Když nám teče do bot

Nevím, jestli jste postřehli dialog mezi Božím lidem a Hospodinem. Možná, že přesnější je šachová partie. I v šachu každá akce vyvolá reakci. V tomto principu se oblast jednání člověka a Pána Boha podobá třetímu Newtonovu zákonu.

Jeremjáš 34:8-22

Nevím, jestli jste postřehli dialog mezi Božím lidem a Hospodinem. Možná, že přesnější je šachová partie. I v šachu každá akce vyvolá reakci. V tomto principu se oblast jednání člověka a Pána Boha podobá fyzice. Mám na mysli třetí Newtonův zákon - zákon akce a reakce. Zní v překladu takto: „KAŽDÁ DVĚ TĚLESA NA SEBE VZÁJEMNĚ PŮSOBÍ STEJNĚ VELKÝMI SILAMI OPAČNÉHO SMĚRU (JEDNÉ SÍLE SE ŘÍKÁ AKCE, DRUHÉ REAKCE).“

A teď zpátky k duchovnímu tématu. Minule jsme mluvili o tom, jak jedná Hospodin v průběhu vleklé krize. A v dnešním čtení jsme slyšeli, že se král Sidkijáš nechal pohnout k činu. Těsně před tím, než se rozhodl, zřejmě přišel sám k sobě jako marnotratný syn v novozákonním podobenství. Král pochopil, že vystřílel všechny šípy. Už ho nic nenapadá. Dostal se na konec svých možností.

Odbočím k dnešní situaci. Náš ministr zdravotnictví dělá všechno pro to, aby snížil počet obsazených lůžek v nemocnicích. Přesto zamoření obyvatel neklesá. Myslím, že je v podobné situaci jako král Sidkijáš. Už si neví rady.

Když se vrátíme ke králi Sidkijášovi. Co patrně udělal v situaci, kdy si už opravdu nevěděl rady ? On sám nebo někdo v jeho okolí si vzpomněl na jeden pokyn ze Starého zákona. „Po sedmi letech propustíte každý svého hebrejského bratra, který se ti prodá; bude ti sloužit šest let a pak ho od sebe propustíš jako svobodného.“ Jeremjáš 34:14 Jak jsme četli dále, tak to ale nikdy nikdo neudělal. Proč najednou ta ochota ? Je v tom prozíravost nespravedlivého správce, který odpouštěl dluhy svého pána, aby sehnal novou práci ? Nebo je to doklad pravdivého rčení, že když nám teče do bot, tak uděláme cokoliv ? Jen abychom se dostali z louže. Pokud možno ne pod okap.

Ať už příčinou králova rozhodnutí bylo cokoli, podstatný byl výsledek. Neoblomný král Sidkijáš pod tlakem nebezpečí vyhlásil v Jeruzalémě propuštění: Totiž „ že každý propustí jako svobodného svého hebrejského otroka a svou hebrejskou služku, že Judejci nebudou zotročovat jeden druhého.“ Jeremjáš 34:9 A to byl úžasný krok. Svoboda pro všechny. My víme, co to znamená. Sami jsme žili mezi ostnatými dráty a najednou jsme získali svobodu. Jak nám všem odlehlo.

A něco podobného se stalo i v Jeruzalémě. Na konci 21. verše jsme totiž četli: „krále … a knížata vydám … do moci vojska babylonského krále, které od vás právě odtáhlo.“ Babylonské vojsko, které od vás právě odtáhlo. Stačil jeden dobrý čin. Přitom ho udělal král a všichni movití občané. Propustili své židovské otroky. A Pán Bůh zařídil, aby babylonské vojsko odtáhlo. Jaká obrovská úleva ! Jaký důvod k radosti !

Ale co se nestalo. V hlavách všech majetných to začalo šrotovat. Teď nám už nic nehrozí. Teď můžeme důkladně zvážit své poslední rozhodnutí. Bylo to moudré propustit všechny židovské otroky ? Ostatní – nežidovští – otroci teď mají víc práce a nestíhají. To není správné. Že my jsme to propuštění udělali ve slabé chvilce. No tak to teď musíme dát pěkně do pořádku. A tak si to „rozmysleli a přivedli otroky a služky, které propustili jako svobodné, nazpět a podmanili je za otroky a za služky.“ Jeremjáš 34:11 Všechno se tak vrátilo do starých dobrých kolejí. Propuštění na svobodu bylo jen takové chvilkové poblouznění. Ale teď už je to zase pěkně v pořádku.

Přemýšlím, jestli také nemám tendenci vracet zpět nějaký slib nebo závazek ? Vytanul mi na mysli neuvážený slib izrelského vojevůdce. Ten slíbil, že obětuje Pánu Bohu první bytost, která mu vyjde vstříc po vítězné bitvě. A jak si možná vzpomenete, vyšla mu vstříc jeho vlastní dcera. Uvědomil jsem si, že takový druh slibů bych nerad dával.

Ale jsou sliby, které jsem také dal, když jsem byl pod tlakem. Věděl jsem, že se nedostanu dál, pokud se nerozhodnu udělat to, co je potřeba. A v žádném případě, se těchto slibů nechci vzdát. Nechci vzít zpět svá rozhodnutí. Protože si plně uvědomuji, že bych tak přišel o Boží požehnání. A jak to vím ? Kromě vlastní zkušenosti mi to ukazují biblické příběhy podobné tomu dnešnímu.

Někdo mi nedávno řekl: „Ty příběhy z bible se udály tak dávno. Ty mě moc neberou. Chtěl bych něco současného.“ Jenomže proč měli Izraelci připomínat svým synům, jak je Hospodin vyvedl svou mocnou pravicí z Egypta ? Jak je převedl suchou nohou přes Rudé moře a přes Jordán ? Protože právě tyto příběhy ukazují na to, jak Pán Bůh jedná a jaký je. Jaký má vztah ke svému lidu. A ten zůstává stejný napříč tisíciletími. Bůh zůstává stejný napříč věky. On je stejně mocný dnes, jako byl včera. Věk mu nijak neubral na síle nebo moci. A o tom svědčí příběhy staré tisíce let. Když zapomeneme na prostředí a historické postavy, zůstane nám člověk a Bůh. Boží lid a Hospodin.

A tato dvojice je stejná dnes, jako byla v minulosti. Prostředí se razantně změnilo. Ale vztahy zůstali stejné. Tak jako vztah člověka zůstal značně nespolehlivý. Vztah z Boží strany je pevný. Nemění se. A jaký ten Boží vztah tedy je ?

Nebeský Otec dává pozor na to, jak se člověk rozhoduje. Dává pozor na to, jak člověk jedná. A pokud člověk mění svá rozhodnutí, také On svá rozhodnutí mění. Je totiž rozdíl mezi vztahem a rozhodnutím. To, že nás Pán Bůh má stále rád, neznamená že nezmění svá rozhodnutí. Řekl bych, že není pružnějšího Manažera, než je náš Bůh. Vždyť co jsme četli:

„15  Vy jste se dnes obrátili a učinili jste to, co je správné v mých očích tím, že jste každý vyhlásil propuštění svému bližnímu a uzavřeli jste přede mnou smlouvu v domě, který se nazývá mým jménem.

16  Pak jste znovu znesvětili mé jméno; přivedli jste nazpět každý svého otroka a svou služku, které jste propustili jako svobodné podle jejich touhy a podmanili jste je, aby vám byli za otroky a za služky.¶

17  Proto takto vám praví Hospodin: Neposlechli jste mě, abyste každý vyhlásil propuštění svému bratru a svému bližnímu. Hle, já vyhlašuji propuštění vám, je Hospodinův výrok, propuštění pro meč, mor a hlad a učiním vás úděsem pro všechna království země.

V jednu chvíli je Jeruzalém obklopen Božím požehnáním a v zápětí ho Pán Bůh propouští ze své péče. Jak snadno může člověk svým jednáním způsobit změnu jednání nebeského Otce. A funguje to oběma směry.

Vzpomínám na krále Achaba. Celý život dělal to, co bylo zlé v očích Hospodina. Ale jednou, také v případě obležení nepřáteli, se pokořil. A Pán Bůh takovou změnu ocenil. Nebezpečí i tehdy od svého lidu odvrátil.

Co si můžeme z těchto příběhů vzít sami pro sebe ? Plyne z nich, že není jedno, co si myslíme, co říkáme a co děláme. Každá naše aktivita vzbudí obdobnou aktivitu v nebi. Náš Bůh nás miluje. Proto se nám velmi pozorně věnuje. Sleduje každý náš krok. A reaguje ihned. To proto, abychom nepřišli o odměnu. O odměnu, která je připravena pro ty, kteří dojdou až do cíle. Apoštol Pavel píše: „běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ Filipským 3:14 Pojďme se k apoštolu připojit. A běžme, rozhodujeme se, mluvme a dělejme všechno pro to, abychom tuto nebeskou cenu také získali. Amen.