Jaké tajemství skrývá Kristus ?

A je v dnešní době pro někoho Kristus - Boží Syn - tajemstvím ? Lidé o něm slyší už dva tisíce let. To je dostatečná doba na to, aby lidé Krista poznali opravdu do hloubky. Tak jak si dnes mohu dovolit mluvit o nějakém tajemství ?

Koloským 1:21-29

Apoštol Pavel zmiňuje dlouholeté tajemství. To tajemství „bylo od věků a prvních pokolení ukryté.“ Přitom „Bůh toužil oznámit, jaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi pohany.“ Proč s tím zjevením tajemství tak dlouho otálel ? Proč to neřekl hned na začátku ? Proč museli čekat všichni pohané tisíce let ? Proč si Pán Bůh nechal tak dlouho toto úžasné tajemství jen pro sebe ? Vždyť jsme četli o: „bohatství slávy tohoto tajemství.“ Jinými slovy: To tajemství opravdu stálo za to. Nebyla to žádná mýdlová bublina. Nic, co vypadá krásně jen na povrchu. To tajemství bylo plné dobrých věcí. Proč Hospodin tak dlouho otálel, než své tajemství prozradil ? Než ho svěřil svým služebníkům. Služebníkům, kteří je svěřili, svěřují a budou svěřovat dalším lidem.

Pro odpověď na otázku: „Proč“ se můžeme podívat do historie. Historie lidstva je plná lidí, kteří předběhli svou dobu. Ve svých myšlenkách šli mnohem rychleji než jejich vrstevníci. Jejich prozíravé nápady mohli lidem hodně pomoci. Ale lidstvo na ně nebylo připraveno. Ne nadarmo se říká, že rychlost pohybu týmu je dána rychlostí toho nejpomalejšího člena. Myslíte, že toto náš Stvořitel nevěděl ? Vždyť nás každého uhnětl od první buňky. Ví o všem ještě dříve, než nám to vstoupí na mysl. Dobře zná naše limity. Dokáže tedy odhadnout, na co jsme jako lidé připraveni. Slovy matematiků: Když neznáme násobilku, jak bychom se mohli pustit do diferenciálních rovnic nebo do teorie pravděpodobnosti ?

Z toho plyne, že lidstvu Pán Bůh nemohl prozradit zmiňované tajemství. V žádném případě by ho nemohlo pochopit. Přesahovalo jejich možnosti. Ale je pravda, že toto je samozřejmě pouze jeden pohled. Pouze jeden důvod. Další důvod spočívá v tom, co se dělo v duchovním světě. Také zde byl připraven jízdní řád. Ale i ten je mimo naše možnosti chápat realitu. To zmiňuje Pán Ježíš, když říká: „Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?“ Jan 3:12

Probrali jsme tedy důvod načasování zjevení – prozrazení Božího tajemství. Ale co tedy bylo tím střeženým tajemstvím ? Apoštol Pavel píše: „tím tajemstvím je Kristus ve vás.“ Kristus ve vás. Nejste trochu zklamáni ? Neříkáte si v duchu: „Co je tohle za tajemství ?“ Je pravda, že na rozdíl od Koloských jsme už toto tajemství mnohokrát slyšeli. Je tedy docela pravděpodobné, že nám již zevšednělo. Už nám jako vzácné tajemství nepřipadá. Ale pro apoštola Pavla to bylo velmi vzácné tajemství. Tato zpráva, toto tajemství, toto evangelium přichází do situace, kdy nitro člověka je naplněné vším možným. Člověk je ve vleku materiálních věcí nebo duchovních bytostí. Díky tomu je tak vzdálen od svého Stvořitele, že ho nemůže vidět. Natož aby slyšel jeho hlas. Patří sice dál do Božího stvoření. Ale svým myšlením, svými slovy a svými činy dělá všechno proto, aby se z Božího vlivu vymanil.

Nepřipomíná vám tento popis dnešní situaci. Vždyť co žene dnešní lidstvo kupředu ? O co se všichni zajímají ? Co je motorem takzvaného pokroku ? Nejsou to často materiální věci ? Není to blahobyt ? Nejsou to peníze ? Není to pokoj plynoucí přebytku ? Nesnažíme se všichni vymanit z nedostatku ? Nesnažíme se naplnit všechny ty hladové potřeby ?

Tak mi ty naše potřeby připadají jako hnízdo plné malých ptáčat. Každé z nich má do široka otevřený zobáček. A neustále křičí: „Tady, tady jsem. To já potřebuji naplnit. Když mi nedáš svůj čas, své peníze, sám sebe, tak zemřu. A ty, člověče, pak zemřeš se mnou.“ A tak člověk celý den lítá, honí se a dře, jenom aby naplnil ty své řvoucí potřeby. Jsme tak ve vleku, v područí svých potřeb. A nemáme šanci z tohoto područí uniknout.

A co se týče duchovních vlivů. Ani se mi nechce zaplétat do šarlatánství, jogínů a duchovních cvičení. Všechny tyto vlivy se nás snaží odlákat od původního zaměření. Původního cíle, který do nás vložil náš Stvořitel. Dalo by se zjednodušeně říci, že všechny tyto věci – materiální i duchovní – na nás volají: „Člověče, můžeš dělat všechno, co tě napadne. Hlavně se, prosím tě, nevěnuj tomu základnímu. Té podstatě věcí. Tomu jádru.“ A proč to volají ? Protože jakmile se obrátíme k tomu opravdu podstatnému, ztratí vše ostatní svůj význam. Ztratí svoji naléhavost. Dostanou se na vedlejší kolej. A zůstat stranou, v pozadí, na periférii. A to žádná z těch věcí nechce. Proto křičí a usilují upoutat naši pozornost za každou cenu.

V čem tedy spočívá význam Božího tajemství ? Co je tak důležité na tom prohlášení: „Kristus ve vás ?“ Co nám to každému přinese, když toto tajemství přijmeme a když ho pochopíme ? Mám za to, že tento přínos spočívá v odpovědích na dvě otázky: Co a kde ?

Nejprve se tedy věnujme otázce co nebo také kdo ? Kdo je Kristus a co jeho jméno obsahuje a přináší ? O několik veršů dál apoštol Pavel prohlašuje: „Kristus život náš.“ A oproti tomu na jiném místě zmiňuje: „… kdysi jste byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích. A tak jste podléhali … moci temnoty…“ To ale zcela jistě znamenalo, že tito lidé byli až po uši ponoření do svých hříchů. A tak z Božího hlediska byli odsouzeni k věčné smrti. Z lidského hlediska tak pro ně nebyla žádná naděje na záchranu. Člověk může procházet utrpením, strádáním nebo nesnázemi různého druhu. Ale když ztratí veškerou naději ? Co mu pak zbude ?

A právě pro takové lidi. Pro lidi v situaci, kdy přišli o všechnu naději, přichází Boží nabídka. „Člověče, je sice pravda, že si nezasloužíš nic jiného než odsouzení. Ale ! Mám pro tebe nabídku. Vezmu tvé viny. Sejmu z tvých ramenou všechno, co tě tíží. Vyndám všechny kameny, které se v tobě nashromáždily za ta léta. Za ta léta, kdy sis žil tak, jak jsi chtěl. Kdy ses nechal vláčet svými potřebami. A mrštím je od tebe tak daleko, že se k tobě už nedostanou do konce tvého života. Budeš opět volný, jako jsi byl na začátku. Na začátku, kdy ses rozhodoval, jakou cestou se vydáš. A tak se znovu budeš moci rozhodnout. A, prosím tě, tentokrát to nepokaz.“

Tedy to první, co v Kristu přichází, je nový začátek. Nový začátek je připraven pro každého člověka. Není podstatné, co dosud prožil. Co udělal. Na co dosud myslel. Co kdy a komu řekl. Je to restart. Návrat na úplný začátek života. Každý člověk začíná úplně znovu. Začíná s čistým štítem.

A teď přichází ke slovu druhá část tajemství. Tajemství, které spočívá ve své druhé části našeho slova. „Kristus  v e  v á s .“ To „ve vás.“ To je opravdu důležité a také nezbytné. Nezbytné pro další cestu člověka. Cestu, která bude probíhat dobře. Cestu, která také dobře skončí.

Vždyť co by nám byl platný návrat na začátek. Kdybychom znovu vyšli na špatnou cestu. A i kdybychom zvolili cestu správnou, ale po několika krocích bychom si to rozmysleli. Buď bychom se zastavili nebo v horším případě přešli na tu špatnou cestu. Jak tedy vyjít na správnou cestu a vydržet na ní ? Mám za to, že v odpovědi je skryt základ, jádro Božího tajemství. Domnívám se, že většina z nás ho také dobře zná. Ale ruku na srdce. Pouhá znalost pravdy, znalost Božího tajemství nikomu v životě nepomůže. Teprve když se stane realitou. Když toto tajemství pronikne tak hluboko do našeho nitra, že se stane naší nedílnou součástí. Teprve potom z něho budeme mít užitek.

Protože k čemu je pouze slyšet? Protože k čemu je jenom porozumět ? Když nenásleduje také přijmout ? Když dveře našeho nitra zůstanou zavřená ? Když podobně jako posluchači na Aeropágu řekneme: „Dobrý, fakt dobrý slovo, Pavle. Ale víš co, poslechneme si tě zase příště.“

Zkusme udělat něco jiného. Zkusme přistoupit k našemu slovu: „Kristus ve vás“ jako ke skutečně vzácnému slovu. Jako ke slovu, o kterém stojí za to přemýšlet. Dejme, prosím, prostor a čas tomuto tajemství ve své mysli. Přemýšlejme o tom, co pro nás toto tajemství znamená. Nechme je zakořenit. Dejme mu příležitost, aby v nás vyrostlo a přineslo ovoce. To je totiž ten účel, pro který je pro nás v bibli zapsáno. Aby přineslo ovoce. Protože, pokud bude Kristus skutečně v nás, budeme se mu také podobat. Budeme se podobat Kristu v jeho myšlení, slovu i činu. A to by bylo krásné ? Nemyslíte ? To bychom totiž začali intenzivně prožívat Boží království již tady na zemi. A to přece stojí za trochu našeho úsilí. Za trochu našeho času. Dejme tedy prostor ve své mysli tomuto slovu dnešní neděle: „Kristus ve vás.“ Kristus v každém z nás. Amen.