které ho Pán Ježíš vyháněl penězoměnce a prodavače obětin. Naštěstí pro mne Pán Bůh viděl moje rozpaky a zařídil, že se pivní slavnosti znovu odkládají. Pokud mám správné informace.

Tak to byl jen takový příklad. Můj osobní zápas. Ale pojďme spolu uvažovat. Kde je ta hranice ? Kam až můžeme ? Co je ještě otevřením a pozváním pro hledající ? A co už zabřednutím a zpronevěrou vůči Pánu Bohu ?

Napadá mě, že nemám problém kohokoliv pozvat na shromáždění nebo jinou akci, kterou pořádá sbor. Nemám problém s jakoukoli jinou akcí, která bude mít sociální charakter. Bude-li zcela jasně rozpoznatelná, jako dobrá a prospěch přinášející. Ale asi budu mít problém s akcemi oslavného a zábavného charakteru. S těmi, které by mohly připomínat zábavu izralského národa na poušti. Mám na mysli tanec kolem zlatého telete.

Rád se vracím ke knihám Jana Šmída – Čisté radosti mého života. A v ní se zmiňuje o pouti spojené s taneční zábavou, kterou pořádala místní metodistická církev. Když jsem to četl, tak jsem si neuměl představit, že by něco takového zorganizoval sbor Církve bratrské. Ale pak jsem se dostal na English camp a tam jsem vesele skotačil během country tanečcích. A neviděl jsem na tom nic špatného.

Vidím to tak, že se hranice mezi svatým a nečistým během doby posouvá. A posouvá se také během života křesťana. Vzpomínám se na téma masa obětované modlám. Někdo měl tak silnou víru, že ho jíst mohl. Ale pro jiného to byl hřích. Apoštol Petr také zažil šok s plátnem plným nečistých zvířat. A slyšel: Zabíjej a jez.

Rozumím tomu tak, že se nemusíme vrhat po hlavě do každé akce. Ale to, že se mi něco teď nelíbí neznamená, že k této věci – k této akci časem nedozraji. Někdy to chce jenom dát Pánu Bohu čas, abych k tomu dozrál.

Zatím jsme uvažovali o modlitebně, o akci, která probíhá kolem nás. Pojďme ale spolu přemýšlet o zápasech, které probíhají uvnitř našeho srdce. Naše srdce je přece také svatým místem. Sám Pán Bůh si ho zvolil jako místo, kde bude přebývat.

V tomto týdnu jsem četl podruhé o posvěcení chrámu, který vystavěl Šalomoun. Po jeho modlitbě „Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům.“ Také naše srdce je místo, které chce Duch svatý naplnit. Chce tam přebývat. A v jeho přítomnosti nemůže být nic nesvatého.

Došlo mi, že srdce a chrám mají více společného, než by se zdálo na první pohled. Co Pán Bůh slíbil? Jak bude jednat ? Pokud budete jednat podle mého slova, mé jméno spočiné v tomto chrámu. Ale pokud se odchýlíte od mých zákonů a budete uctívat jiné bohy, moje jméno se z něho vzdálí. Jinými slovy. Můj slib platí navždy. Ale jeho dodržení máte ve svých rukou.

Každá smlouva má dvě smluvní strany. Pokud jedna strana smlouvu nedodrží, přestává být platná i pro stranu druhou. Můžeme si být jisti, že Pán Bůh nebude tím prvním, kdo smlouvu poruší. Ale co my ? Co naše srdce ? Odkud se berou všechny nápady, jak smlouvu obejít ? Odoláme ?

Dobře známe slovo: „Nezarmucujte Ducha svatého.“ S Jeho zármutkem přichází i jeho poodstoupení. Jeho přítomnost v našem srdci pomáhá našemu boji proti pokušení udělat něco zlého. Ale co když se sami rozhodneme pro polovičaté řešení ? Víme sice, že bychom se na tenhle film dívat neměli, no tak se podíváme jenom na půlku toho filmu. Snad se tolik nestane. Víme, že tahle počítačová hra nás tak přitahuje, že ztrácíme kontakt s rodinou. No tak ji nebudeme hrát v neděli. Ve všední dny to snad všichni přežijí.

Duch svatý nemá zakryté oči. Já nad některými scénami filmu oči zavírám, abych je neviděl. Ale Duch svatý ne. Dívá se pořád. A vidí i to, co se odehrává v naší mysli. Dobře ví, jestli věci myslíme upřímně, nebo jen na oko. Buďme si jisti, že věci na oko, nedopadnou dobře. Do takových věcí s námi Pán Bůh nepůjde. Nepožehná nám. Neplatí pro ně zaslíbení z prvního žalmu: „cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.“

Tak co máme dělat ? Jak zajistit, aby Duch svatý přebýval v našem srdci a Boží jméno spočívalo v našem shromáždění ?

Jednoduchá odpověď zní: „Jednejme podle Božího slova.“

Ale kde nalézt aktuální Boží slovo pro danou chvíli a situaci ? A je Boží pokyn stále stejný, neměnný ? Je to soustava pravidel, které když dodržíme, bude vše v pořádku ?

Rozhodně ne!

Jak je to tedy správně ? Jaký je správný začátek ?

Předpokládejme, že jsme v obtížné situaci. Nic se nám nedaří a nevíme si rady, jak z toho ven? První krok jsem nedávno probíral s mládeží. Vzpomene si někdo z vás ? Chceme své postavení vrátit zpátky. Co je tím prvním krokem, který bychom měli udělat?

Obrátit se ! Je to jako na výletě. Vzpomínám si na výlet během sborové dovolené. Vesele si vykračujeme, povídáme a najednou nám došlo. „Vždyť tu není značka!“ Honem do mapy. A pak už jen se pokorně obrátit, vrátit se zpět na rozcestí a vydat se správnou cestou.

Obrácení. To je ten správný první krok. A kam se máme obrátit ? No přece k Tomu, ke kterému jsme dosud byli obráceni zády. Nevěnovali jsme jeho slovům žádnou pozornost. To se ale teď změní. Obracíme se a jsme připravení naslouchat. Co se stane pak ?

Opět mi může pomoci někdo z mládeže. Pamatujete si někdo druhý krok – druhou fázi ? Člověka, který je připraven naslouchat, Pán Bůh nenechá dlouho stát. Ale uchopí ho a přenese ho do své přítomnosti. Možná že prakticky je to tak, že Hospodin naplní svojí přítomnosti chrám našeho srdce.

Ať už je to jakkoli, důležitý je výsledek. My se znovu setkáme se svým Stvořitelem, který nás má rád a který nám rozumí. Moc se mi líbí verš ze žalmu 37 v kralické verzi: „Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví. Žalmy 37:5“ Jinými slovy, On dá do pořádku tvůj život. Možná, že se něco pokazilo, možná jsi udělal chybu, možná, že nevíš kudy kam. Ale je tu někdo, kdo má dostatek moudrosti a prozíravosti. To, co vypadá dnes jako nepřekročitelná překážka a nevyřešitelný problém, bude zítra v pořádku.

A jak si tím můžeme být tak jisti? Co nás přesvědčí, abychom Bohu důvěřovali? Nic se nevyrovná osobní zkušenosti. Zkusme něco malého. Gedeon použil rouno. Apoštol Tomáš chtěl vložit prsty do Ježíšových ran. Vyberte si cokoliv malého, co pomůže vaší víře. Natanael slyšel „Pojď a viz.“ Jinými slovy pojď a přesvědč se. Pojďme a přesvědčme se, že Pán Bůh je mocný a že nás má rád. Ámen.