"Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví." Žalmy 37:5 To jsou ústřední slova, která mě v poslední době provázejí. A já s nimi počítám. Možná, že s nimi počítám až příliš samozřejmě.
Jan 2:1-5 'Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka
2 a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
3 Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: "Nemají víno."
4 "Ženo, co ode mě chceš?" odpověděl jí Ježíš. "Má chvíle ještě nepřišla."
5 Jeho matka pak řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám řekne."'
„Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.“ Žalmy 37:5
To jsou ústřední slova, která mě v poslední době provázejí. A já s nimi počítám. Možná, že s nimi počítám až příliš samozřejmě. Občas se mi stane, že si něco nadrobím. Mohu si za to sám. A co udělám ? Řeknu si. Dobře mi tak, teď si to po zásluze sním pěkně sám. Ne ! Já rozhodně netoužím po tom strávit zbytek života v nesnázích nebo v nekonečně marném úsilí jako Sysyfos. Chci se dostat ze všeho toho svrabu, kam jsem se dostal vlastní vinou. A tak přicházím jako Marie k Ježíšovi během svatby v Káni Galilejské. Nebo jako žalmista k Hospodinu v plné důvěře, že když na něho uvalím své potíže, tak on mi je nehodí zpátky na hlavu. Což bych si mimochodem plně zasloužil. Ne. On si nechá všechno naložit na svá bedra. Uchopí inkriminovaný úsek mého života do svých rukou a spraví ho. Dá ho do pořádku. Už se nemusím v noci budit hrůzou. Už nemusím každé ráno vstávat nevyspalý. Ale díky Božímu zásahu si mohu odpočinout. A můj život je znovu naplněn pokojem a radostí.
Nedávno jsem se dostal do opačné pozice. Někdo za mnou přišel, a říkal: "Pavle, něco se mi nedaří. Potřebuji, abys mi to pomohl dát dopořádku." A já jsem odpověděl: "Proč já bych měl do této věci zasahovat ? Vždyť mě osobně se to nijak netýká." A tak jsem dštil svoji spravedlnost na svého bližního a vůbec jsem se nestyděl. V té chvíli lidsky spravedlivého hněvu jsem zapomněl, že sám jsem byl již mnohokrát v roli prosebníka. A byl jsem vždy vyslyšen.
Tak mi to čím dál víc připadá jako podobenství o dlužníkovi. O dlužníkovi, kterému byl odpuštěn obrovský obnos, ale on sám nedokázal odpustit drobnou částku někomu jinému.
Těším se na chvíli, kdy se naučím přistupovat ke každé žádosti nebo prosbě o pomoc stejně, jako to činí můj nebeský Otec. On prosebníka neodmítne. Pro každého má laskavé slovo a povzbuzení. Naivně jsem si myslel, že už takový jsem. Netušil jsem, jak daleko mám k Božímu vzoru.
Pojďme v dnešní poslední prosincovou neděli přemýšlet o tom, kolik laskavé pomoci jsme již přijali. A kolik podobné laskavosti dlužíme těm, které máme rádi. A prosme za to, aby nás příležitosti, kdy můžeme druhým pomoci nezaskočili nepřipravené. Amen.
