Miláček Hospodinův

Samuelova 12:18-25

Víte, co znamená jméno Jedidjáš ? V jiných překladech bible je to uvedeno. Znamená: miláček Hospodinův. Význam tohoto jména je naznačen v předposledním verši, který jsme četli. „Porodila syna a pojmenoval ho Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval …“ „Hospodin si ho zamiloval.“

Přemýšlel jsem o tom, proč si Hospodin zamiloval právě Šalomouna ? Co na Šalomounovi bylo hned po narození tak úžasného, že si ho zamiloval Hospodin ? Vždyť kdo byli jeho rodiče ? Vzpomínáte si, jak se oba seznámili ? Přece podle litery zákona Mojžíšova propadli tehdy oba smrti. Měli být ukamenováni. Jejich čin však tady a teď neposuzuje společenství Izraele podle zákona. Jejich čin posuzuje Tvůrce tohoto zákona. To Pán Bůh sám zasedá na pomyslné soudné stolici a vyslovuje verdikt. „Davide, tvůj čin zasluhuje potrestat. Správně byste měli oba zemřít. Já ale z tebe snímám tvůj hřích. A místo tebe zemře tvůj syn, který se díky tvému hříchu narodil.“

Jak Pán Bůh dále vysvětluje, tak dítě - prvorozený syn Bat-šeby -  neumírá jen kvůli samotnému hříchu. Ono umírá také kvůli tomu, že nepřátelé kvůli němu znevažovali Hospodina. Hospodin se stal předmětem jejich posměchu. A tak i všem nepřátelům musí být jasné, že Pán Bůh nenechá bez trestu žádný hřích. Jak se říká: „Padni, komu padni.“ Přestože David je mužem, který se Hospodinu líbí. Díky Samuelovi víme, že to Davidovo srdce se líbilo Hospodinu. Tak přes tuto oblíbenost Pán Bůh nezaváhá. Nepřimhouří oko. Nenechá to být. Ale vyslovuje jasný ortel. „Davide. Ten syn, který je ovocem tvého hříchu. Ten syn, který by tobě i mně neustále připomínal tvůj hřích. Právě tento syn, který je symbolem tvého hříchu, musí zemřít.“

Právě popsané Boží jednání je pro mne principem hodným následování. Pokud někdo z nás zhřeší. A to jakýmkoli způsobem. Nepomohou nám nějaké povrchové změny. Nepomůže nějaká kamufláž. Jen tak trochu načechrat peřinu, aby to před druhými vypadalo lépe než předtím. Pomůže nám pouze hluboká orba. A to až na dno našeho srdce. V té chvíli se pak jasně ukáže naše provinění. Stejně jako Davidovi docvakla nespravedlnost a hrůza jeho činů. A tak jsme svědky, že po vyznání následuje odpuštění. A po odpuštění následuje odstranění ovoce hříchu. Všimněte si, prosím, že odpuštění i odstranění vykonává Hospodin. To nemůže vykonat člověk. Protože člověk život nedává, nemá právo ho také brát. David potvrzuje tuto Boží pravomoc. A nejen to, on k této pravomoci upíná svoji naději. Četli jsme: „Když bylo dítě naživu, postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: Kdo ví, snad se nade mnou Hospodin slituje a dítě bude žít.“ „Snad se nade mnou Hospodin slituje.“ Kde končí Boží slitování ? Neodvolá Pán Bůh svůj verdikt, který už jednou pravomocně vyslovil ? Ve 14-tém verši je naspáno: „syn, který se ti narodí, musí zemřít." Bylo to konečné a neodvolatelné rozhodnutí ? Co myslíte ?

Nevzpomenete si v té souvislosti na nějaký příběh z bible, kde Pán Bůh odvolal svůj verdikt ? Mám na mysli příběh jednoho proroka. Ano, jde o Jonáše. Co se to přihodilo ? V Jon 3:10 čteme: „I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.“ Pán Bůh litoval a skutečně neučinil to, k čemu se předem rozhodl. Neučinil to, co předem vyhlásil ústy svého služebníka.

A když se vrátíme k našemu příběhu. Vidíte, jak David dobře znal Hospodina. Jak věděl, že může apelovat na Hospodinovu lítost. A David to nejen věděl, on také tuto znalost použil, aplikoval. On se postil a ležel na zemi. A jak dlouho ? Do konce života svého syna. Dokud je smrt definitivně neoddělila. Vidím tady praktickou realizaci stejně znějícího slibu mezi manželi. Během svatby zaznívá: „A to slibuji a budu dělat, dokud nás smrt nerozdělí.“ Jenom smrt zprošťuje manžele jejich slibu. A já si dovolím tento princip použít i na druhou stranu mince. Vidíme, že smrt zprošťuje pout manželských. Položím teď sugestivní otázku. Může tedy smrt také přerušit pouta, která vznikla díky hříchu ? Co myslíte ? Těm, kdo znají Písmo, je odpověď naprosto zřejmá. Ano, smrt láme pouta hříchu. A nejen to. Tato smrt naprosto dokonale očišťuje. Na člověku pak nezůstane ani smítko. To je dobře vidět na tom, jak příběh Davida a Bat-šeby pokračuje.

Co jsme četli dál ? „David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní. Porodila syna a pojmenoval ho Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval ...“ Vidíte to ? Jako by se smazala popsaná tabule. David a Bat-šeba začínají úplně znova. Nic z toho, co se skutečně stalo před tím, už v Božích očích a také v očích obou manželů není pravda. Jejich vztah je nyní naprosto v pořádku. A jako znamení toho, že Pán Bůh nyní žehná jejich svazku, dostávají syna. A jako by to už samo nestačilo. Co jsme to četli na konci verše ? Napoví mi někdo ? „Hospodin si ho zamiloval …“ A koho si to zamiloval ? No přece Šalomouna. Toho Šalomouna, jehož rodiče se dali dohromady tak podivným způsobem. Jeho otec nechal zavraždit bývalého manžela jeho matky. A syna takových rodičů si Hospodin zamiloval ? Jak je to možné ?!

Copak po lidsku řečeno už není žádná spravedlnost ? Copak by Pán Bůh neměl žehnat jenom těm hodným a laskavým ? Copak by Pán Bůh neměl žehnat jen dětem hodných a laskavých rodičů ? Copak by Pán Bůh neměl žehnat jenom těm věrným ? Jenom těm, kdo důsledně dodržují a jednají podle jeho vůle ? Pokud je to pravda, jak by pak Pán Bůh mohl žehnat dětem z rozvrácených manželství. Dětem z rodin, kde násilí a hádky byly na denním pořádku. To by nebylo možné. Ale ono to možné je. Ono se to skutečně děje. Já sám jsem toho příkladem. Kdo znáte moji rodinu, tak víte, že to nebyla a ani není žádná sláva. A jak je tedy možné, že dosud žiji a s Boží pomocí mohu tady dnes kázat ?

Odpověď na tyto otázky najdeme v Božím slově. Tam jsou skryty Boží záměry. A jak jsme už mnohokrát slyšeli: Boží záměry se podstatně liší od záměrů člověka. Boží myšlení je jiné než myšlení člověka. A tak tam, kde vidí člověk nespravedlnost. Tam vidí Pán Bůh příležitost k tomu, aby se smiloval. Právě tam dává prostor k tomu, aby se projevila jeho láska. Je tedy jenom přirozené, že v místě největšího provinění nechá Pán Bůh zaznít mohutný akord své lásky. Tam, kde by člověk dal průběh své spravedlnost v podobě odsouzení a trestu minimálně do pátého pokolení. Právě tam Pán Bůh posílá své slovo, svůj čin. Nejprve se dovídáme o tom, že Hospodin si zamiloval syna Davida a Bat-šeby. A pak dává tomuto synovi nové jméno. Je to jméno, které pečetí toto poslané Boží slovo. Jméno, které celý svůj život bude připomínat skutečný Boží postoj. Boží jednání. Tohoto syna si Hospodin zamiloval. Tento syn je Hospodinův miláček.

Není nám to trochu líto ? To jenom syna David a Bat-šeby si Pán Bůh zamiloval. To jenom on je Hospodinovým miláčkem ? A co já ? A co ty ? A co my ? My jsme vzdáleni od Boží lásky ? Nás Pán Bůh nemá rád ? Pro odpověď zase sáhneme do Božího slova. Mám na mysli jeden z nejznámější a často citovaných veršů. Pomůžete mi někdo ? „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3:16 Takže takhle to tedy je ? Hospodin nemiloval jenom Šalomouna. On nemiloval a nemiluje jenom svého jediného miláčka. Je to tak, že Hospodin miluje každého člověka. Já, my i ty jsi Hospodinův miláček. Hospodinův oblíbenec. A všimněte si, kdy zaznívá toto Boží vyznání lásky ke každému člověku. Zaznívá ještě před tím, než někdo jiný zemře. Než Boží Syn zemře místo nás. To jeho láska byla a je důvodem, proč poslal svého Syna na smrt. Tato oběť je viditelným a hmatatelným důkazem Boží lásky k člověku. Kdyby někdo z nás prožíval pochybnosti. Tak má mě Pán Bůh rád ? Záleží mu na mně vůbec ? Tak potom se může opřít o tento Boží čin. On neváhal obětovat svého jediného Syna, kterého tehdy měl. Aby na mne, aby na tebe nedopadl trest, který bychom si oba zasloužili.

Proto jako Hospodinovi miláčci můžeme začít znovu. Díky oběti Božího Syna, který za nás zemřel na kříži, můžeme začít znovu. Nový začátek. Čistá tabule. Všechny možnosti jsou právě teď a právě tady před každým z nás. Nikdo nás už nemůže obvinit z toho, co jsme provedli před tím. To, co provedli naši rodiče, také už nemá žádnou váhu a význam. Buďme tedy stateční a udatní. A pusťme se do nového života s odvahou a s nadějí. S nadějí, že nám Hospodin připravil dobré věci. A to takové, které by nás nikdy ani nenapadli. Hospodin to udělá proto, že nás miluje. Amen