Šalomoun, neboli Pokojný

Poměrně nedávno mě opravoval jeden mladý muž: „Neříká se přece Šalomoun, ale Šalamoun!“ A já jsem se bránil s tím, že se to tak přece píše v bibli. Ale až dnes mi došlo, proč je vlastně napsáno Šalomoun. Schválně, jestli na to

1 Paralipomenon 22:1-13

přijdete. Mě to trvalo desítky let. Zkuste přitom pátrání oddělit prvních pět písmen z tohoto jména. Co vám vyjde ? No vyjde vám Šalom – čili Pokoj. A z toho pak jsem odvodil překlad jména Šalomoun, neboli Pokojný.

A tady bychom mohli skončit. Už jsme původ jména syna krále Davida spolu objevili. Ledaže bychom se pokusili odkrýt další vrstvu tajemství. Tajemství, které se skrývá v Božím záměru uvést svůj lid do království pokoje. Do země zaslíbené. Do odpočinutí. Takový úmysl přece oznámil Mojžíšovi, když vysvobozoval svůj lid z Egypta. A teď nadchází ten zaslíbený okamžik. Boje jsou vybojovány. Území ovládnuto. Může přijít král a království Pokoje.

V té souvislosti jsem si četl slova: „On bude mým synem a já budu jeho otcem.“ Přitom jsem se neubránil jedné myšlence. Vzpomněl jsem si totiž na jiné novozákonní slovo, které zaznělo z nebe: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ Marek 1:11 To se Nebeský Otec přiznával k Pánu Ježíši Kristu jako ke svému prvorozenému Synu. A tady ? Koho to máme tady před sebou ? Máme tu syna Davidova. Jak víme, už David byl mužem podle Božího srdce. Tak jaký bude jeho syn ?

Bez ohledu na způsob, jakým se seznámili jeho rodiče. Anebo právě proto, aby Hospodin dal jasně najevo svoji svrchovanost. Aby potvrdil své slovo: „Smiluji se, nad kým se smiluji a slituji se, nad kým se slituji.“ A možná bychom mohli směle pokračovat: „Požehnám, komu požehnám.“ Aby bylo naprosto a jednoznačně zřejmé, že za Šalomounem. Za mužem pokoje stojí právě a jedině sám Hospodin. Proto si zvolil Šalomouna i s jeho původem. Aby tak dal naději každému člověku. Ať má jakýkoliv původ. I třeba značně nejasný a obestřený nepříjemným tajemstvím.

Neplatí tedy předpoklad, že život člověka záleží na tom, jaké dostal na začátku karty. Protože Pán Bůh může do života člověka nadpřirozeně zasáhnout. A tak to, co se na začátku zdálo naprosto ztracené. Právě to se může díky zásahu Božích rukou obrátit v dobré. To, co bylo předem odsouzeno k zániku a k zapomnění, může Hospodin obrátit v neskutečný úspěch a radost.

Tak tomu bylo i minulý týden v případě mně blízkého člověka. Měl před sebou zdravotní prohlídku na závěr dlouhé léčby. Jednalo se těžkou nemoc s možným následkem smrti nebo vážné operace s doživotními následky. Jak se přibližoval ten den a ta hodina, tak psychika dostávala čím dál tím více zabrat. V myšlenkách probíhaly všechny možné černé scénáře. Pak ale přišel okamžik vyhlášení výsledků testů a všechno napětí odeznělo. Protože výsledkem bylo úplné uzdravení. Mysl tohoto člověka i tu moji pak naplnila radost a pokoj.

Když se vrátíme k Šalomounovi a k jeho příběhu. Už to, že byl vybrán jako budoucí král, byl obrovský úspěch. Kdo znáte celý příběh dopodrobna, tak víte, že to nebylo vůbec snadné. Jeho království se pokusil uchvátit jeho bratr. Ale díky Bohu se mu to nepodařilo. Tak mohl Šalomoun vstoupit do úkolu, který mu Hospodin připravil.

A co mu to vlastně připravil ? Už jsem to naznačil. Šalomoun měl vstoupit do království pokoje. A co pro to musel udělat ? Vůbec nic. Nemusel válčit. Jeho bratra Pán Bůh odstavil skrze jeho matku a věrné Davidovi služebníky. Co tedy vlastně zbylo na Šalomounovi, aby to udělal ? Zbyla mu maličkost. Měl se chopit vlády a vládnout moudře. A právě k tomu ho povzbuzoval i jeho otec – David. Co mu to přál ? „Jen ať ti Hospodin dá rozumnost a porozumění a ustanoví tě nad Izraelem, abys zachovával zákon Hospodina, svého Boha.“

Já jsem si už párkrát kladl otázku: Jak Šalomoun přišel na to, co si má později přát ? Mám na mysli okamžik, kdy stál před Hospodinem a ten ho vyzval: „Žádej mě o cokoli a dám ti to.“ 1 Královská 3:5 Co kdybychom my dostali takovou nabídku. Co bychom si přáli ? Nesklouzli bychom k podobným přáním, jako rybářova žena v jedné pohádce ? A víte jak skončila. Tam, kde začala – v chatrči.

Kdežto Šalomoun byl díky svému otci dobře připraven. David mu přeje: „Jen ať ti Hospodin dá rozumnost a porozumění …“ A tak ho vlastně vede tím správným směrem. A nabízí mu řešení pro psychickou zátěž, která nutně z takového úkolu přijde. To David naznačuje ve své druhé výzvě: „Posilni se a buď odvážný, neboj se a neděs se.“

To je dobrá rada. Ale jak se člověk nemá děsit a bát, když se na něj všechno valí. Přitom hrozí, že ho to převálcuje a zničí. Proč myslíte, že Pán Bůh dovolí, aby takové situace přicházeli. Proč náš život není jedna velká pokojná selanka ? Proč naopak přicházejí těžké situace jedna za druhou ? A stačí, když přijde nový a obtížný úkol. Jako se chystal na Šalomouna. Kralovat sice vypadá na první pohled jako krásný úkol. Jako král mohu všem říkat, co mají dělat. Ale co mají vlastně druzí dělat ? Co mají dělat, aby vše harmonicky fungovalo ? Přitom aby byli šťastní a také aby království fungovalo tak, jak má. Tyto principy platí pro všechny oblasti řízení. Pro řízení sboru, církve, firmy nebo státu. Kdo si myslí, že to zvládne sám, brzo narazí na své vlastní meze.

Jak se tedy ujmout úkolů, na které sám nestačím ? Odpověď na tuto otázku bych si rád někam vyvěsil, abych ji měl pořád před očima. Protože každý den začíná nová příležitost k rozhodnutí nebo k činu. Odpověď je prostá. Před každým pořádným úkolem od Hospodina, přichází zároveň Boží výzva: „Žádej mě o cokoli a dám ti to.“ A z našich úst může vypadnout to, co nás zrovna napadne. Nebo můžeme zmínit jedno ze svých dlouholetých přání. Ale co nám to pomůže při plnění úkolu, který máme právě teď před sebou?

Anebo si necháme poradit od krále Davida. A právě to udělal jeho syn Šalomoun. Bylo to jeho první moudré rozhodnutí. Dal na radu svého otce. A když přišla ta Boží otázka, požádal Hospodina o moudrost. O moudrost k řízení miliónového státu. Dobře si uvědomoval, že bez zvláštního a mimořádného vybavení od Boha, tento úkol nezvládne.

A tak nyní je to už na každém z nás. Skočíme do nového úkolu od Hospodina po hlavě – děj se co děj – s myšlenkou, že nějak už to dopadne. Nebo se nejprve zastavíme. Uvědomíme si, že na ten nový úkol vlastně vůbec nemáme. A požádáme stejného Hospodina, který nám úkol připravil, aby nás také k němu vybavil. Já sám chci vždy volit tu druhou možnost. Zvolte si, prosím, správně.