Jakmile jsem si dnes přečetl výzvu: „Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, .,.“ hned jsem si vzpomněl na chválu, ve které jsou tato slova použita. A zaznívá mi i teď v mé mysli. A co až bude tato událost skutečně probíhat.
Zjevení Janovo 19:1-10
Jaképak to bude?
To první, co mě v té souvislosti zajímá. Komu je tato výzva určena? Všem jeho služebníkům. Všem služebníkům, kteří budou shromážděni kolem trůnu. Protože právě od trůnu „zazněl hlas.“ A jak se ti služebníci k trůnu dostali? Díky své věrnosti. Museli se totiž rozhodnout a to už tady na zemi: Přijmeme jen tak naoko znamení šelmy? Když to uděláme, tak to bude přece jen proto, abychom spolu se svou rodinou měli co jíst, měli se do čeho oblékat a měli kde složit svou hlavu. Samozřejmě, že jinak ve svém nitru budeme dál vzdávat čest Hospodinu.
Co myslíte? Je možné dělat věci jen tak naoko. A přitom zůstat nepoznamenán dvojakostí svého života? Jak říká známé přísloví: „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“
Mám za to, že všichni služebníci shromáždění před trůnem se nedopustili takového kompromisu. Za své rozhodnutí zaplatili tu nejvyšší cenu. A nejen oni. Zřejmě ji zaplatili i jejich nejbližší. A díky tomu teď získali místo přímo před trůnem. Jsou mezi těmi, kterým platí výzva: „Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, …“
To druhé, čemu bych se chtěl věnovat. První vlastnost nebo postoj, který je zmíněn: „… kteří se ho bojíte, …“ Okamžitě mi naskočilo známé slovo: „Počátek moudrosti je bázeň Hospodinova.“ Žalmy 111:10 Ale v souvislosti s těmito služebníky mi slovo bázeň trošinku nesedí. Myslím, že se spolu shodneme na tom, že to nebyli žádní strašpytlové. Vždyť riskovali a nakonec obětovali svůj život. To proto, aby dosvědčili svoji věrnost. Tak proč najednou čteme, že projevují bázeň?
Možná, že nám světlo do tohoto zdánlivého rozporu vnese příběh apoštolů. Apoštolové byli postaveni před podobné rozhodnutí. Židovská rada měla moc nejen je zbičovat. Mohla je také odsoudit k ukamenování. Podobně jako později Štěpána. A tak apoštolové vědomi si vyhraněné situace prohlašují: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ Skutky apoštolské 5:29 A já si jejich odpověď dovolím parafrázovat: Copak se máme více bát lidí než Pána Boha? A odpověď na tuto otázku známe. Zazněla z úst Pána Ježíše: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ Matouš 10:28
Tak je to o délce dopadu. Porovnáváme zde dočasnost s věčností. Ne vždy nám tato skutečnost zůstává na zřeteli. Někdy je tlak společnosti tak intenzivní, že z našeho zřetele zmizí krátkodobost účinku společenského odsouzení. Když takovému tlaku podlehneme, podobáme se v tom apoštolu Petrovi u ohně. Petr pocítil, jak je jeho život bezprostředně ohrožen a dal tomuto pocitu takový prostor ve svém srdci, že ho tato bázeň zcela ovládla. A o to tu jde. Jaká bázeň ovládne naše nitro?
Když to bude ta bázeň vůči Hospodinu, zůstaneme věrní Bohu. A to navzdory tomu, jaké sankce na nás a na naše blízké společnost uvalí. Je to bláznivý postoj? Ano. Podobně se smáli Noemu, když stavěl loď. Ale smát se přestali, když začalo pršet. Je to statečný postoj? Ano. Zůstat věrným. Jít na místo, kde mne mohou potkat nebezpeční lidé. Nebo stát za svým slovem, i když není populární nebo dokonce všemi odsouzené. K tomu všemu je třeba velká statečnost. A silné přesvědčení, že tato věrnost spojená s problémy skutečně stojí za to.
Poslední věc, která mě zaujala. Pro které služebníky je určena výzva ke zpěvu. Na začátku verše je sice napsáno, že je určena pro všechny služebníky. A my můžeme dodat, že pro ty věrné z nich. Ale já jsem vděčný za upřesnění, které máme na konci verše: „…, malí i velicí."
Tak pozváni jsou nejen velikáni. Nejen ti vepředu. Nejen ti s mohutným, zvonivým a nádherným hlasem. Ale také ti, kteří stojí vzadu a neodvažují se ani pozvednout svůj zrak. Pozváni jsou i ti malí.
Toto slovo má pro mě zvláštní souvislost. Protože význam mého křestního jména – Pavel – je maličký. Takže i já – maličký podle jména i podle církevního významu – se mohu účastnit toho velikého sborového zpěvu. Nejsem a nebudu vyloučen. Když zůstanu věrným. A spolu se mnou to může prohlásit i každý z vás: Nejsem a nebudu vyloučen z této pozvánky. Pozvánky do shromáždění před trůnem. Pozvánky ke společenství se všemi ostatními. Pozvánky ke společnému radostnému zpěvu. S jedinou podmínkou. Když zůstanu věrným.
Uvědomuji si, že je to trochu zúžený pohled na život člověka. Tvrdím tady, že stačí, jen aby člověk zůstal věrný. Není to málo? Není ve skutečnosti život mnohem bohatší a širší?
Kdy dochází k podobnému zužování pohledu? Například při velké rychlosti se pomalu zužuje oblast, kterou dokáže zachytit lidský zrak. Záleží tedy na situaci. Pokud bude ohrožen náš život, na jaké věci se budeme soustředit? Nebudou to ty věci, které nám pomohou přežít? A ty ostatní věci, i když užitečné a krásné, přitom klidně zanecháme jejich osudu.
Proto je zcela na místě, když přemýšlíme o konci pozemského života a o začátku toho nebeského, že se soustředíme jen na ty důležité věci. Na ty věci, které nám skutečně pomohou se dostat z toho pozemského života do toho nebeského.
Jak víme díky apoštolovi Pavlovi, tak některé věci pominou a jiné zůstanou. A on mezi věci pomíjející zařadil i víru a naději. Židům 11:1; Římanům 8:24 Přitom jsou obě tak vzácné. Zvláště víru Pán Ježíš vyhledává. Matouš 8:10 A je velmi rád, když ji v srci člověka nalezne. Přesto i víra jednou pomine. Protože, když něco vidím, tak už v to nemusím věřit. Mohu se o tom totiž přesvědčit tváři v tvář a mohu se toho také dotknout.
Tak o čem jsme dnes přemýšleli? O věrných služebnících. O tom, jestli je důležité věrným zůstat. A to, i když za svou věrnost zaplatím cenu nejvyšší. Svým životem. Tím nejlepším příkladem takové věrnosti je pro nás Pán Ježíš Kristus. Ale můžeme si připomenout i Jana Husa. Je však pravda, že v naší české zemi v této době nejsme postaveni před podobná rozhodnutí. Jen o nich slýcháme z dalekých krajů. Ale pokud nastane období, které předpovídá kniha Zjevení, měli bychom na to být připraveni. Nemělo by nás to zaskočit.
Zakončím zaslíbením Boží věrnosti: „ Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ 2 Timoteovi 2:13 Tohoto slova se budu držet. A to i když zaváhám podobně, jako apoštol Petr u ohně. Protože návrat k věrnosti je možný pro každého. I pro mne a pro tebe. Amen.
