Hospodin nedělá nic zbytečně

Pán Bůh posílal své slovo jako výstrahu. A byl přitom velice trpělivý. Takže se dlouho nic nedělo. Až mezi Jeruzalémskými vznikl dojem, že jejich generace se to vůbec netýká. Pak ale přichází čin. Umírá jeden z významných mužů.

Ezechiel 11:13-21

Ezechiel 14:19-23

Pán Bůh posílal své slovo jako výstrahu. A byl přitom posílání velice trpělivý. Takže se dlouho nic nedělo. Až mezi Jeruzalémskými vznikl dojem, že jejich generace se to  vůbec netýká. Pak ale přichází čin. Umírá jeden z významných mužů. Peletjáš, syn Benajášův. Bylo to jako když udeří blesk z čistého nebe. Dlouho, předlouho nic a najednou tohle ! To byl ale úlek ! Bylo to tak silné, že i prorok propadá zoufalství a volá: “ Běda, Panovníku Hospodine, chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?" Rozumím tomu zvolání. I pro věrného proroka Ezechiele je to příliš silné kafe. Pán Bůh potvrdil pravost a pravdivost svého slova. A to přímo uprostřed prorokování. Jako kdyby se splnilo – stalo něco podobného uprostřed kázání, uprostřed bohoslužby. To bychom zřejmě také byli všichni otřeseni. A ptali bychom se: „ Co se to děje ? Proč právě teď a tady ? A jak to skončí ? To s námi chce Hospodin skoncovat ? S námi, kteří jsem zůstali věrní ?“

Ale Boží soud přece začíná právě od Božího domu. Od nás, kteří prohlašujeme: „My jsme ti věrní. My jsme ti, kteří vidíme a slyšíme.“ Proto se nemůžeme divit, když se biblické proroctví naplní, stane právě uprostřed našeho společenství, bohoslužby a kázání. Vždyť kde jinde by se mělo více a častěji naplňovat ? Kde jinde by se mělo stávat Boží slovo ? Kde jinde bychom se měli setkávat s živým Bohem ? Koho jiného by se měla dotýkat Boží pravice ? Na kom jiném by měl spočinout Boží Duch, než právě na nás ? Na věrných a poslušných služebnících všemohoucího Boha !

Jak tomu ale bylo v případě Jeruzaléma ? Pán Bůh obrací pozornost proroka k rozptýleným. K části národa, který před tím nechal odvléci do zahraničí. Právě k těm, kterými Jeruzalémští opovrhují. Vždyť právě o nich prohlašují: „Zůstaňte si daleko od Hospodina! Tato země byla dána do vlastnictví nám.“ Ale co o nich prohlašuje Hospodin ? „Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní.“ Zaujalo mně toto: „… mezi pronárody … jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní.“ Takže neplatí odsouzení, že rozptýlení jsou daleko od Hospodina. Právě naopak. Těmto vzdáleným od Jeruzaléma je Hospodin velice blízko. On sám je těmto lidem svatyní. A protože Bůh je všude. Je i všude svatyně, kam mohou přicházet rozptýlení. Kde se mohou setkávat se svým Stvořitelem.

Tím však proroctví nekončí. Jak pokračuje ? „Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou.“ Slyšíte to ? „Shromáždím vás, posbírám vás a dám vám zemi izraelskou.“ Jeruzalémští si myslí, že to oni jsou vlastníci. Že to jim patří všechno. Že to oni přece mají blízko k Hospodinu. Že to jim patří veškeré Boží požehnání. Ale opak je pravdou. To, co si myslí, že mají, tak právě o to přijdou. Jejich dědictví, jejich podíl na zemi živých bude dán jiným. A to právě těm, kterými pohrdali. A proč ? Je tu něco, co má Pán Bůh Jeruzalémským za zlé. Copak to bylo ? Vzpomenete si ?

Rozptýlení totiž dostávají od Boha úkol. Když přijdou do země zaslíbené, tak něco udělají. Co o nich prohlašuje Pán Bůh skrze proroka Ezechiele: „Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly.“ Odstraní ten problém, kvůli kterému se Pánu Bohu Jeruzalémští zprotivili. Tak dlouho je na to upozorňoval. Posílal jim tolik proroků a proroctví. Ale nikdo neslyšel. Nikdo si nepřipustil Boží slovo k tělu. Nikdo se nerozhodl obrátit se zády k modlám a čelem k Hospodinu. Tak jednoho dne Pánu Bohu došla trpělivost. Rozhodl se, že si povolá jiný lid. Sáhne po rozptýlených. Ale nepošle je jen tak, jak byli. Tento vybraný a znovu povolaný lid nejprve připraví. Víte, čeho se ta příprava týkala ? Co říká prorok Ezechiel: „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa,“

Takže ani rozptýlení nebyli ideální. Stále před svým povoláním vlastnili tvrdé a nepoddajné srdce. Ale Pán Bůh je takové nenechal. Uchopil je do svých rukou a proměnil je. Podobně jako bere hrnčíř do rukou hlínu a vytváří z ní užitečnou nádobu. Tak Pán Bůh bere do rukou nitro člověka. Hněte ho. Tvaruje tak dlouho, až je spokojen. Až má připravenu právě tu nádobu. Právě ten nástroj, který tady a teď potřebuje. A může to učinit s celou skupinou lidí. S celým národem. Tak jak je potřeba. Boží možnosti a prostředky jsou neomezené.

Pak přichází slavnostní prohlášení o proměněném společenství Božího lidu: „. I budou mým lidem a já jim budu Bohem.“ Copak před tím jím nebyli ? Copak nejsme všichni Božím dílem ? To je pravda. Ale ne všichni lidé respektují Hospodina. Někteří ho ani nehledají, natož aby poslouchali jeho slovo, jednali podle jeho vůle. Proto čas od času přichází viditelný Boží projev. Jakoby Pán Bůh říkal: „Lidi, jsem tady. To mě patří poslední slovo. Otočte se ke mně. Naslouchejte mi. Mám pro vás dobrou nabídku. Pokud ji nepřijmete. Pokud půjdete zatvrzele dál cestou, kterou jste si sami vybrali, neskončíte dobře. Ale nemusí to tak dopadnout. Můžete se ještě zachránit. Jak se rozhodnete ?“

Abych jen nestranil těm rozptýleným. Připojím pár myšlenek o těch, kteří zůstali v Jeruzalémě. Protože i uprostřed modloslužebníků se najde hrstka věrných. Tak tomu bylo v době Noe, Eliáše nebo Jóba. Tak tomu bylo i v době proroka Ezechiele. Ovšem nebude tomu tak, jako když Abraham smlouval s Hospodinem o záchranu Sodomy a Gomory. „Možná, že je v tom městě padesát, čtyřicet pět … deset spravedlivých? Zahladíš pro těch deset celé město? Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“ Genesis 18:23-32. Tady je tomu jinak. Jakoby Pán Bůh předem Ezechiele varoval: „Nesmlouvej se mnou.“ Co jsme to četli ? I kdyby tam byli „Noe, Daniel a Jób v ní, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nevysvobodí ani syna ani dceru. Svou spravedlností vysvobodí jen sami sebe." Jinými slovy: Spravedlnost některých jedinců nepomůže ostatním. Člověk se bude zodpovídat Pánu Bohu jen sám za sebe. Nepřipomíná vám to něco ? Nebude tomu stejně i během posledního soud ? Nebude pak člověk stát před Hospodinem sám za sebe ? A skutky druhých lidí, ať už dobrých nebo zlých, mu nepomohou. Bude zcela bez výmluvy a bez přímluvy.

Ale i uprostřed soudu nad Jeruzaléme zaznívá radostný hlas: „hle, zbude v něm hrstka synů a dcer, kteří vyváznou; budou vyvedeni a vyjdou k vám. Uvidíte jejich cestu a jejich skutky a najdete útěchu …“ A pokračuje podobně: „Oni vás potěší, až uvidíte jejich cestu a jejich skutky, a poznáte, že jsem nedělal zbytečně nic z toho, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina."

Pán Bůh nedělá nic zbytečně. I to zlé, co nás potká, má nějaký smysl a účel. Navíc bdí nad těmi, kdo ho věrně následují. Žalmista připomíná: „Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového." Žalmy 91:7 Ti z nás, kteří vyváznou z nesnází, budou mít důvod k radosti. Budou potěšením pro nás ostatní. A pak nám také dojde, že Hospodin nedělal, nedělá a nebude dělat nic zbytečně. Amen.