Proč Hospodin požehnal Jákobovi ?

Třikrát se Izák ptá: „Který jsi, můj synu.“ „Co to, žes tak rychle něco našel, synu?“ „Ty jsi skutečně můj syn Ezau?“ A pokaždé dostává odpověď, která má rozptýlit jeho pochybnosti: „Já jsem Ezau.“ „Protože mi to dopřál Hospodin,

Genesis 27:18-25

Genesis 28:10-15

tvůj Bůh.“ „Jsem.“ Uvědomil jsem si, jak počáteční lež plodí jen další a další lži. A další myšlenka: Jákob vůbec neřeší se svou matkou Rebekou oprávněnost svého lstivého jednání. Všechno, čím se zabývají je pouze obava, aby náhodou otec jejich lest neprohlédl. No to by byl průšvih. Místo požehnání by Jákob dostal prokletí.

První věc, která mě zastavila: Když vyšlo všechno najevo a Izák pochopil, že byl obelstěn. Přichází nejprve Rebeka s návrhem, aby si Jákob nebral ženu z okolí. Aby odešel k jejich příbuznému Lábanovi a vybral si ženu tam. A jak reaguje Izák ? Povolává Jákoba a posílá ho pryč - přesně podle přání Rebeky. A přitom mu znovu žehná: „A Bůh Všemohoucí tě požehná, rozplodí tě a rozmnoží, a staneš se shromážděním národů; a dá ti požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu s tebou, abys získal do vlastnictví zemi svého putování, kterou Bůh dal Abrahamovi.“ Jak je to možné ? Jak to, že Izák žehná synovi, který ho před chvílí obelstil ? Neměl s ním jednat podle práva, podle spravedlnosti ? Neměl ho příkladně potrestat, aby už nikdo a nikdy svého otce neobelstil ? Proč Izák znovu žehná tomu svému lstivému synovi ? Neschvaluje tím vlastně jeho jednání ? Neříká tím, že zlé je vlastně dobré ? Domnívám se, že ne. Ale odpověď na tyto otázky nechám na později.

A když postoupíme v příběhu dál, co se Jákobovi stalo na cestě ke strýci Lábanovi ? Byla to dlouhá cesta. Tak ho dostihl večer a on uléhá ke spánku. Ve snu se mu nejprve zjeví žebřík s anděli. Ale pak se nad ním postaví Hospodin a vyslovuje úžasné požehnání. V něm se přihlašuje k zaslíbení, které dal Abrahamovi a také Izákovi. Jákob se tím stává představitelem rodu, se kterým Hospodin uzavřel smlouvu. A to je věc, která mě opravdu zaujala. Vždyť nebyl to právě Jákob, který před chvílí zklamal svého otce ? A nezklamal tím také svého Boha ? A je to jeho Bůh ? Není to jen Bůh Izákův ? Tak to přece Jákob vyjádřil: „Hospodin, tvůj Bůh – (můj otče Izáku).“ Já se obávám, že svým smýšlením a svými činy byl ve chvílí setkání Jákob velice vzdálen Pánu Bohu. A upřímně si myslím, že před Hospodinem tak ležela otázka ? Jak bych toho Jákoba získal na svou stranu ? Jak bych v něm vzbudil zájem o svůj plán ? Jak dosáhnout toho, aby mě také on přijal jako svého Boha ? Jak zajistit, aby se ke mně přimknul jako jeho otec a děd ?

Tak si to jen představuji, že Pán Bůh najednou řekl: Už vím ! Já se s ním setkám. Z očí do očí se vždycky jedná lépe než skrze emailové zprávy. Přitom mu nebudu připomínat jeho selhání. Právě naopak mu připomenu svá – Hospodinova – zaslíbení. Zaslíbení, která jsem dal jeho otci a dědovi. A pak mu řeknu, že tato zaslíbení dávám dnes také jemu. Nakonec mu ještě zaslíbím: „A hle, já jsem s tebou. Budu tě chránit, kamkoli půjdeš a přivedu tě zpět do této země, protože tě neopustím, dokud nevykonám to, co jsem ti řekl.“

Tak došlo k podivuhodné věci. Pán Bůh se rozhodl jednat podobně jako Izák. Místo pokárání dává požehnání. Copak tím chtěl Hospodin vlastně říci ? Řekl tím: „Lest byla správný způsob tvého jednání. Klidně tak dále jednej, protože to je dobré v mých očích ?“ Asi ne. Tak co bylo důvodem laskavého Božího jednání. Důvod je skryt už v tom slově „laskavý.“ Vždyť kdo je schopen laskavého jednání ? No ten, kdo miluje. Ten, v jehož srdci je láska. Víme přece o tom, že láska přemáhá zlo. A tato cesta lásky je společná pro oba dva. Pro Izáka i pro jeho Boha. Pán Bůh i Izák jednají s Jákobem laskavě, protože ho milují. Protože ho mají rádi. A ve své lásce udělají všechno proto, aby ho získali znovu pro dobrou věc. A jak to nakonec dopadlo ? Podařilo se jim to ?

Na konci 28. kapitoly knihy Genesis bychom se dočetli:

„18  Jákob vstal časně ráno, vzal kámen, který si dal pod hlavu, a postavil ho jako posvátný sloup. Na jeho vrchol vylil olej.

19  A pojmenoval to místo Bét-el. Původně se však to město jmenovalo Lúz.

20  Potom Jákob učinil slib: Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání,

21  takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem

22  a ten kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, bude domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek.“

„Hospodin bude mým Bohem … když splní svá zaslíbení.“ Tak to slibuje Jákob. A protože Hospodin plní svá zaslíbení, tak jakoby se stalo. Bůh Abrahamův a Izákův se stává také Bohem Jákobovým. A slovy klasika: "To je to,  oč to tu běží." Jde totiž o to, aby se Bůh biblických praotců stal také tím naším – tím mým Bohem. A jak se to může stát ? Dochází k tomu stejně jako v případě Jákoba. On, představitel Božího lidu, se i ve způsobu přimknutí k Bohu stal vzorem pro nás všechny – i pro křesťany.  

To první: Jákob se setkal s Hospodinem. Nebo spíš Hospodin přistoupil k Jákobovi. Bylo to ve snu. Ale Pán Bůh jedná pokaždé jinak. Cíl je ale stejný. Osobní setkání.

To druhé: A pak nezačnou litanie. Nezačne probírání dosavadního života. Právě naopak. Otevře se pohled na dobré věci, na požehnání, které má Pán Bůh připravené pro ty z nás, kdo na jeho nabídku kývnou. Kdo řeknou podobně jako Jákob: „ Jestliže Bůh splní své sliby … tak se tane mým Bohem.“ Není to zajíc v pytli. Je tam zkušební podmínka. Po setkání s Bohem začíná takový zkušební provoz. A my se během něho můžeme ptát: Myslel Hospodin svá zaslíbení vážně ? Stojí skutečně za svými sliby ? Je také dost mocný na to, aby je všechny splnil ? To jsou oprávněné otázky. A my na ně nedostaneme odpověď, pokud Hospodina nevyzkoušíme. Proto „Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý.“ Žalmy 34:9 Amen.