Má význam volat k Hospodinu?

Není útěk jako útěk. Protože kam to utíkal Jonáš? Nebo spíš před kým utíkal? Námořníkům prozradil, „že prchá od Hospodina.“ Jak jinak probíhal útěk krále Davida! Odešel sice z místa přepokládaného střetu. Ale přitom se obrátil ...

Žalmy 3

... a volal k Hospodinu.

Možná vás překvapilo, že nic Hospodinu nevyčítal. Dobře totiž věděl, že vzpouru jeho syna mu předpověděl prorok Nátan: „Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu.“ 2 Samuelova 12:11

Ale to nijak nebránilo králi Davidovi, aby se obrátil k Hospodinu o pomoc. Přesně v duchu slova proroka Izajáše: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin.“ Izajáš 1:18 Protože Hospodin je vždy připraven s námi jednat. Počítáme s tím? Uvědomujeme si, že na žádnou věc. Na žádný problém nejsme sami? Král David to věděl. On s tím počítal.

A právě proto se obrací – volá k Hospodinu. „Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.“ Přitom tato Boží odpověď se dotýká dvou oblastí. Vnitřní a vnější.

Jak se projevil Hospodinův dotyk ve vnitřní oblasti? V té souvislosti mi vytanulo na mysli jiné Boží slovo: „Bůh dopřává svému milému spánek.“ Žalmy 127:2 A o spánek tu právě jde. Pravděpodobně jsme to už prožili mnohokrát. Starosti nám naplnily celou hlavu. Ulehli jsme, ale nedaly nám pokoj. Neustále se honily v naší mysli sem a tam. Prostě jsme nemohli usnout. Někdo to pak řeší prášky na spaní. Ale král David volá k Hospodinu.

A jaký byl výsledek Davidova volání? Jako potvrzení toho, že Hospodin slyší Davidův hlas bylo to, že žalmista s námi může sdílet svoji osobní zkušenost: „Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.“

Dar spánku mi připadá jako takovým lakmusovým papírkem. Pokud v pokoji usínám obklopen starostmi nebo i nepřáteli, mohu si být jist, že Hospodin je se mnou. Že slyšel mé volání. Že jsem vzbudil Boží pozornost. A že sám Hospodin se pustil do boje.

A kde začal tento Hospodinův boj? No přece uvnitř mysli krále Davida. A já si upřímně myslím, že právě tam začíná bojovat Hospodin i u každého z nás. První bitva se odehrává v naší mysli. Jak bychom totiž mohli zvítězit jako malomyslní? Jako ti, kteří už to předem vzdali. Nejprve se musíme vidět jako vítězové. Vítězové, kteří svěřili svůj boj tomu nejmocnějšímu na tomto světě. Stvořiteli nebe a země.

Bez tohoto vnitřního vítězství jsme pro Boží zápas nepoužitelní. Vzpomeňme přitom na Gedeona. Kolik potvrzení potřeboval, aby uvěřil? A jak museli být probráni jeho spolubojovníci. Nakonec jich z tisíců zůstává jen 300. Protože „Vždyť Hospodinu nemůže nic zabránit, aby zachránil ať skrze mnoho nebo skrze málo.“ 1 Samuelova 14:6

V této souvislosti si vzpomínám na výtku, kterou slyšeli učedníci z úst Pána Ježíše: „Proč jste tak ustrašeni, malověrní?“ Matouš 8:26 Asi jste si vzpomněli, že tato výtka zazněla během bouře na moři. A co při ní dělal Boží Syn? Spal. Vidíte to?! I svému Prvorozenému Synu dává Hospodin spánek uprostřed bouře. To proto, že svého Syna miluje. A my si můžeme být jisti, že Hospodin miluje i nás. A tak má připravený spánek i pro každého z nás. A je úplně jedno, čím zrovna ten který z nás prochází. I uprostřed těch nejhorších situací. Uprostřed nepřátel. Má Hospodin pro každého z nás připraven hluboký a osvěžující spánek. Stačí o něj zavolat k Hospodinu. Věříte tomu? Já tomu věřím a spoléhám se na to.

A jak pokračuje zápas krále Davida dál? Když je posílen spánkem. Když je vyhrán ten vnitřní zápas. Má odvahu se podívat kolem sebe. A co vidí? Vidí kolem sebe desetitisícový dav, který se ho snaží zničit.

Avšak protože má za sebou již jeden zápas, který skončil vítězstvím, přistoupí k nepřátelům stejným způsobem. Je si totiž jist Boží podporou. O tom svědčí jeho slova: „neboť Hospodin mě podepírá.“ A tak v této jistotě se odváží zvolit stejnou metodu, jakou před tím použil k tomu, aby získal vnitřní pokoj. Začne opět volat k Hospodinu: „Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože!“

Nedávno došlo v blízkosti Karlových Varů k zajímavému atmosférickému jevu. Z výšky začal klesat studený vzduch. A klesal takovou rychlostí, že když dopadl na zem, tak se odrazil do stran. Přitom přeštípnul asi 500 stromů v polovině jejich kmene. To musela být síla! To musela být rána!

Takhle nějak si představuji Boží bouchnutí pěstí do stolu. Tak už dost! Už to stačilo! Teď u vás udělám pořádek! A v případě krále Davida nejprve zmátl radu Abšalómových rádců. A pak dopustil aby vojsko bylo poraženo a sám Abšalóm uvízl svými vlasy ve stromu. Jaký to konec! Jednomu přinesl záchranu a druhému smrt.

Co bych si rád odnesl sám pro sebe z tohoto příběhu?

To první: Má hluboký význam volat k Hospodinu.

To druhé: V první řadě jde o moje nitro. O můj postoj. Tam se odehraje první boj.

A to třetí: Proti Hospodinu nemají naši protivníci, naše problémy a nesnáze žádnou šanci. Protože Hospodin už je Bohatýr, který se nikoho a ničeho nezalekne.

Chceme být také takovými bohatýry? To neznamená, že se nebudeme chvět obavami. Ale půjdeme do střetu s důvěrou, že „Hospodin dokoná“ to, co mi jen ve víře započneme. Podobně jako Mojžíš udeřil holí, nebo Eliáš a Elíša pláštěm na vodní hladinu. A ta se pokaždé rozestoupila. Jak nepravděpodobné! Kolik odvahy museli všichni projevit! Co když se nic nestane? Ale přesto do toho všichni šli.

Půjdeme do toho také? Když máme takové vzory? Já do toho jít chci. Pojďme tedy do našich bojů společně. Amen.