Odpočinutí pro unavené nitro

„… jsou unaveni činěním zla.“ Musím se přiznat, že to jsem si nikdy neuvědomil. Přitom je to tak nabíledni. Zlé jednání značně unavuje nitro člověka. Hezky to tuším vyjádřila skupina Plavci v jedné písni. Jde o příběh obrazu ...

„Každý podvádí svého přítele, nikdo nemluví pravdu; učí svůj jazyk mluvit klam a jsou unaveni činěním zla.“ Jeremjáš 9:4

„Toto praví Hospodin: Zastavte se na cestách a rozhlížejte se! Ptejte se na dávné stezky: Kde je ta dobrá cesta? Jděte po ní a najděte místo odpočinutí pro své duše. Říkají však: Nepůjdeme.“ Jeremjáš 6:16

„… jsou unaveni činěním zla.“ Musím se přiznat, že jsem si to nikdy zcela neuvědomil. Přitom je to průzračně jasné Zlé jednání značně unavuje nitro člověka. Hezky to tuším vyjádřila skupina Plavci v jedné písni. Jde o příběh obrazu „Poslední večeře.“ Leonardo da Vinci našel model pro poslední postavu Jidáše. Když ji dokončil, položil mu tento model otázku: „Pane da Vinci, vy mne neznáte? Vy opravdu nevíte, kdo jsem? Vždyť podle mne jste před šesti lety maloval Krista.“    Život zločince se tak vepsal do tváře odsouzence, že změnil jeho rysy. Jak asi muselo vypadat jeho nitro ? A jak musela být unavená jeho duše !

Chápu, že každá činnost způsobí únavu. Unaveny mohou být naše svaly nebo mozek. Ale přes tuto všechnu únavu můžeme v nitru prožívat čistou radost z práce, kterou jsme vykonali. Když ale uděláme něco zlého, jak se to odrazí v našem nitru ? Tak můžeme se sice škodolibě zaradovat, jak jsme třeba někoho napálili. Ale v konečném důsledku zatížíme své nitro únavou. Únavou, které se jen tak nezbavíme.

V této souvislosti jsem si vzpomněl na část Vánočního příběhu od Dickense. Jakub Marley se vrátil v podobě ducha ke svému partnerovi Ebenezerovi. Přitom za sebou táhne obrovská závaží, která jsou k němu připevněna řetězy. Každý krok je pro něj velice namáhavý. Přitom se nemůže své zátěže nijak zbavit. A jak vznikla tato zátěž ? Každý zlý čin. Pokaždé, když někoho ošidil. Postupně tvořil a přidával kousek závaží.

Bylo by smutné, kdybychom zůstali jen u tohoto popisu. Popisu, jak se unavuje naše nitro. Naštěstí je tu cesta, jak se této únavy zbavit. Právě o tom hovoří druhý verš z proroka Jeremjáše. Jak začíná ? „Zastavte se na cestách a rozhlížejte se!“ Tato výzva mi připomíná jiné velmi známé místo v bibli. Tentokrát z proroka Izajáše. „Pojďte. Projednejme to spolu.“ Izajáš 1:18 Protože copak to Pán Bůh nevidí, jak je člověk utahaný ? Je sice pravda, že si únavu člověk způsobil sám. A Pánu Bohu se jeho jednání určitě nelíbí. Ale člověk sám se Hospodinu velice líbí. A proto mu není jedno, co lidé prožívají. Není mu jedno, jak unavené lidské bytosti klopýtají únavou. A jako projev svého zájmu Pán Bůh oslovuje každého člověka: „Zastav se na své cestě a začni se rozhlížet.“ Jinými slovy: „Přestaň pospíchat za svým cílem. Posaď se. A začni uvažovat, jestli ti ta únava stojí za to.“

Po chvilce uvažování může člověk zjistit, že by opravdu dal raději přednost něčemu jinému, než tomu,  kam se zrovna žene. A v té chvíli je pro něj určena další část Boží výzvy: „Ptejte se na dávné stezky: Kde je ta dobrá cesta?“ Důležité je, aby člověk vůbec připustil, že existuje jiná cesta. Jiný způsob života. Jiné činy, než které dosud dělal. A pak je ochoten uvažovat o tom, že existuje cesta, kterou je možné nazvat dobrou. Dobrou z Božího pohledu. Skvělé je, že tato dobrá cesta je skutečně výhodná pro všechny strany. Pro Hospodina i pro člověka samotného. Hospodinu přinese radost z člověka, který konečně kráčí po té dobré cestě.

A co přinese nám – lidem ? To je obsaženo ve třetí části Boží výzvy: „Jděte po ní a najděte místo odpočinutí pro své duše.“ „Najděte místo odpočinutí pro své duše.“ Odpočinutí pro své utahané a vším možným balastem zatížené nitro. Kdo by po tom netoužil ! Kdo by si nepřál zbavit se úzkostných stavů ve své mysli ? Kdo by netoužil po harmonickém a radostném životě ? A Pán Bůh to dobře ví. Vždyť právě tuto touhu. Touhu po radosti, pokoji a svěžesti vložil hluboko do nitra svého díla. Do srdce člověka. A jak by si On sám přál, aby člověk byl naplněn všemi těmito dobrými věcmi. K radosti své vlastní i k radosti svého Stvořitele.

Co tedy zbývá dodat. Kéž si nevezmeme příklad z poslední části proroctví Jeremjáše: „Říkají však: Nepůjdeme.“ To není příklad hodný následování. Proč zůstat ve vzdoru, když mi to přináší jen trápení ? Nebylo by lepší poslechnout Boží výzvy ? Jaké vlastně jsou ? „Zastav se !“ „Ptej se !“ „Jdi po dobré cestě !“ Nic složitého. Nic neobvyklého. Nic převratného. A přitom je to tak užitečné. Apoštol Pavel píše Timoteovi: „… zbožnost je užitečná ke všemu …“ 1 Timoteovi 4:8

Přátelé ! Mohu směle a s jistotou potvrdit vám všem, že ten samý užitek přináší dobrá cesta. Půjdeme po ní ? Necháme si říci ? Já spolu s Jozuem nakonec prohlašuji: "Já a můj dům po ní půjdeme.“ Nechte se, prosím, získat pro tuto věc a pojďte po ní spolu s námi ! Amen.