Jak dostat z daru milosti maximum ?

Využít příležitost "do mrtě." To je důraz, který mě provázel celé dětství a mládí. Když jsme jeli na borůvky, tak muselo být vědro plné. Můžeme si dovolit přistupovat k Božím darům podobným způsobem ? To je dnešní otázka.

2 Korintským 9:1

Minule jsme uvažovali o tom, že dar milosti je z Boží strany neodvolatelný. A nevím jak vás, ale mne toto slovo velmi povzbudilo. Máme tedy dar milosti. Víme, že nám zůstane. Víme, že o něj nepřijdeme. Víme, že si ho Pán Bůh z našeho srdce nevezme zpět. Ale co dál ?

Znovu se vrátím k pohádce o chytré Horákyni. Už jsem ji tuhle připomínal. Sedlák z tohoto příběhu se domníval, že nejsladší je jeho sud medu. A co s ním udělal ? Zakopal ho do země. Možná, že se to s medem má dělat. Možná, že je to správný technologický postup. Postup, jak z medu získat maximum. Jak z něho získat víc cukru, víc radosti a víc pokoje. Ale každý přece vidí, že je pod zemí. Nikdo si nemůže vzít ani lžičku toho medu a ochutnat. Med je sice sladký. Možná nejsladší věc na světě. Ale nic užitečného, žádnou radost nikomu nepřináší. Když je pořád zakopaný v zemi.

Také Boží slovo hovoří o jednom muži, který svoji hřivnu zakopal. Vysvětloval to tím, že se bál. Bál se, že o ni neuváženou investicí přijde. Tak ji dal někam, kam na ni nikdo nemohl. Tak se bál ztráty, že přitom paralyzoval schopnost dávat užitek. A to je klíčová vlastnost peněz nebo medu. A odvážím se říci, že je to i klíčová vlastnost Boží milosti. Boží milost má přinášet užitek.

Boží milost není takovou nehybnou zlatou hroudou. I když má podobnou cenu. Boží milost není nic statického. V Boží milosti je skryta velká dynamika. A proto Boží milost vyžaduje neustálou pozornost a péči. A tato vlastnost je zmíněna ve verši osmém přečteného textu: „A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek.“ Pán Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti. Rozhojnit dar milosti. Co si pod tím představit ? Slovo rozhojnit se moc často nepoužívá. Když přemýšlím o slovech s podobným významem, tak mě napadají slova jako: požehnat, znásobit, rozmnožit. Napadá vás nějaké další slovo ?

Tak mi to připadá podobné jako popis Božího království. Pán Ježíš ho připodobnil zrnu hořčičném. Možná si vzpomenete na nedávné kázání s tématem: „Hoditi zrnem.“ To, co mají obě témata společné je růst, který naprosto nezávisí na člověku. Vždyť co může udělat zahradník pro to, aby zrnko zakořenilo a začal růst stonek byliny? A velmi podobně to probíhá u daru milosti. Opět musíme všichni přiznat: Co můžeme udělat pro to, aby se dar milosti rozrostl ? Pokud budeme upřímní, tak budeme muset odpovědět: Vůbec nic. Dar milosti, růst daru milosti, rozhojnění daru milosti je zcela mimo naši kompetenci. Mimo naše možnosti. Jedná se totiž o duchovní předmět. A s duchovními předměty si naše ruce neporadí. Tak akorát spravit kapající kohoutek nebo zaštupovat podkolenku. Tam se chytneme. Ale duchovní předmět ? Dar milosti ? Tady nemáme žádnou šanci.

A právě tam, kde končí naše možnosti. Tam, kde nemůžeme udělat vůbec nic. Právě tam začínají možnosti Boží. To je známá pravda. Vždyť Pán Ježíš řekl: „Beze mne nemůžete nic učinit.“ Toto slovo jsem již několikrát připomínal. A nepřestanu ho připomínat do té doby, než se mi dostane pod kůži. Než pronikne do mého srdce. Než pronikne také do vašich srdcí. Než zakoření a stane se naší součástí. Součástí naší přirozenosti. Než s ním začneme zcela automaticky počítat.

Tak teď už víme, že dar milosti je živý, dynamicky se rozvíjející duchovní předmět. A také víme, že jeho další rozvoj stoprocentně závisí na jeho Dárci. Jedině Pán Bůh může dále pracovat s tímto darem. Jedině On může způsobit růst a rozvinutí daru milosti. V čem tedy takový rozvoj spočívá. Jaký užitek budeme mít z toho, když dar milosti poroste ?

Vzpomeňte si, jak pokračuje osmý verš, který je takovým centrem našeho uvažování ? „A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek.“ Abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek. Nejprve se chytněme slova vždycky. Nejedná se o nějaký mimořádný a neopakovatelný okamžik. Není to tak, že v neděli jsme obklopeni milostí a ta v pondělí vyvětrá. V úterý je ta tam. A ve středu si na ni ani nevzpomeneme. Není to žádná pěna na pivu nebo šlehačka na dortu. Milost je z hlediska trvanlivosti, z hlediska přítomnosti v našem životě podobná skále.

V té souvislosti se vám musím přiznat, že rádi chodíme s manželkou na procházky. A jedním z našich oblíbených míst je Šárecké údolí v Praze. A pokaždé, když sestupujeme od mekáče na Evropské ulici, jsme už celí natěšení, až uvidíme skalní masivy. Značná část tohoto údolí je obklopena rozeklanými skalami. A moc by nás překvapilo, kdybychom jednou přišli a skály by byly fuč. To by překvapilo asi každého. Myslím, že nic takového nehrozí. A tak podobně můžeme počítat s dary milosti. Minule jsme si to připomínali. Když už nám jednou Pán Bůh dar milosti dal, tak ho nevezme zpátky. Dar milosti tady bude pro nás vždycky připraven. Vždycky bude na stole. Nikdy nebude chybět. Na to se můžeme spolehnout. S tím můžeme počítat.

Teď se však podívejme na další část osmého verše: „Ve všem úplný dostatek.“ Ve všem úplný dostatek. Dar milosti se netýká jen několika vybraných věcí. A snad si to mohu dovolit rozšířit: Dar milosti se netýká jen nějakých elit. Netýká se jen několika vybraných církevních hodnostářů. Netýká se jen starších sboru, vikáře nebo kazatele. Dar milosti je pro všechny a také pro všechny věci. Je to univerzální prostředek. A v téhle chvíli se může objevit pochybnost. A když je tak univerzální, nejsou v něm skryty nějaké kompromisy ? Tak to bývá u lidských prostředků. Třeba univerzální lepidlo. Můžete s ním přilepit papír, kov i sklo. Ale po čase se možná odlepí. Nebo na ně nesmí napršet. Případně nesmí být na prudkém slunci. Ale takové skryté nedokonalosti dar milosti nemá. Jak je to možné ? Jak to, že dar milosti je vhodný pro každého a pro všecko ?

Je to možné jenom proto, že dárce této milosti je dokonalý a všemohoucí. Pán Bůh ve své moudrosti promyslel tento dar dokonale. Promyslel to do všech rozměrů. Promyslel všechny souvislosti a všechny případy. Zkoumejte ho, jak dlouho chcete. Žádnou chybu nebo nedokonalost na něm nenajdete. Když apoštol Pavel píše, že dar milosti se týká všeho a úplně, tak píše pravdu. Nemusíme se bát, že narazíme na nějakou věc, které by se tento dar netýkal. Nemusíme se bát, že by uprostřed úkolu. Uprostřed práce na Boží vinici. Že by tento dar došel. Že by přestal působit. Že by zvětral. Že by se ukázalo, že Pán Bůh nás sice někam poslal. Dal nám nějaký úkol. Ale jaksi nemyslel na to, že potřebujeme také dostatek prostředků. Jeho prostředky nikdy nedojdou. Protože jeho dar milosti zajistí „ve všem úplný dostatek.“

Takže jak zní dnešní slovo ? Už si ho pamatujeme ? Je to osmý verš z deváté kapitoly druhé epištoly ke Korintským: „A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek.“ Abyste měli ve všem úplný dostatek a hojnost. To vám přeji. Toto přání ať vás provází po celý příští týden. Amen.