O čem jsou vlastně Vánoce?

Vánoce jsou čas pro setkávání. Pokud to jde, tak si lidé berou dovolenou. Chtějí tak mít čas na setkání se svými blízkými. Také já jsem si vzal dovolenou. A těším se na radostné chvíle s mojí manželkou. A teď se myšlenkami přenesu

Sofonjáš 2:6-7

Sofonjáš 3:17-20

... na jinou úroveň. Co myslíte, chtěl by se s námi setkat Pán Bůh? Náš Stvořitel. Když jsme během Adventu zrekapitulovali uplynulý rok. Čím byl naplněný? Dělali jsme radost sobě, svým bližním a tedy i Hospodinu?

Pro nás pro všechny mám dobrou zprávu. Vlastně dvě dobré zprávy. První je, že Hospodin je v našem středu. Ať se děje, co se děje. Ať se nám daří nebo nedaří. Pán Bůh neodchází z prostředka svého lidu. Ale zůstává s ním v dobrém i ve zlém. Vždyť je manželem své církve. A tak to přece manželé své nastávající slibují: „Budu s tebou v dobrém i ve zlém.“

A ta druhá zpráva. Hospodin změní náš úděl. Když se nám něco nepovedlo. Když jsme totálně selhali. A už zase. Když jsme zabředli do něčeho, z čeho se sami nemůžeme dostat. Právě tehdy a právě pro nás zní jasné Boží slovo: „Změním váš úděl.“

Netouží přece každý člověk po změně? A právě v takových chvílích, kdy mu není dobře. Ve chvílích beznaděje a bezmocnosti. Kdy mu utíká život mezi prsty a nedá se zadržet. Kdo by si v takovém okamžiku chtěl ušpinit ruce? Kdo by pak s námi zůstal? Kdo by se k nám neodvrátil zády? To by musel být skutečný přítel. Prošel totiž prubířským kamenem nouze, která proseje skutečné přátele od těch jen naoko.

Změnu tohoto typu jsem prožil před několika lety. A kdy to bylo? No přesně jak čekáte – během Adventu. Potácel jsem se zrovna v jedné závislosti. A už vlastně nevím jak k tomu přesně došlo. Dostal jsem sílu říci ne. Odhodit to, co mě svazovalo. A začít znovu a lépe. Asi po čtvrt roce mě Hospodin povolal k duchovní službě. Do konce roku jsem pak stanul pře Radou Církve bratrské. A po dalším roce a půl jsem začal sloužit jako vikář jednomu sboru téže církve.

Asi každý nemusí změnit svůj život stejným způsobem jako já. Je však jisté a žádoucí, že jeho život. Váš život se může změnit razantním způsobem. Nemusíte být přitom závislí. Stačí, když je váš život fádní nebo nudný. Když jen tak plyne bez cíle a významu. Snad mi dáte za pravdu, že každý by rád něco dobrého po sobě zanechal. Zvláště muži. To se ale nestane, pokud se neodhodláme ke změně. Pokud se neodhodláme změnit svůj život.

Pokud už dlouho po takové změně toužíme. A nakonec se skutečně odhodláme. Jak takovou změnu uskutečnit? Známe přece dobře osud novoročních předsevzetí. Jaký mají jepičí život. Jak tedy dosáhnout, aby taková změna byla trvalá. Aby vydržela po celý náš další život?

Taková trvalá změna totiž hluboce zasáhne naše nitro. Je to hluboká orba. Dokonce mi připadá, že se podobá rozdělení moře nebo řeky, když Izrael potřeboval přejít pod dně suchou nohou. Jak se to tehdy podařilo? Vždy tam byl člověk nebo lidé, kteří něco udělali. Mojžíš udeřil holí na hladinu moře. Nebo kněží vstoupili do Jordánu s truhlou smlouvy. Ale jak by to mohlo stačit? Vždyť to byl jen takový symbolický akt. Takové mávnutí proutkem. Jak to, že se pak vody skutečně rozestoupily? Nebylo to tím, že se k symbolickému činu provázenému vírou přiznal Hospodin? Nerozestoupily se vody díky rukám Hospodinovým, které se pustili do práce? Aby naplnily Hospodinovo slovo. Hospodinovo zaslíbení.

Přitom si umím představit jak milióny lidí, kteří by vytvořili řetězy, přelévají vodu někam jinam. Ale stál by vůbec výsledek za tu dřinu? Jak dlouho by trvalo, než by lidé vzdali takové sisyfovské úsilí? Obávám se, že většina lidského úsilí je předem odsouzena k prohře. Jak tedy zvítězit? A tím se znovu vracím k otázce: Jak dosáhnout trvalé změny? A přitom se nesedřít. Nezničit v sobě něco vzácného.

Pokud mám odpovědět, tak musím zmínit jeden předpoklad. Že totiž toužíme po dobré změně. Po změně k lepšímu. A v souvislosti s tímto předpokladem položím ještě otázku: Kde se v nás takové touhy vlastně berou? A hned si také odpovím. Domnívám se totiž, že každou dobrou touhu do našeho nitra vkládá Hospodin. Pokud přijmete tuto odpověď jak pravdu, máte v sobě důkaz o Boží existenci. Kdyby Pán Bůh nebyl, jak by se ve vás mohla objevit nějaká dobrá myšlenka? Nějaká touha po změně k lepšímu.

A odpověď na hlavní otázku? Ta je skryta v zaslíbení, které je v Sofonjášovi zmíněno dvakrát: „Změním váš úděl.“ Protože co je to úděl? Hinduista by odpověděl, že jeho údělem je žít v rámci své kasty. A zároveň by dodal: „Nikdo mě nemůže během jednoho života přesunout do kasty jiné. Nikdo nemůže změnit můj úděl.“ Podobně to může připadat i každému z nás. Nesu si svůj úděl jako břemeno a nikdo ho ze mne nemůže sejmout. V té souvislosti jsem si vzpomněl na Dickensův Vánoční příběh. Jak duchové bloudí po zemi a vláčí za sebou okovy svého sobectví a tvrdosti srdce.

Proto se musím zeptat: Je to pravda? To opravdu není žádná naděje? Když už jsem jednou něco provedl, zůstanu darebákem navždy? Kdo je tak mocný, že by mohl změnit úděl člověka? A v našem textu úděl celého národa? A pokud by skutečně někdo takovou moc, proč by to dělal? Co by z toho měl? A odpověď na tuto poslední otázku je právě věc, která mě nadchla. Protože, co se píše v sedmnáctém verši třetí kapitoly proroka Sofonjáše? „Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou radostně, obnoví tě svou láskou, zaplesá nad tebou s výskáním.“

Takže důvodem pro mocného Boha je radost. „Rozjásá se radostně. Zaplesá s výskáním.“ To není žádný útrpný úsměv. To je projev hluboké radosti. Radosti jakou má otec, když se mu vrací marnotratný syn. Protože, když my toužíme po změně svého údělu. Oč víc touží Hospodin po tom, aby k takové změně skutečně došlo. Aby nezůstalo jen u té touhy. Aby touha byla provázena rozhodnutím. A za rozhodnutím následovaly činy. To je skutečný Boží úmysl s lidmi. S každým z nás. A tato touha po změně je skutečným smyslem Vánoc. Proto se nám dnes narodil Kristus. Abychom se zítra rozhodli změnit svůj úděl. A aby pozítří k této změně skutečně došlo. A to díky Hospodinu, který se k našemu rozhodnutí přizná. Který za nás dokoná to, na co sami nestačíme.

Tak dnes jsem před sebe i před každého z vás předložil velkou výzvu. Nejde o nic menšího, než o změnu našeho údělu. Celá bible nám svědčí o tom, že tato změna je možná. A to možná pro každého. Protože co píše prorok Sofonjáš? „Tehdy změním národům rty v čisté, všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a budou mu svorně sloužit.“ Sofonjáš 3:9 Hospodin mění úděl všech národů. Tedy i každého z nás. A v tom je skryta také naše naděje. Hospodin tedy mne i vás nakloň k rozhodnutí, že skutečně chceme změnit svůj úděl. Ať je Nový rok naplněn naší radostí. A spolu s námi ať se Hospodin nad námi radostně rozjásá a zaplesá nad námi s výskáním. Amen.