Slovo do Nového roku. Mělo by to být něco povzbuzujícího. Něco laskavého. Něco, co by zahřálo naši duši. Prostě něco, co by nás naplnilo radostí. A proč? No proto, aby nám celý rok bylo dobře. Abychom se také dobře cítili.
Matouš 5:43-48
Slyšíte to? Dobré Boží slovo do Nového roku je přece o nás. Jde o naše pocity. O náš prospěch. O náš nebo dokonce o můj chléb na každý den.
Proto ten důraz Pána Ježíše na naši – na moji lásku k nepřátelům je jako hudba z jiného světa. Proč bych měl investovat do vztahu, který je už od počátku odsouzen k zániku? Vždyť to on – to ona na mne první zaútočila! A teď bych měl tomu druhému projevit lásku? To mě ani nenapadne.
Přesto mi to nedá, abych se přece jen nad dnešní biblickou výzvou nezamyslel. Co by na lásce mohlo být tak mocného, že by dokonce prolomila hradbu nepřátelství? Co třeba původ? Odkud se vlastně láska vzala? A teď nemyslím na to, že se nám někdo nebo něco líbí. Mám na mysli pevný vztah, který jen tak něco neodvane. Vztah, který časem nevyvane. Právě naopak. Vztah, který časem dozrává a sílí. Jestlipak se vlastně nepodobá tomu novozákonnímu zrnu hořčičnému. Tedy Božímu království. Které z malého semínka vyroste v obrovský strom s pevnými kořeny. A kdepak se taková semínka berou? Odvážím se říci, že tak jako Boží království je také opravdová láska darem z nebe. Darem od Boha. On sám si nejprve člověka zamiloval. A pak mu také dal schopnost milovat.
Tak to jsme spolu probrali původ lásky. A už jsme také pochopili, proč nám požadavky Pána Ježíše připadaly jako hudba z jiného světa. Protože láska skutečně pochází z jiného světa. Je, jak jsme si již řekli, Božím darem z duchovního světa – z Božího království.
Druhá otázka, která mě napadla: A musí se člověk nejprve stát křesťanem, aby takovou lásku dostal? Vždyť kolem každého z nás je řada laskavých lidí, kteří nejsou křesťany. Kde se vzala ta jejich schopnost milovat druhé?
Domnívám se že s darem lásky je tomu podobně jako s darem východu slunce. Jak jsme četli: „on (rozuměj Otec v nebesích) nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ A proto Hospodin daroval svou lásku všem lidem bez rozdílu. Aby i tito lidé mohli zase milovat druhé.
Už tedy víme, že láska je mocný nástroj. A to díky tomu, že pochází od Hospodina. A navíc je k dispozici každému člověku – nejen věřícímu. To jsme my Češi sami prožili během tzv. Sametové revoluce. Myslím, že nikdy jsme se k sobě navzájem nechovali tak hezky, jako právě v tomto období.
A jako další zcela přirozená otázka, která se sama nabízí: Jak použít tuto lásku jako zbraň? Protože k ničemu menšímu nás úryvek z tzv. Kázání na hoře nevybízí. Totiž k tomu, abychom prorazili hradby nepřátelství. Jak ale něco tak měkkého a poddajného jako láska, může něco zmoci proti pevnému opevnění?
Strategie lásky vychází z několika předpokladů. O prvním jsme již uvažovali. Láska nepochází z tohoto světa. A proto má šanci k průniku hradbami nepřátelství. Ten druhý předpoklad. Každý člověk ve svém nitru touží právě po této lásce. V jeho nitru je výstupek, kam láska přesně zapadne. Bez ní není člověk úplný. Bez ní mu stále něco chybí. A to i tomu, kdo se právě dnes chová jako nepřítel.
Navíc má láska k dispozici mocné nástroje. Prvním nástrojem je žehnání. Je možné, že z druhé strany zaznívá proklínání. Co myslíte, co z těch dvou vyhraje? Který z těchto mečů je silnější? Záleží na tom, odkud který meč pochází. Žehnání je opět darem od Hospodina. Navíc právě Hospodin stojí za tím člověkem, který žehná. Hospodinovy ruce dokonají žehnání. Takže pak požehnání obklopí nepřátelskou hradbu jako neprodyšný val. A skrze něj nepronikne žádné prokletí.
Odvážím se tvrdit, že prokletí ve valu požehnání uvízne. Že se neodrazí zpět ke svému původci a nezničí ho. Tím pádem je člověk a jeho hradby nepřátelství připraveny na úder dalšího nástroje lásky. A to je dobrý čin. V té souvislosti si vzpomínám na známé slovo: „Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘“ Římanům 12:20 Je to zvláštní. Člověk druhému člověku udělá něco dobrého a tento čin ho pálí jako žhavý uhlík právě vytažený z ohně. Proč tomu tak je? Co je na dobrém činu tak pálivého?
Rozhodně dobrý čin je neočekávaná reakce na projev nepřátelství. Určitě neodpovídá známému přísloví: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Musím se přiznat, že mně jako elektrotechnikovi, je tento princip velmi blízký. Znám totiž termín kompenzace. A když chci v elektrickém obvodu něco kompenzovat, musím k tomu použít nástroj s obrácenou orientací. Nástroj obrácený o 180°. Pak totiž účinek poruchy zcela vynuluji. A všechno je znovu v pořádku. Všechno je, jak bylo před poruchou.
A o to právě jde. Dostat vztah mezi dvěma lidmi do stavu, jaký byl před začátkem konfliktu. Teprve potom může mezi nimi znovu vzniknout a růst vztah nový a dobrý. Takže dobrý čin vlastně anuluje nepřátelství toho druhého. A po anulování je připravena půda pro útok třetího nástroje.
Třetím nástrojem lásky je modlitba. Myslíte, že je to slabší nástroj než ty předešlé? Nemá však právě modlitba zaslíbení? Neopakuje Pán Ježíš mnohokrát, abychom za něco prosili a bude nám to dáno? S modlitbou je tomu podobně jako s žehnáním. I modlitbu dokonají všemohoucí Hospodinovy ruce. My jenom sestavíme myšlenku. Nebo vyslovíme větu. Ale co by se díky těmto krásným myšlenkám nebo větám vůbec stalo? Kdyby je Hospodin nevyslyšel. Kdyby je Hospodin nevzal za své. Kdyby k nim nepřidal své: Staň se.
Proto bych řekl, že právě poslední nástroj lásky – modlitba – je ten nejmocnější. Proto je třeba právě s ním zacházet opatrně. Přesto, že člověk vychází z toho, že druhého miluje. A láska, jak víme, bližnímu zle neučiní. Proto i modlitby pramenící z lásky jsou zaměřeny na dobré věci. Modlíme se za druhého, aby znovu našel to, co ztratil. Protože nepřátelství člověka ochudí. Vytvoří v jeho nitru prázdné místo. Jako kdyby sundal z věšáku šaty jménem láska. A nic jiného toto místo nedokáže zaplnit.
Možná, že vám to připadá příliš jednoduché. Nepřátelství nahradit láskou a je to. Ono to na první pohled jako jednoduché vypadá. Ale zkuste to uskutečnit. Zkuste přemoci nepřátelství druhého člověka svojí láskou. A uvidíte, jak velmi rychle narazíte na nepochopení z druhé strany.
Ale nezoufejte. A to je povzbuzení i pro mne samotného. A tak si také řeknu: Nezoufej, Pavle. Nebude to hned. Nepodaří se to hned na první pokus. Ale stojí to za to úsilí. Stojí za to útočit na hradby nepřátelství postupně všemi třemi zbraněmi. Žehnáním, dobrým činem a modlitbou. Je to taková trojice. A trojice už něco vydrží a také dokáže.
Tak bych vám i sobě rád popřál do Nového roku. Ať je naplněn Boží láskou. Ať je tato láska rozlita v našich srdcích. Ať je pevně pověšena na tom výstupku našeho nitra, který je pro ni připraven. A pokud se v něm setkáme s nepřátelstvím, tak už víme jak na to. Žehnat, jednat dobře a modlit se. Pán Bůh vám bohatě žehnej po celý rok 2023.
