Sundejte z něj ty špinavé šaty

Zacharjáš 3:1-10

Hned mi vytanula na mysli dvě podobenství – marnotratný syn a host na svatbě bez slavnostního roucha. V tom druhém podobenství je člověk bez patřičného oděvu okamžitě odsouzen. A jeho konec je zlý a nezvratný. Jak jinak působí slova z našeho textu: „Sundejte z něj ty špinavé šaty. A jemu řekl: Pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a obléknou tě do slavnostních šatů.“ To už se blíží prvnímu podobenství. Podobenství o marnotratném synu. Marnotratný syn se vrací bez peněz, špinavý a sešlý na těle i na duchu. Jeho otec ho však neodsoudí. Právě naopak. Snímá z něj vše špinavé a obléká ho do čistého a krásného oděvu. A právě to má toto podobenství společné s viděním proroka Zacharjáše.

Všem je totiž jasné, že velekněz Jošua je vinen v celém rozsahu obvinění. Obžaloba má v rukou nezvratné důkazy o jeho zločinech. Nikdo je také nepopírá. Měl by proto následovat spravedlivý trest. A právě v té chvíli zaznívá hlas z trůnu: „Ať tě napomene Hospodin, Satane! Ať tě napomene Hospodin, který vyvolil Jeruzalém. Což to není poleno zachráněné z ohně?“

Vzpomněl jsem si na poměrně častou filmovou scénu. Někdo hodí do ohně důležitý dokument. Ten začíná hořet. A v tom někdo jiný sáhne doprostřed ohně a dokument v poslední chvíli zachrání.

Jošuu jeho činy dohnaly. Už v podstatě byl odsouzen. Už začínal trpět za své viny. A v tom mocná ruka sáhla doprostřed ohně a to „poleno“ z ohně zachránila. Nemohla se tato ruka sama popálit ? Nemohla se dotykem očouzeného „polena“ pošpinit ?

Nejprve se dotknu možnosti popálenin. Připomenu známý příběh Šadraka, Méšaka a Abed-nega (Daniel 3:12). Nenechali se zlomit výhružkou a nepoklonili se zlaté soše představující vládce Babylónu. A proto jsou vhozeni do rozpálené pece. Jak víme, tak přitom nezemřeli. V pokoji a bez zranění se procházeli v hořící peci s postavou podobnou Synu Božímu. Pokud lidem a Synu Božímu plameny neuškodily, neuškodí ani Hospodinově ruce. Hospodin může vytáhnout „poleno“ z ohně a přitom se nepopálí.

Teď se zamyslím nad možností pošpinění. Víme, jak úzkostlivé byli židovské předpisy ohledně dotyku čehokoli nečistého. A „poleno“ v ohni je pořádně špinavé. Já to dobře vím. Sám jsem kolikrát na taková polena sahal, když jsem pečoval o táborový oheň. Tak jak to bylo s Hospodinovou rukou, když se dotkla toho „polena“ v ohni ? Nemohla se přitom ušpinit ?

V té souvislosti připomenu svědectví apoštola Petra. On píše, že když Ježíš sestoupil do pekel, tak hovořil s dušemi zemřelých při potopě (1 Petrův 3:18-20). Jaký jiný příklad pro koncentrovanou špínu a spalující oheň bych mohl uvést. A přesto Ježíš v pekle nezůstává. Hospodin ho vytahuje z hořícího ohně a staví vedle sebe na to nejčestnější místo v nebi.

Co z toho plyne ? Ani nejčernější špína neulpí na Hospodinových rukou. Jeho ruce zůstanou čisté a svaté. Proto nic nezabrání Hospodinovi, aby sahal doprostřed ohňů, kolik jich jen zde na zemi hoří. A vytahoval z nich popálená a očouzená „polena“. Díky a sláva mu za to. Už to samo je úžasné a hodné díků a slávy. Ale tím to nekončí.

Co zaznívá dále z Hospodinových úst o Jošuovi jako o „polenu vytaženém z ohně“ ? „Sundejte z něj ty špinavé šaty. A jemu řekl: Pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu …“ Po vytažení z ohně přestává působit oheň. Trest je zastaven. Ale „poleno“ zůstává ohořelé a špinavé. Tak to ale Hospodin nenechá. Proto vzápětí prohlašuje: „Sundejte z něj ty špinavé šaty.“ Tak jsou odstraněny všechny znaky trestu i provinění. Jošua nebyl uvržen do ohně bezdůvodně. Teď však přišla chvíle, kdy jsou odstraněny všechny příčiny. Pro které byl odsouzen. V Hospodinových očích je nyní čistý. Bez vady. Co zbývá udělat ?

„… a obléknou tě do slavnostních šatů.  A řekl: Ať mu vloží na hlavu čistý turban. Vložili mu na hlavu čistý turban a oblékli mu šaty, …“ Díky novým šatům a novému turbanu začíná pro Jošuu nový život. Je znovu přijat mezi Hospodinovy služebníky. Není pro něj už žádné obvinění. Může znovu užívat všech práv jako na začátku. Může čerpat ze studnice Božího požehnání a pít z ní plnými doušky. Ale jak dlouho budou tyto dobré věci trvat ? Budou trvat navždy ? V textu čteme o podmínce.

„Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat můj řád, také ty budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří a dovolím ti přicházet mezi ty, kteří zde stojí.“ K čemu by byly nové čisté šaty, kdyby se člověk znovu vrhnul do nejbližší špinavé kaluže ? Pokud chceme zůstat v Boží přízni. Pokud chceme užívat dobré věci z Boží ruky. Je naprosto nezbytné, abychom slovy proroka: „ chodili po Hospodinových cestách a zachovávali jeho řád.“

Co si tedy můžeme vzít z dnešního uvažování ? Nikdo z nás na tom není duchovně tak špatně, aby nemohl být zachráněn. Hospodinova ruka se nezastaví ani před špínou ani před ohněm. Hospodin totiž velice stojí o každého člověka. A žádný náklad mu přitom nepřipadá příliš vysoký. Rád vydá své prostředky na to, aby alespoň některé z nás zachránil.

A to druhé ? Když už budeme zachráněni. Důležité je naše rozhodnutí a úsilí, abychom se neotáčeli zpátky k Sodomě, jako Lotova žena. Ale abychom svůj pohled směřovali k tomu, který má tu moc zachovat nás až do našeho cíle. A co je tím naším cílem ? To je ta správná otázka pro dnešní den. Kam směřujeme ? Čeho chceme dosáhnout ? Prosím, odpovězte si na ni každý sám. A moudře se pak rozhodněte, co uděláte. K čemu se rozhodnete. Pán Bůh vám přitom i potom žehnej. Amen.