Micheáš o sobě prohlásil: „Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti …“ Není to troufalé ? Jak si může být někdo jist, že je plný moci, práva a udatnosti Ducha Hospodinova ? No podle toho, jak potom jedná.
Micheáš 3:5-12
Micheáš o sobě prohlásil: „Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti …“ Není to příliš troufalé ? Jak si může být někdo jist, že je plný moci, práva a udatnosti Ducha Hospodinova ? No díky tomu, jak potom jedná. Jak by si mohl troufnout člověk, který by neměl tuto moc, se postavit všem ostatním prorokům ? Prorokům, kteří vyhlašují pokoj těm, kteří jim za to zaplatí. Prorok Micheáš však na plná ústa hovoří o zlu. O zlu, které přichází spolu s Hospodinem. S Hospodinem, který už má dost všeho pokrytectví a falešných proroctví. Spolu s Hospodinem přichází pravda se spravedlností. A spravedlnost spočívá také v tom, že se věci nazvou pravými jmény. Zlo je označeno jako zlo. Lež je označena jako lež. S příchodem Hospodina končí hybridní válka. I ten nejhloupější pozná, co je pravda a co je lež.
Chápu, že prorok Micheáš potřeboval všechna duchovní obdarování. Moc, právo i udatnost. V souvislosti s darem práva si vzpomínám na otázku farizeů: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“ Jan 2:18 Jinými slovy: Kdo ti dal k tomu právo ? Bylo to v situaci, kdy Pán Ježíš vyháněl penězoměnce a prodavače z chrámového nádvoří. Kdo dal Božímu Synu právo, aby vyhnal obchodníky z jejich místa ? Vždyť to měli jistě povolené z nejvyšších míst. Je snad někdo nad těmito lidskými instancemi ? Může někdo povolit porušení lidmi daného práva a zvyklostí ? Pán Ježíš jim tehdy přímo neodpověděl. Ale my víme, že na něm spočinul Duch svatý v podobě holubice. Spolu s ním přijal moc, právo a udatnost Božího Syna. Syna, kterému postupně Hospodin podmaní celý svět. Jak by tedy neměl právo zatočit s několika obchodníky, kteří parazitují na bohoslužbě.
Podobně i Micheáš dostává právo postavit se proti proudu. Bez jistoty, že jedná správně, by nemohl obstát. Nemohl by obstát sám před sebou, ani před svou rodinou, přáteli a sousedy. Pokud někdo vyhlašuje Boží soud, jako Micheáš, musí si být jist. Jeho slovo musí být jasné a přesvědčivé. Známe to slovo: „A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji?“ 1 Korintským 14:8 A k tomu je potřeba jistota: Jsem v právu. Právo je na mé straně. Je to v pořádku, když říkám to, co říkám.
A teď tu máme udatnost. Vzpomínám si na povzbuzení pro několik Božích služebníků: „Buď rozhodný a udatný …“ Deuteronomium 31:7 Co to znamená ? První věc, kterou v tom slově vnímám je, že se blíží potíže. Blíží se nesnáze. Tak tomu bylo v době totality. Pokud člověk řekl něco, nebo podepsal něco, co se tehdejší vrchnosti nelíbilo, mělo to své nepříjemné následky. Řada z nás to zažila na vlastní kůži. Ale stálo to za to ?
Něco podobného musel řešit i prorok Micheáš. Musel počítat s tím, že když bude věrně vyřizovat Boží slovo, tak rozhodně nebude populární. Určitě mu nikdo nezaplatí. Naopak se zdvihne vlna nevole, nepřátelství a zášti. Jak v takovém prostředí dál žít ? Jak pokračovat věrně po takové cestě ? No to může vydržet jen člověk skrz naskrz udatný. A byl takový prorok Micheáš hned od začátku ? Já myslím, že ne. A protože Hospodin znal Micheášovo nitro, daroval mu udatnost. Pak už pro něj nebyl problém snášet všechny svízelné následky věrně vyřízeného proroctví. A proč, protože byl, protože se stal udatným.
A to je nadějí pro všechny nás – dosud neudatné. Možná, že si v duchu říkáme: Copak prorok Micheáš, to byl borec. Tomu se to vyřizovalo Boží slovo. Tomu se to mluvilo, když byl udatný. Ale on na tom byl stejně, jako každý z nás. Úplně stejně váhající a nesmělý. Pak ale k němu přistoupil Hospodin a změnil mu život. Z Micheáše nesmělého učinil Micheáše udatného. A to se může přihodit každému z nás. Pokud o to stojíme. I ke mně, i k tobě může přistoupit Hospodin. Darovat nám oběma udatnost. A z toho nesmělého Pavla nebo váhající Aleny se může stát udatný a smělý svědek Hospodinových činů a úmyslů. A co z toho budeme mít ? První věc: Budeme při tom. Nebudeme stranou, když Hospodin začne jednat s naší zemí. Druhá věc: Uložíme si poklad v nebi, kde o něj nepřijdeme. Třetí věc: Budeme mít podíl na slávě, kterou má Boží Syn.
Četli jsme také: „plný moci Ducha Hospodinova.“ Plný moci. Kolik lidí touží po tom, mít moc. A tak dělají všechno pro to, aby ji získali. Aby konečně mohli druhé ovládat. A přitom neovládnou ani sami sebe. A jsou tak dáni na pospas svým touhám a vášním. Jak jiný druh moci dostává prorok Micheáš. Je to duchovní moc. A je úzce spojená s jeho dárcem – Duchem Hospodinovým. Nemyslím si, že by tato moc mohla existovat sama o sobě – oddělena od svého dárce. Jinými slovy: Kdo přijímá dar moci Ducha Hospodinova, přijímá spolu s ní i samotného Ducha Hospodinova. Je jím naplněn. Tímto přijetím mu také dává právo řídit svůj život. A pak už člověk nedělá to, co sám chce. K čemu ho vedou jeho touhy, žádosti a vášně. Dělá to, co je dobré v Božích očích. To, k čemu ho Bůh povolal. A k čemu ho také obdaroval svou mocí.
Co dělal prorok Micheáš ? Prorokoval. A byl v tom věrný. Přinášel pravdu pro svůj lid. Ale co budeme dělat mi, pokud přijmeme dar moci Ducha Hospodinova ? Co má pro nás Hospodin připraveno, abychom tady na světě vykonali ? Mám za to, že pro každého z nás něco jiného. Ale jsem přesvědčen, že to bude stát zato. I pro tuto věc – pro náš úkol – platí zaslíbení: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ 1 Korintským 2:9 Já sám jsem po některých úkolech jen tak pokukoval. Podobně jako dítě, které stojí za výlohou cukrářství, ale netroufá si vejít. A pak se najednou stalo, že jsem byl vtažen dovnitř. Byl jsem uprostřed dění. Je to silné, intenzivní, nepříjemné a slavné. Rozhodně to stojí za to !
Nebudeme asi všichni proroky. To by bylo příliš uniformní. Ale je tu něco velice zajímavého. Je tu úkol, který nám přesně sedne. Abychom získali přístup k tomuto pravému úkolu, potřebujeme dvě věci: Zaprvé se potřebujeme rozhodnout. Rozhodnout, že přijmeme úkol, který pro nás Hospodin připravil A za druhé, že spolu s tímto úkolem přijmeme také obdarování od Hospodina. To obojí má pro nás Pán Bůh připraveno. Tak co uděláme ? K čemu se rozhodneme ? Dokážeme opustit ty dobré jistoty pro lepší nejistoty ? Já mohu z vlastní zkušenosti říci, že bych už neměnil. Jak se jednou rozhodnete přijmout lepší Boží věci, tak nepřestanete až do konce života. Protože víte, že to opravdu stojí za to !
