Pojďme Spolu Začít Něco Nového !

Končí starý rok a nový je za dveřmi. Chceme v novém roce začít něco nového? A chceme, aby to mělo smysl a bylo to života schopné? Tak máme právě dnes jedinečnou možnost si vybrat tu správnou věc !

Text k úvaze: "Leviticus 9:1-4.22-24, Bible"

http://www.obohu.cz/bible/

Když Pán Bůh začíná pracovat se svým lidem, je to vždy velké a krásné. Před touto událostí Áron a jeho synové sedm dní sloužili Hospodinu. Teprve osmý den byli připraveni ke službě svému národu. Byla to taková ordinace do kněžské služby. Po omytí vodou byl Áron oblečen do efodu, na kterém bylo dvanáct drahokamů. Za každé pokolení jeden. Prostě nádhera.
Teprve pak přichází na řadu oběť za hřích, pokojná a přídavná oběť. Takto očištěný národ je připraven na setkání s Hospodinem. Vždyť takové zaslíbení dostali. "Synům Izraele řekni: neboť dnes se vám ukáže Hospodin." Vrcholem každé bohoslužby je setkání s Pánem Bohem. Bez přípravy to však není možné. Člověk neočištěný se nemůže k Bohu přiblížit. Je to buď a nebo. Rozhodnutí je na každém z nás.
A pak se Pán Bůh přiznal ke svým služebníkům – Mojžíšovi a Áronovi. Nejprve oba vcházejí do stanu setkávání. Bible nepopisuje, co tam dělali. Ale je téměř jisté, že se setkali s Bohem. Že s ním rozmlouvali a přijali slova požehnání pro svůj lid. Stan setkávání bylo takové tiché a skryté místo.
Rozumím tomu jako tomu správnému způsobu, jak získat Boží slovo pro nasycení posluchačů. Nic jiného totiž naši duši nemůže nasytit. A jak jinak získat Boží slovo, než přímo od Hospodina?
Mojžíš a Áron vycházejí ze stanu setkávání a žehnají lidu. A Pán Bůh se ke svým dvěma služebníkům přiznává podruhé. Nejprve ukáže všemu lidu svojí slávu, pak nechá vyšlehnout oheň, který spálí na oltáři zápalnou oběť a nakonec se dotkne srdcí lidí tak, že zavýsknou a padnou na svoji tvář. Setkání s Bohem nikoho nenechá chladným. Naopak je člověk naplněn eufórií, kterou by rád prožíval pořád. Hezký pocit ale není cílem. Je to Boží úmysl, aby setkání s ním byl mimořádně krásné a radostné.
Co je tedy cílem setkání s naším Stvořitelem? Je to začátek. Začátek něčeho nového. Začátek nové bohoslužby. Áron a jeho synové byly uvedeni do kněžské služby, ve které měli přinášet oběti za sebe a za svůj lid. Před tím byl postaven a vysvěcen stan setkávání a obětní oltář. Od nynějška se Izrael učil, že provinění může očistit jen oběť krve. Tak symbolicky ukazují i nám na dokonalou oběť Pána Ježíše, kterou si připomínáme během večeře Páně.
To důležité pro nás je, že Hospodin začíná nové věci. Není to iniciativní Mojžíš nebo Áron. Nikdo z lidí tehdy nepřišel s nápadem, na kterém by začal pracovat a pak si ho nechal dodatečně schválit od Pána Boha. Podobně tomu bylo i v počínající církvi. Čteme: "Skutky apoštolské 13:2-3 Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: 'Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.' 3 A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu."
Takovým způsobem začala misie mezi neizraelskými národy, která přes Kypr a malou Azii pokračovala do Itálie a po osmi stech letech dorazila až do Čech.
Jestliže Pán Bůh něco začíná, tak to neztratí dech v půli cesty. A nezhatí to ani spory mezi členy týmu. Víme, že apoštol Pavel se spojil se Silasem a misie pokračovala dál.
Pán Ježíš řekl: "Beze mne nemůžete nic učinit." A já v tomto textu vidím také: Bez něho nemohu ani nic začít. Nic, co by bylo životaschopné, co by vydrželo, co by se dotáhlo do svého cíle a zůstalo až na věčnost.
Lidé si na konci roku dávají různá předsevzetí. Budu hubnout, budu běhat, chodit do posilovny, naučím se anglicky. Jak dlouho trvají taková předsevzetí? Půl roku, měsíc, týden? Tak mi to připomíná Jakubovo varování: "Jakubův 4:13-14 Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ – 14 nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí."
Vždyť jsme jen pára, která se na chvilku zjeví a potom mizí! Jak bychom z této perspektivy mohli vůbec něco začít, aniž by to bylo předem odsouzeno k brzkému konci a k zapomnění? Ano, je tu možnost, jak s odvahou můžeme začínat věci, aniž bychom se museli obávat o jejich budoucí osud. Copak nejsme my sami Božím dílem? "Apoštol Pavel píše Efezkým: Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. Efezským 2:10"
A jestliže Pán Bůh připravil dílo, úkol, čin pro každého z nás, můžeme se směle pouštět do práce. Přitom si můžeme být jisti, že naše práce není marná, ale má smysl. Tento smysl do ní vložil ten, kdo ji také pro nás připravil.
Zbývá maličkost. Jak přijít na to, jakou práci pro nás Pán Bůh připravil? Kde vzít jistotu, že to, co dělám je skutečně to, co po mně Pán Bůh chce?
Četli jsme a uvažovali jsme spolu o setkání s Bohem. Setkání s Bohem – to je ten správný začátek každé dobré práce. Pokud jsme se dosud s Pánem Bohem nesetkali, máme právě dnes tuto možnost.
Jistě jsme už mnohokrát slyšeli slovo: "Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení‘ Židům 3:15"
Možná, že tomuto tichému a jemnému hlasu ("1 Královská 19:12") bude předcházet silný vítr, zemětřesení nebo oheň ("1 Královská 19:11"). To bude ale jenom proto, abychom zpozorněli.
Abychom se přestali zabývat facebookem, starostmi o jídlo nebo o zaměstnání. A soustředili se jako Marie u Ježíšových nohou na to podstatné. Na Boží slovo, na jeho pokyn, který má teprve přijít.
Zůstávám stát v úžasu před Božím smyslem pro pořádek a pro drama. Pán Bůh dokáže zaujmout i ty nejzarytější hráče digitálních her a totální závisláky na čemkoli včetně alkoholu a drog. Když On promluví, zatají se dech komukoli, ať už žije kdekoli a dělá cokoli.
Pán Bůh má obrovskou výhodu proti nám prostým lidem, protože umí mluvit přímo k lidskému srdci. Respektuje sice lidské rozhodnutí, ale to mu nijak nebrání, aby k člověku čas od času promluvil. Někdo se v takové chvíli jenom otřese a šlape dál ve svých starých kolejích. Ale já takové oslovení vyhlížím. Vím, že moje duše touží po jeho slovu. Vždyť z tohoto slova žije a roste.
Tak jak to dnes vidí každý z nás? Končí starý rok a nový je za dveřmi. Chceme v novém roce začít něco nového? A chceme, aby to mělo smysl a bylo to života schopné? Tak máme právě dnes jedinečnou možnost vybrat si tu věc, ten úkol, tu práci, ten cíl, který pro nás Pán Bůh připravil. Protože právě a jenom právě ty jeho úkoly splňují všechny požadavky, které jsem před chvílí jmenoval.
A vracím se k otázce, kterou jsem položil před chvílí: A jak přijdu na to, kterou práci pro mne Pán Bůh připravil? A odpověď už známe. Ve ztišení, v modlitbách a třeba i v půstu. Tak to dělali i v začínající církvi. A Duch svatý k nim promluvil. A jak k nim promluvil? No přece přímo v jejich srdcích. Pokud jsme již otevřeli svá srdce Pánu Ježíši, tak neslyšíme jeho hlas jakoby z dálky a nesrozumitelně. Naopak, jeho hlas rozezní naše srdce tak, že rezonuje v celém našem těle. A my nemůžeme jinak, než poslechnout, jít a vykonat, k čemu nás povolává. Pán Bůh nás provázej příštím rokem a polož nám na srdce své dílo, své činy, které pro nás připravil.
A dej, abychom úspěšně dokončili to, do čeho se v souhlase s jeho vůlí pustíme. Amen.

http://www.obohu.cz/bible/