Na co myslím ?

Předpokládám, že každému z nás se někdy stalo něco zlého. Někdo vám ublížil. Někdo vás naštval. Vzpomenete si, na co jste potom mysleli ? Čím se zabývala naše mysl ? Neprobírali jste celý nepříjemný zážitek shora a zdola ? A ...

Žalmy 119:51,61,69,70

Přečetl jsem jen několik veršů ze žalmu 119. A mohu vám jen vřele doporučit, abyste si našli trochu času a přečetli si tento žalm celý. Asi víte, že každý verš tohoto žalmu hovoří o Božím slově, o Hospodinově zákoně. V úterý jsem si podruhé přečetl celý žalm. A všimnul jsem si, že je v něm několik témat, která se objevují v průběhu celého textu. Jsou to takové zlaté nitky, které tvoří osnovu největšího žalmu. Dnes bych se chtěl věnovat jedné takové zlaté nitce. A ta je právě obsažena v přečtených verších.

Předpokládám, že každému z nás se někdy stalo něco zlého. Někdo vám ublížil. Někdo vás naštval. Vzpomenete si, na co jste potom mysleli ? Čím se zabývala vaše mysl ? Neprobírali jste celý nepříjemný zážitek shora a zdola ? A když jste večer ulehli do postele: Nepřevalovali jste se ze strany na stranu ? A nepronásledovali vás nepříjemné myšlenky tak, že jste nemohli usnout ? Komu se to již někdy stalo ? Můžete zvednout ruku ? Děkuji vám za upřímnost.

Velmi podobně to prožíval i žalmista. Co jsme to četli ? „Domýšlivci se mi hrozně posmívají.“ „Obestřeli mne klamem.“ „Omotávají mě provazy ničemů.“ „Bezcitné jak tuk je jejich srdce.“ A jaká byla odpověď žalmisty ? Jak pokračovala naznačená souvětí ? Svolával hromy a blesky na své protivníky ? Lomil rukama a volal: Jaká nespravedlnost se mi to děje!“ Pomůže mi někdo z vás ? Jak prorok odpovídal ? Čím se zabýval ? Čeho se držela jeho mysl ?

Opět to připomenu pěkně za sebou. „Od tvého zákona se neodvrátím.“ „Já však celým srdcem střežím tvá přikázání.“ „Na tvůj zákon však nezapomínám.“ „Já se však těším ze tvého zákona.“ O co tu žalmistovi jde ? Nesnaží se nějak uniknout do virtuálního světa Božího zákona ? Pokud by tomu tak bylo, tak by se po návratu probudil s kocovinou. Jakmile by vystřízlivěl, tak by se probudil do ještě horší situace, než byla před tím. Ale co čteme o pár veršů dál ? „Budu vědět, jak odpovědět těm, kdo mě pronásledují.“

Protože co nám pomůže, když se budeme utápět ve svém trápení. Když budeme přemýšlet o těch, kdo nám ubližují ? Jaké řešení nalezneme v hloubce svého utrpení ? Obávám se, že tam najdeme jen zoufalství a beznaděj. Na dně utrpení je pouze dno utrpení. Nic jiného. Možná nás napadne jenom plán, jak bychom se pomstili. Jak bychom svým protivníkům vrátili vše i s „ouročkami.“ Ale pomůže nám to ? Vyřeší to náš problém ? Obávám se, že nikoli.

Cesta, kterou zvolil žalmista, přináší především dobré věci do našeho nitra. Protože změna v nitru je zcela podvědomě hlavním cílem naší aktivity. Toho chceme dosáhnout. Chceme se zbavit vnitřní bolesti a vzteku. Proto se nemoudrý člověk chce pomstít. Aby se jeho mizerný pocit změnil v dobrý. Aby se dostal z toho svrabu do pohody. Ale my dobře víme, že pomsta tuto žádoucí změnu nepřinese.

Co tedy přinese toužebnou změnu do našeho nitra ? Co nás dostane zpátky do sedla ? Žalmista zvolí cestu, kdy se přestává zabývat zradou svých nepřátel. A naopak se začíná zabývat Božím slovem. Hospodinovým zákonem. Jeho přikázáním. Není to nějaký laciný únik. Boží slovo není joint marihuany. Jde totiž o to, že přemýšlení o zradě nepřátel a o pomstě je cesta do pekel. A o to právě duchovnímu nepříteli jde. Aby nás všemi prostředky strhnul sebou. A jak se tomu můžeme bránit ? Jak se můžeme vzepřít ?

To první, co můžeme udělat, je, že začneme myslet na něco jiného. Na něco, o čem stojí za to přemýšlet. Na něco, co přinese do naší mysli naději. Co vrátí do naší mysli radost. Co nás povzbudí, abychom znovu očekávali na Hospodina. Abychom se doptávali na jeho vůli. Na jeho cesty. Na jeho prostředky. Na jeho cíle. A právě v tom je skryto tajemství změny k lepšímu.

Dobře známe podobenství, že dobrý strom nese dobré ovoce. A špatný strom nese špatné ovoce. A já si v této souvislosti dovolím tvrdit, že to samé platí i o našich myšlenkách. Jak by mohl přijít pokoj, radost a zadostiučinění do naší rozbrázděné mysli, když budeme přemýšlet o zradě, utrpení a pomstě ? To se prostě nestane. Ve zlých myšlenkách se žádná dobrá myšlenka neurodí. Jedinou cestou k pokoji a radosti je … velká myšlenková stopka a velký obrat. Člověk si musí říci: „Už se nechci utápět ve své ublíženosti.“ To je ta velká stopka. Ovšem samotná stopka by bylo málo. Obávám se, že by se v tom případě stalo něco podobného, jako se stalo v podobenství o čistém a prázdném domu. Přijde sedm duchů jiných a dům na tom bude hůře než před tím. Matouš 12:45 Tím jsem chtěl říci, že pokud jen zastavíme zlé myšlenky a nezačneme se věnovat jiným, nastane takzvaný jojo efekt. Po čase se staré myšlenky vrátí a my budeme zase ve starých známých kolejích. Proto je nezbytné udělat také druhý krok. A tím je věnovat se ve svých myšlenkách takovému předmětu, který nám přinese něco dobrého.

A my se teď můžeme zeptat: „A čemu se máme věnovat ? Co máme dělat ? Úplně stačí, když se necháme povzbudit tím, co udělal žalmista již dávno před námi. Žalmista přestal přemýšlet o činech nepřátel. A naopak začal přemýšlet o činech a slovech svého Přítele. Přítele, který mu dobře rozumí. Který ví, co prožívá. Ví, co ho trápí. A nejen to, zná také řešení. Ví, jak z kola ven.

Je to zvláštní. Skoro paradoxní. Aby člověk znovu získal ztracený pokoj a radost, musí opustit myšlenky o něčem, co se stalo dnes. A naopak začít přemýšlet o tom, co bylo napsáno před tisíci lety. Možná, že mi řeknete: Jak může přinést něco dobrého přemýšlení o tak starých věcech ? Biblický kazatel k tomu poznamenává: „Nic nového pod sluncem.“ Kazatel 1:9 Jinými slovy: Vše se opakuje. A neplatí to jen o módě. Nitro člověka. Jeho struktura. Jeho základní potřeby. Jeho vlastnosti. To vše zůstává po tisíciletí stále stejné. A tak je úplně jedno, v jakém období právě žijeme. Starověk, středověk, postmoderna. Člověk je tvořen znovu a znovu podle stále stejné šablony jako na počátku. Co se týče našeho nitra nemáme nic navíc oproti Adamovi nebo Evě. A proto díky tomu k nám může slovo napsané před tisíci lety stále živě promlouvat. A nejen kvůli tomu.

Ten zásadní důvod, proč ze Starého a Nového zákona může přijít něco dobrého, je díky autorovi Písma. On nejenže vnuknul tato slova svým služebníkům. On je také tak mocný, že může oživit stokrát přečtený text. Může skrze něj promluvit k našemu nitru. A to zcela aktuálně do naší současné situace. A nezůstane jen u toho. Hospodin si používá své slovo jako dopravník. Jeho slovo je nástroj. Taková lžička, kterou se dává dítěti lék do úst. Pomocí něho léčí naše nitro. Hoji jeho rány. Čistí zaneřáděné prostory. A navíc zaplňuje tento prostor svým pokojem a radostí. A žalmista to dobře ví. Proto přemýšlí dnem i nocí o Hospodinově zákonu. Žalmy 1:2 Protože jen Hospodin může darovat pokoj, který neodezní po probuzení z transu. Který neuteče po probuzení do zachmuřeného rána. Jeho pokoj zůstává. Jeho pokoj naplňuje všechny kouty naší duše. A jeho pokoj vrcholí radostí. Radostí, která neskončí posledním záchvěvem smíchu. Ale zůstane a přetrvá navzdory bolesti a trápení.

Jak je to možné ? Protože víra V Boha není opium lidstva, jak kdosi řekl. Byla by, kdyby Bůh neplnil svá zaslíbení. Kdyby něco nabídnul a pak by ucuknul. Ale takový Pán Bůh není. Člověk sám takovým způsobem někdy jedná. Hospodin však je věrný. Máte s ním takovou zkušenost ? Je Hospodin skutečně věrný ? Drží své slovo ? Stojí za svým slovem ? Pokud Hospodinu opravdu důvěřujete, protože s ním máte opravdu dobrou zkušenost, tak jednejte ve zlých situacích stejně jako žalmista.

Žalmy 119:51  Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím

61  Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám

69  Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání.

70  Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona.

Amen.