Je pravdivé heslo: Urvi, co můžeš ? Jakou šanci mají v budoucnosti lidé, pro které lstivost a úskočnost není denní chleba ? Existuje jiná cesta pro zajištění naší budoucnosti ? To jsou otázky dnešního zamyšlení.
CSP: „Žalmy 37:30-40 Ústa spravedlivého přemítají o moudrosti a jeho jazyk mluví o právu.
31 V srdci má zákon svého Boha, jeho kroky nebudou nejisté.
32 Ničema pozorně sleduje spravedlivého a hledá, jak by ho usmrtil.
33 Hospodin ho nenechá v jeho ruce a až bude souzen, nebude usvědčen z viny.
34 Očekávej na Hospodina a dbej na jeho cestu. On tě vyvýší a obsadíš zemi, až budou ničemové vyhlazeni, uvidíš to!
35 Viděl jsem ničemu, násilníka, který se rozvaloval jako nepřesazovaná zeleň,
36 ale pominul a hle, už není. Hledal jsem ho, ale nebyl nalezen.¶
37 Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost,
38 ale vzpurníci budou společně zničeni, budoucnost ničemů bude zmařena.
39 Spása spravedlivých je od Hospodina, on je jejich záštitou v čas soužení.
40 Hospodin jim pomáhá a vytrhuje je, vytrhuje je od ničemů a zachraňuje je, neboť v něm hledají útočiště.“¶
Odpověď na otázku: „Komu paří budoucnost“ jsem zaslechl z úst bratra, kterého si dodnes velmi vážím. Zazněla do situace, kdy jsem prožíval velké obavy o svoji budoucnost. Prostě jsem se bál příštích dnů. Něco podobného, ale mnohem závažnějšího, prožival také Mordokaj spolu s královnou Ester. V jejich případě šlo o život. O životy jejich a také celého Izraelského národa. To, co mě zaujalo, byl způsob řešení tohoto bezprostředního ohrožení. Dnešním žargónem bychom řekli, že obrana proti tvrdému útoku Hamana byla velice „softly“ - velice jemná. Připomíná mi to proud vody, kterým se hasí požár. Voda sama je velmi osvěžující, ale při styku s ohněm se ukáže její síla.
Každý z nás se může ocitnout v podobné situaci. Vzpomeňte, kolikrát se vám v práci stalo, že jste se někomu znelíbili. Někdo toužil po vašem místě nebo se vás prostě chtěl zbavit. Po sametové revoluci byla veliká nouze o práci. Firmy neměly peníze. Bylo to období velkých změn. Sám jsem se stal členem výboru, který měl nahradit odborové hnutí. Zasahoval jsem do chodu firmy a bránil jsem příliš rychlým změnám ve vedení společnosti. Tak jsem se znelíbil jednomu z ředitelů. Moje pozice ve firmě byla ohrožena. Volal jsem k Hospodinu a On mne vyslyšel. Tento ředitel během několika dnů dostal infarkt a zemřel.
Uvědomil jsem si, že Pán Bůh jedná nezávisle na našich schopnostech nebo známostech. On má přístup tam, kam se my nikdy nedostaneme. Když skočím znovu do příběhu o královně Ester, tak připomenu, že králi Achašverovi se nechtělo spát. Pročpak asi ? Bylo to náhodou ? A najednou dostal chuť ke čtení. Nechal přinést knihu Letopisů pamětihodností, a ty byly předčítány v jeho přítomnosti. A během čtení zazněl příběh o tom, jak Mordokaj pomohl zachránit krále od vzpoury dvou strážců prahu. Král pak povolává Hamana. Haman sám vymyslí odměnu a provolává slávu Mordokaji. A ještě týž večer je Haman odsouzen ke smrti. Dobré, co si přál sám pro sebe, dostává jiný. A zlé, které chystal pro jiného, dostává on sám.
Teď se znovu dostávám k otázce, které je tématem dnešního zamyšlení. Komu patří budoucnost ? Patří těm, kteří intrikují a chystají pasti pro druhé ? Nebo těm, kteří jako Izák odmítají jednat lstivě ? Víme, že Pán Bůh se k upřímným má upřímně. Jak ale jedná se lstivými ? Jednoduchá odpověď by zněla: „Obrací jejich lsti proti nim samotným.“ Je tomu však vždycky tak? Jako protiváha se uvádí příběh Jákoba. Poslechl maminku Rebeku a vydával se za svého bratra Ezaua, aby získal požehnání prvorozeného. Je pravda, že pak utíká před hněvem svého bratra. Nechává za sebou vnitřně zraněného otce Izáka. A také je pravda, že sám zakouší mnoho let jaké to je, když s ním někdo jedná lstivě. Víme jak s ním jednal strýc Lában, když požádal o jeho dceru Ráchel, aby se stala jeho manželkou. Po 14-ti letech služby dostává její sestru a musí sloužit dalších 14 let.
Přes to všechno dostává jméno Izrael a vítězí v duchovním zápase o požehnání. Pán Bůh neodňal zaslíbenou budoucnost Jákobovi, i když jednal lstivě. Jsou teda výjimky ? Můžeme v určitých případech jednat lstivě a projde nám to ?
Jako světélko mi zazářil příběh Pána Ježíše s Natanaelem. Jak je Natanael přivítán ? „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ Jan 1:47 A mně okamžitě vytanulo na mysli: Proč to Pán Ježíš vůbec zmiňuje ? Copak by nemělo být samozřejmé, že pravověrný Izralelita nebo upřímně věřící křesťan není lstivý ? Ono to totiž vypadá tak, že Pán Ježíš měl velkou radost, že vůbec našel nějakého Izraelitu, který nejedná lstivě nebo úskočně. A jak je to s námi – křesťany ? Také se mezi námi těžko hledá člověk, který by jednal upřímně a bez podrazů ?
Slovo o lidském srdci je pravdivé: „Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?“ Jeremjáš 17:9 Jaká budoucnost pak odpovídá takovému stavu ? Říká se, že lidé jsou schopni si připravit peklo již tady na zemi. Pokud by jen a pouze člověk třímal v rukou svůj osud – svoji budoucnost – ztratil by velice brzo veškerou naději. Vzpomínám si na příběh, který napsal Dante Alighieri. Před vstupem do pekla umístil bránu, na které vcházející četli nápis: „Zanechte všech nadějí.“ A nebyly podobné nápisy na branách koncentračních táborů nebo gulagů ? Jaké úsilí člověk během historie lidstva vynaložil, aby druhým lidem vzal všechnu naději !
A do této situace zaznívá Boží slovo: „Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost, Žalmy 37:37“ „Pokojným lidem patří budoucnost.“ Máme se tedy při střetu se lstivým člověkem chovat jako ovce ? Pokojně snášet všechna bezpráví ?
Na příběhu královny Ester jsem si znovu uvědomil, že všechno má svůj čas. Bylo potřeba dát prostor Hamanovi, aby připravil kůl, na který byl později sám naražen. Bylo potřeba dát prostor všem skrytým nepřátelům Izraelského národa, aby dali jasně najevo své nepřátelství. Je třeba dát prostor zlu, aby svléklo beránčí kůži. Umysly a záměry lidí musí vyjít najevo. Tak se zabrání pozdější nespravedlnosti a každý dostane odměnu, která mu po právu patří.
A také bylo potřeba dát prostor Pánu Bohu, aby jednal a vše připravil. Jak jsme si již připomněli, král Achašveroš musel nespat, musel dostat chuť k předčítání Letopisů pamětihodností a museli přitom dojít až k záznamu o pomoci Mordokaje. A teprve potom přichází vhodný okamžik pro člověka, aby také něco udělal na svou obranu. Královna Ester obviňuje Hamana z úkladů proti jejímu lidu. Díky jinému služebníku se král dovídá o připraveném kůlu. A Mordokaj dostává plnou moc, aby sestavil text nové královské vyhlášky. Díky ní se mohou Izraelci beztrestně bránit a také se s Boží pomocí ubránili.
Tento postup je pro mě velmi inspirativní. Přistihl jsem se, že nevydržím jen tak nečinně čekat. Beru nepříjemné záležitost do svých rukou a pak se divím, jak nešikovně a neúčinně se bráním. Dobré je známé Boží slovo: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Římanům 12:19 A na základě příběhu královny Ester tomu rozumím i tak, že Pán Bůh si k této odplatě může použít i mne. Pokud o tom tak rozhodne.
Znovu kladu tématickou otázku: „Komu patří budoucnost?“ Patří těm, kterým se dnes daří hromadit miliardy ? Patří těm, kteří o nás dnes rozhodují a mohou nám mnoho přikázat ? Boží slovo říká, že „Budoucnost patří pokojným lidem.“ Jak je to možné ? Copak neplatí heslo: „Urvi si co můžeš, protože zítra už nebude co urvat ?“ Je pravda to, co jsem připomněl minulou neděli. „Vše, co nás obklopuje, co vidíme a čeho se můžeme dotknout, má omezenou dobu spotřeby.“ O těchto věcech platí heslo: „že, nic netrvá věčně.“ Jak může někdo zůstat v klidu, když všechny věci podléhají zkáze ? Jak si udržet pokoj ve svém srdci, když díky epidemiologické situaci nás svírají čím dál více různá omezení a nařízení ?
Je to možné jen za jediné podmínky. Znovu připomenu známý příběh Petra, který vystoupil z lodi do moře a kráčel po hladině k Pánu Ježíši. Moře nepřestalo bouřit, vlny se nepřestaly vzdouvat. A přesto Petr kráčí dál.
Je to tak, že naše situace se nemusí změnit po delší dobu. Při pohledu na ni nás velice snadno může naplnit smutek nebo vztek. A to je to podstatné. Co dovolíme, aby nás napnilo.
Jak je ale možné, aby naše srdce naplnil pokoj, když vnímáme naši bezradnost a bezmocnost? Nesmít to být nic laciného, protože to by brzo zvětralo a přestalo působit. Tajemství pokoje není nijak složité. Možná, že pro někoho je příliš jednoduché. Ale ti, kteří ho zakusili, s ním mají dobrou zkušenost.
Pán Ježíš vstupuje do shromáždění učedníků, kteří se bojí většinové židovské společnosti. A do této situace jejich Učitel říká: „Pokoj vám.“ A toto slovo zaznívá pro každého z nás. Jednoduché, ale průrazné. „Pokoj vám.“ V té první chvíli jde o uklidnění bouře uvnitř našich myslí. Znovu opakuji: „Pokoj vám.“ A s tímto přáním dnešní zamyšlení uzavřu.
