"Soustřeď mé srdce, ustav srdce mé." To mé technické mysli zní podobně jako: Nastav parametry mého srdce. Aby srdce podávalo plný výkon, potřebuje zkušenou ruku. Otázka je, kdo je ten povolaný, aby to udělal správně ?
Žalmy 86:1-11
Četli jsme: „Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména!“ V kralické znění to je: „ustav srdce mé v bázni jména svého.“ Ustav srdce. To mé technické mysli zní podobně jako: Nastav mé srdce. Nastav parametry mého srdce. Zesil ty podstatné a potlač ty rušivé. A co je v našem srdci to podstatné ? Co potřebuje zesílit ? Vždyť víme, jaké zlé věci, jaké zlé myšlenky v našem srdci vznikají. A právě proto potřebuje správně nastavit. Nastavit srdce je podobné tomu, jako když se nastavují parametry spalovacího motoru s turbodmychadlem. Aby srdce podávalo plný výkon, potřebuje zkušenou ruku. A kdo má větší zkušenosti a znalosti než ten, který srdce vymyslel a stvořil ?
K tomu, abychom se někam dostali, potřebujeme utišit všechny bouře, které se v našem nitru odehrávají. Tak si vzpomínám na učedníky, kteří veslují přes Genezaretské jezero. Nakonec plni zoufalství budí svého Mistra a volají: „Pane, zachraň nás, hyneme!“ Slyší nejprve napomenutí a pak to přijde. Na pokyn Božího Syna nastává absolutní klid. Možná, že vánek ještě příjemně vanul, ale ta tam byla předchozí bouře. Možná, že hladina byla mírně rozčeřená, ale ty tam byly obří vlny, které zalévaly dno lodi vodou. Učedníci pak zaberou vesly a doplují ke břehu.
To byl krásný obraz toho, co se děje v našem srdci. Možná, že teď je naše mysl naplněna různými starostmi a obavami. Možná marně hledáme východisko. Rádi bychom se pohnuli dopředu, rádi bychom dosáhli vytčeného cíle. Ale jsme tak naplněni a zahlceni problémy, že se nemůžeme pohnout k cíli. A právě taková chvíle je ta nejvhodnější k tomu, abychom probudili svého Pána. My jsme rozrušeni. S námi to lomcuje. Ale On je v naprostém klidu. Jako by se nic nedělo. Jak to teda je ? Naše problémy jsou jen v našich představách ? Ne, to asi ne. Co máme tedy dělat ? To samé, co udělali učedníci. Obrátit se na toho, který je vždy v pohodě. Ať se děje, co se děje, nic ho nedokáže uvést do zoufalství. A proč tomu tak je ? Protože On ví, že jeho slovo má váhu. Jeho slovo má význam. Když zazní jeho slovo, tak se začnou věci dávat do pohybu. Větrná bouře někam zmizí a vlny ztratí svou sílu. Pokoj, který přináší Pán Bůh je totiž tak mocný, že jím nepronikne žádná bouře a žádná vlna. Řekl bych, že jeho pokoj se podobá nanofiltru. Nic nebezpečného, nic nakažlivého, nic destrukčního jím nepronikne do srdce, které naplnil a obklopil Boží pokoj.
A co dál ? Je srdce naplněné pokojem tím cílem, ke kterému má směřovat naše úsilí, naše modlitby a prosby. Pokud by tomu tak bylo, tak třeba učedníci by zůstali uprostřed moře. To asi není ten správný konec příběhu. Oni se potřebovali dostat ke břehu. Proto se znovu chopí vesel a dorazí na druhý konec jezera. Podobně i naše srdce nemá zůstat jen v klidu, i když i to je velmi příjemné. Co píše žalmista ? „12 Budu ti vzdávat chválu celým srdcem, Panovníku, můj Bože, navěky budu oslavovat tvé jméno, 13 protože je nade mnou tvé velké milosrdenství. Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.
„Budu ti vzdávat chválu celým srdcem.“
Před časem mne udivilo, jak mohl Pavel se Silasem zpívat žalmy a v modlitbách chválit Pána Boha, když jejich nohy vězely v kládách, ruce spoutány okovy a to v nejhlubší vezeňské kobce. Jak to bylo možné ? Oni nebyli v nějakém duchovním tranzu. Jejich srdce naplnil totiž Hospodin svým pokojem. Strádání a bolest, ty zůstaly. Pavel a Silas zůstali v kobce. Nic vnějšího se nezměnilo. Byly splněny všechny předpoklady, aby oba muži propadli zoufalství. Ale to se nestalo. Pán Bůh je tak mocný, že dokáže rozhodnout o tom, co naplní lidské srdce. Záleží na tom, na co nebo na koho pohlédneme. K čemu nebo ke komu obrátíme svoji mysl. Čemu nebo komu uvěříme. Spolehneme se na své schopnosti nebo uvěříme schopnostem Božím ? Naše rozhodnutí v takových situacích je zcela zásadní. A jenom věrní získávají věnec vítěze. Pavel a Silas věrnými zůstali. Proto za nedlouho vycházejí z vězení jako svobodní lidé a získávají celou rodinu svého žalářníka pro evangelium.
„Budu ti vzdávat chválu celým srdcem.“
Při četbě tohoto radostného prohlášení jsem pohlédl do svého srdce. Položil jsem si přitom otázku: „Když zpívám chválu, tryská tato chvála z celého mého srdce ?“ A musel jsem si po pravdě odpovědět: Ne. Já nechválím z celého srdce. A další otázka byla: „A proč ne ? Co mi v tom brání ?“ A já jsem si uvědomil, že moje srdce není správně nastavené. V mém srdci jsou zesílené věci, které by měly být potlačeny. A naopak jemně šeptají věci, které by měli hlaholit naplno. A poslední otázka byla: Co teď s tím ?
Co máme dělat s tím, když zjistíme, že naše srdce žije v bouřích a ve zmatku ? Co máme dělat, když náš duchovní život se plazí na okraji našich zájmů a naplno huláká to, co nás oslabuje a ničí náš vztah k Pánu Bohu ?
Znovu se vracím k předchozí myšlence: Moje – naše srdce potřebuje nastavit. A žalmista ví, že tím prvním parametrem k nastavení je úcta, bázeň ke jménu našeho Boha. Ví o tom také Šalomoun, když připomíná ve stejném duchu, že počátek moudrosti je ta samá bázeň k Hospodinu, úcta k jeho jménu. Obávám se, že bez této úcty se nedostanem nikdo dál. Zůstaneme v bouřích a vlnách moře, které nás obklopuje. A to se jen tak nezmění. Ale co se může změnit je stav našeho srdce. Naše srdce může být otevřené všem vlivům, které přicházejí vlna za vlnou. Může s ním pohnout každý závan větru, jako s korouhvičkou. Ale co je tohle za život !? Proč nesáhnout po nabídce nanofiltru, který naše srdce obklopí jako pevná hráz ? Proč nesáhnout po pokoji, který naše srdce naplní, takže se už nic dalšího do něj nevejde ? Proč nesáhnout po napřažené ruce všemohoucího Boha, když nám ji ve své lásce nabízí ?
A tady je skryto tajemství, o kterém celou dobu mluvím. Blízko nás je ruka, Boží pravice, která jediná umí a může naše srdce nastavit. Vím, že tato pravice ochraňuje Boží lid, poráží jejich nepřátele a působí mu cestu přes všechny překážky. Ale dnes se dozvídám, že tato ruka také zasahuje uvnitř mého srdce. Možná v něm není něco v pořádku. Možná, že s ním skutečně zmítá každý závan problému. Možná mé srdce děsí zprávy o nákaze z celého světa. Možná, že usiluji o nápravu a pořád se mi to nedaří. Pro každého z nás, kdo prožívají něco podobného, mám dobrou zprávu. Je tu někdo, kdo si ví rady. Pojďme využít nabídky žalmisty: Uval na Hospodina cestu svou, On zajisté všechno spraví.“ Tak když tedy všechno, ať spraví mé, ať spraví naše srdce. A ať začne od základu. Tím nejhlubším základem je náš vztah k Pánu Bohu. Možná, že někde hluboko v srdci je zárodek této bázně a úcty. A právě tu je třeba vytáhnout, zesílit, jak říkají hudebníci: „Vosolit naplno“. To proto, aby přehlušila všechny ostatní tóny. Protože mnohé tóny v našem srdci jsou falešné, některé nás drtí a probouzejí v nás zoufalství. Ale tón bázně, který v nás začně silně znít a rezonovat, nás promění náš zmatek v radost a vděčnost. A tak připraví naše srdce k tomu, aby z něho tryskala chvála, která pak naplní naše hrdlo a ústa. Kéž by tomu tak bylo právě dnes. Amen
