Máte rádi přísloví: "Kam vítr, tam plášť?" Já moc ne. Ale copak nemůžeme svůj názor nikdy změnit ? Určitě ano. Ale každé rozhodnutí má své následky. Někdy špatné a jindy dobré. A o rozhodování a jeho následcích bude dnešní úvaha.
SCP 2 Paralipomenon 29:1-11
Někdy je dobré, když syn nenásleduje svého otce. Otec krále Chizkijáše uctíval všechny možné bohy okolních národů. Zkoušel to vypočítavě i s bohy svých nepřátel. Myslel si: „Když pomohli jim, mohli by pomoci také mě." Nedošlo mu, že to Hospodin povolal nepřátele. Že tito nepřátelé reprezentují „Hospodinovo rozhořčení.“ Pokud se Pán Bůh hněvá, má dostatek prostředků, aby to dal jasně a nepřehlédnutelně najevo.
A co udělali otcové ? Co udělala předchozí generace ? Četli jsme: „Neboť naši otcové se zpronevěřili a páchali to, co je zlé v očích Hospodina, našeho Boha. Opustili ho, odvrátili svou tvář od Hospodinova příbytku a obrátili se k němu zády. 2 Paralipomenon 29:6
Opustili Hospodina. Odvrátili svou tvář. Obrátili se zády. Nepřipomíná vám to něco ? Nemluvili jsme minule o dvou fázích jak se dostat do Boží přítomnosti ? A tady jsme četli o nečem velmi podobném. Také se někdo obrací. Ale zároveň odvrací svou tvář a opouští Hospodina. Podobná aktivita, ale úplně opačný účinek.
Vzpomínám si na jednu epizodu scifi serálu Hvězdná brána. Objevili v něm portál do jiného světa. Problém byl v tom, že kdo jím prošel už nemohl zpátky. Taková vesmírná jednosměrka.
Duchovní obrácení ale není jednosměrný proces. Kdo jím projde do Božího království není jeho zajatcem. Každý se může obrátit znovu. Může opustit Hospodina, může od Něj odvrátit svou tvář a obrátit se k Němu zády.
V jedné straré písni se zpívá: „A když mi se odvrátíme, tu se náhle zatmí v nás.“ Tak básník vyjádřil to, co se stalo v Izraeli před králem Chizkijášem. Četli jsme: „Hospodinovo rozhořčení dopadlo na Judsko a Jeruzalém a učinil je předmětem úděsu, hrůzy a úžasu, jak vidíte na vlastní oči.“ 2 Paralipomenon 29:8
Možná, že jsme my sami prošli podobným zpětným procesem. Rozhodli jsme se, podobně jako předchozí král Izraele, že už jsme dost silní, dost dospělí, že už umíme sami rozlišovat dobré od zlého. A protože díky vlastní vyzrálosti už Hospodina nepotřebujeme, tak jsme Ho opustili, odvrátili jsme od Něho svoji tvář a obrátili jsme se k němu zády. A teď buďme upřímní sami k sobě. Jak to dopadlo ? Daří se nám dobře ? Jsme spokojeni sami se sebou a se svým životem ?
Pokud ne, můžeme jednat podobně jako král Chizkijáš. Co udělal ? První krok byl velmi jednoduchý a přitom zcela zásadní: „Otevřel dveře.“ Otevřel dveře do Hospodinova domu a opravil je. A proč je vlastně musel otevírat ? To byly zavřené ? Ano. Četli jsme: „Zavřeli také dveře předsíně, uhasili lampy, neobětovali kadidlo a nepřinášeli ve svatyni zápalné oběti Bohu Izraele.“ 2 Paralipomenon 29:7
Tak mi to připadá, jako by se v divadle zatáhla opona. Herci odcházejí a kulisy jsou uloženy do skladu. Ustala veškerá bohoslužba.
A teď přichází král Chizkijáš a zavřené dveře otevírá. Aby se znovu mohlo vejít dovnitř. A jak to pokračovalo ? Četli jsme: Řekl jim: Poslyšte mě, lévité! Nyní se posvěťte a posvěťte dům Hospodina, Boha svých otců, a vyneste ze svatyně nečisté věci.“ 2 Paralipomenon 29:5
Posvěcení a úklid. O vynášení věcí a úklidu něco víme. Z kazatelského bytu jsme společně vynesli spoustu různých věcí. A ještě jich tam pár zbylo. A už jsme zase jiné věci přinesli. To proto, aby prostor mohl sloužit svému účelu. A to je smysl úklidu. Aby byt, chrám nebo modlitebna mohla sloužit účelu, ke kterému byla oddělena – posvěcena.
Teď použiji podobnost, kterou jsme spolu objevili minulou něděli. Mám na mysli podobnost jeruzalémského chrámu a našeho srdce. Pokud jsme se rozhodli vrátit ke svému Stvořiteli, tak jsme otevřeli dveře našeho srdce, aby mohl vstoupit.
Tak si to představuji, že spolu se svým Pánem stojím ve dveřích a dívám se, co se to v mém srdci nahromadilo za nepořádek během těch let, kdy jsem si dělal, co jsem sám chtěl. A první, co mě napadne: To všechno musí pryč! Generální úklid. To je ta spojka mezi chrámem a srdcem.
Vzpomněl jsem si na jeden sklep. Soused do něj dával všechno, co mu v bytě překáželo. Problém byl v tom, že úplně vzadu u zdi toho sklepu byl vodoměr. Dvakrát ročně pak přicházeli zaměstnaci vodárny, aby odečetli stav vodoměru. Jejich komentáře jsou nepublikovatelné.
Tak spolu s Pánem Bohem vidím, jak v mém srdci není prakticky k hnutí. Vidím tu nutnost úklidu. Ale s čím začít? A nebudu to později potřebovat ? Tady si můžeme opět vzít příklad z krále Chizkijáše a z Lévitů. Pokud bychom četli dál, tak bychom zjistili, že vynášeli věci 14 dnů z Hospodinova chrámu. Bylo toho opravdu hodně. Ale stálo to za to. Prostor byl vyčištěn a připraven k bohoslužbě.
Nevím jak dlouho bude trvat vyčištění mého nebo tvého srdce ? Záleží asi na tom, kolik je toho třeba vynést ven. Chrám vyčistili lidé svýma rukama. Byt se dá umýt hadrem a vodou. Ale jak se to dělá se srdcem ?
Kdybychom opět četli dál, dozvěděli bychom se, že jako oběť za hřích celého společenství byla použita krev kozlů. Skropil se jí oltář. Předpokládám, že víme, jaká krev jedině může očistit naše srdce. Byla vylita jednou a platí pro vždy a pro všechny.
Vážím si symbolu vína, které je součástí svaté Večeře Páně. Pro mě se stává krví, kterou skrápím oltář uvnitř mého srdce. Pitím vína potvrzuji, že věřím a přijímám odpuštění a očištění každého mého hříchu skrze prolitou krev.
Toto víno je pro mne také symbolem smlouvy mezi mnou a Pánem Bohem. Symbolem toho, že již dále nechci odvracet svou tvář od Hospodina. Právě naopak! Chci se obrátit k němu, stát před ním, být s ním za jedno. Chci obnovit důvěrný vztah k Němu, který jsem měl kdysi.
Tak jsme spolu prošli dvěma obraty. První obrat byl zády k Hospodinu a druhý zpět čelem k Hospodinu. Uvažovali jsme o tom, co nám, který obrat přinesl do života. A podobně jako Jozue můžeme řici sami sobě: „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu."
Jozue 24:15“ „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ To je slovo, které mě provází řadu let. A stále se k němu vracím a opírám se o něj. Vím, že jsem zvolil správně. A mohu to každému jen doporučit. Pokud si uvědomíš, že stojíš zády ke svému Stvořiteli a vadí ti to, udělej čelem vzad. Je to dobré rozhodnutí. Nebudeš litovat. Protože On tě má rád. On ti neřekne ani neudělá nic zlého. To je moje zkušenost.
