Kdo je vlastně pozván ?

Co je důležitější: Kdo je pozván nebo kdo skutečně přijde ? Chybí vám něco ? Procházíte těžkým životním obdobím ? Vyzkoušejte Toho, kdo vás nenechá na holičkách.

"1 Samuelova 22:1-2 David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Adulámu. Když o tom uslyšeli jeho
bratři a celý dům jeho otce, sestoupili tam k němu.
2 Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž
život byl plný hořkosti. Stal se jejich velitelem. Bylo s ním na čtyři sta mužů."

Když jsem četl tato slova, hned jsem si vzpomněl na podobenství Pána Ježíše o králi, který vystrojil svatbu svému synu. A když všichni pozvaní odmítli přijít, vydává král pokyn: "`Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.´ A podobenství pak pokračuje: 10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Matouš 22:8-9"

A tady můžeme téma dnešního zamyšlení rozšířit. Protože jak je vidět, není ani tak důležité to, kdo jsou pozváni. Protože jak víme z Nového zákona, pozváni jsou všichni. Ale mnohem důležitější je to, kdo skutečně přijde na svatbu. Ve zmíněném podobenství z pozvaných nepřišel nikdo. A tak je král nahradil těmi, co neměli kam jít, co neměli žádnou perspektivu a možná, že už ztratili naději na zlepšení.

Teď se dostáváme zpátky k lidem, kteří se shromáždili kolem Davida, Samuelem pomazaného za krále nad Izraelem. Byli to lidé, kteří prožívali něco těžkého – měli nějaký problém. Například jedné skupině někdo upíral jejich práva. Jiná skupina se dostala do dluhové pasti. A další přišla o radost ze života.

Nepřipadá vám to nějak povědomé ? Znáte někoho ze svého okolí, kdo patří do některé z těchto skupin ? Já znám osobně minimálně jednoho takového člověka. Tento člověk uvěřil a po nějakém čase se rozhodl dát přednost penězům. Po určitou dobu všechno fungovalo. Pak ale přišla krize, dostal se do dluhové pasti a do jisté závislosti. Řekl bych, že tak patřil minimálně do dvou zmíněných skupin. Měl velké dluhy a jeho život byl plný hořkosti.

Chtěl bych vás povzbudit, abyste se kolem sebe znovu rozhlédli. Abyste si pokusili vzpomenout, kdo uvěřil a po nějakém čase svoji víru ztratil. Možná, že právě teď prochází životní krizí. A právě k těmto lidem nás Pán Bůh posílá. Právě o bloudící a strádající má náš nebeský Otec největší zájem. Teď bych rád podtrhnul jeden moment z Davidova příběhu. Co bylo tím impulsem, kvůli kterému za ním přišla nejprve jeho rodina a pak postupně přicházeli další lidé ? No doslechli se – uslyšeli o tom. Začalo se o něm mezi lidmi vyprávět. Jeho příběh lidi přitahoval. Měli totiž stejný nebo podobný problém, jako on.

Známé české přísloví říká: "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá." Je to inspirativní přísloví. Důležité je, jakou pověst má naše společenství. Koho přitahuje ? Jaký obraz vytváříme svým životem - svými slovy a svým jednáním - v očích a v uších našich sousedů a spolupracovníků ? O čem naše společenství je ? O dokonalosti nebo o milosti ?

V mé vlastní mysli je hluboce vetknut smysl pro čistotu – čistotu myšlenek a slov. A když něco vidím nebo slyším, co překračuje hranici čistoty, tak se ve mně všechno vzpříčí a já zavírám oči a ucpávám si uši. Jenom aby mne něco nepotřísnilo a já se nedal strhnout k něčemu nečistému. Nedávno jsem četl v epištole Korintským: „9 Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; 10 ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci.“ 1 Korintským 5:9-10 Tak tohle slovo mne zasáhlo přímo na solar ! Pokud bych chtěl zůstat absolutně čistý, musel bych z tohoto světa utéci. To ale není můj úkol. Pán Ježíš řekl: Posílám vás jako ovce mezi vlky. Tedy ne útěk, ale poslání spojené s nebezpečím, že se ušpiníme.

Vzpomínám si na návštěvu jednoho významného bratra v karlovarském sboru. Byl tam už po několikáté, takže mohl sledovat vývoj tohoto sboru. Od jeho poslední návštěvy Pán Bůh přidal několik mladých i starších věřících lidí. A on na to konto prohlásil: No vidím, že už tady nemáte tak čisto jako posledně.

Pokud se společenství věřících lidí otevře pro nově obrácené, bude to znamenat kromě radosti také komplikace. Tito lidé nebudou ze dne na den dokonalí. Přinesou si sebou všechny problémy, se kterými se potýkali před obrácením. Podobně jako štěňata dávají zabrat svojí feně, také znovuzrození dávají zabrat mateřskému sboru. Ale je tomu podobně jako s těhotnou ženou. Pán Ježíš řekl: „Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“ Jan 16:21 Tím jsem myslel, že nově obrácení lidé nepřinášejí jen radost, ale také problémy. Vyžadují péči a působí mnohým vrásky na čele. Ale to všechno stojí za to. Protože oni získají věčný život a společenství získá radostné služebníky.

Proč toto téma připomínám? S některými z vás jsem již hovořil o tom, co bych rád uskutečnil. K inspiraci pro tento záměr jsem přišel během služby v Chebu. Jak někteří již víte, tak v tomto městě vznikla skupinka. Protože pozvanými jsou lidé, kteří kdysi uvěřili. Pak se dostali do krizové situace a od víry odpadli. Právě těmto lidem pak podáváme v Chebu ruku, aby se vrátili. Podobně ve Zjevení čteme: "Proto si vzpomeň, odkud jsi odpadl, čiň pokání a dřívější skutky. Zjevení Janovo 2:5" Ve smyslu tohoto slova pak pevně věřím, že stojí za to znovu a znovu zvát k návratu ty, kteří dosud odmítají. Otázkou je, kolikrát musíme pozvat jednoho člověka, aby se rozhodl alespoň přijít do shromáždění, do mládeže, na dorost nebo na skupinku ? Jednou, třikrát nebo sedmkrát ? Hodně mi to připomíná otázku učedníků: A kolikrát máme odpustit bratrovi, který se proti nám prohřeší ? Sedmkrát ? A odpověď Pána Ježíše asi všichni znáte: Sedmdesátesedmkrát ! A já tomu rozumím v naší souvislosti s pozváním: Svoje pozvání nemáme odpočítávat na prstech a až dojdeme na konec, tak přestat. Máme prostě zvát tolikrát a tak dlouho, dokud pozvání nepřijme. Nepřipomíná vám to jedno podobenství ? S manželkou si ho často připomínáme. Je o nespravedlivém soudci a vytrvalé vdově. Klíčové je prohlášení soudce na konec: "`I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, 5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.´ Lukáš 18:4-5"
Tím nemyslím, abychom své bližní mořili neodbytnými pozvánkami každý týden. Ale spíš naopak, abychom to po prvním odmítnutém pozvání hned nevzdali. Já s nadějí vyhlížím členy své rodiny už desítky let. A teď se blíží dobrá příležitost k tomu, abych je 20. září pozval mezi nás do Neratovic. Tak bych vás chtěl povzbudit. Společně vyhlížejme dobré příležitosti k pozvání našich blízkých nebo našich přátel.

Pokud jde o vyhlížení, neexistuje lepší příklad, než otec marnotratného syna. V Lukášově evangeliu čteme: „Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“ Lukáš 15:20 Mám za to, že my jsme takovým otcovským společenstvím. Že vyhlížíme s otevřenou náručí. Nemáme v zásobě výčitky, ale dobrá slova povzbuzení, porozumění a nového začátku. Nebojme se tedy zvát znovu a znovu ty, kteří nám dali košem. Hned jsem si vzpomněl na novozákonní rybáře. Celou noc lovili, ale lodě měli prázdné. A určitě všichni známe tu památnou komunikaci: "Lukáš 5:4-6 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" 5 Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." 6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly." Snad vám nebudu připadat příliš naivní, když prohlásím: Pro Pána Ježíše neexistuje tak tvrdá půda, aby ji nedokázal zorat, zasít, nechat vzrůst obilí a sklidit úrodu ! To samé se říká o západních Čechách, o karlovarsku i o chebsku. A přesto i tam si Pán Bůh povolává své služebníky. Pevně věřím, že Pán Bůh je tak mocný, že i tady, v Neratovicích a v okolí tohoto města, je mocen dotknout se srdcí lidí. A pokud se k němu obrátí, tak je přitáhne do své přítomnosti, do své náruče. A nikdo je z jeho rukou nevytrhne.

Věříte tomu ? Pojďme se za to přimlouvat v modlitbách !