Dostane se potomek ze smilstva do nebe ?

Hodně těžké téma na nedělní uvažování. Když se podívám kolem sebe. A nejen kolem sebe. Kolik dětí se dnes narodí, kolik dětí je počato mimo manželství ? A pokud i dnes platí Boží zákon: „nevejde do Hospodinova shromáždění potomek

"Ať nevejde do Hospodinova shromáždění potomek ze smilstva, ani jeho desáté pokolení ať nevejde do Hospodinova shromáždění." Deuteronomium 23:3

ze smilstva“, kolik lidí by už od svého zrození nemělo žádnou naději ?

Není to nespravedlivé ? Copak děti mohou za činy svých rodičů ? Ještě se nenarodily a už přišli o to nejcennější. O možnost stát se Božími dětmi. Syny a dcerami Hospodina, Stvořitele země a nebe.

Copak opravdu není naděje pro takové potomky ? Copak všechny mimomanželské ratolesti jsou předem určené k zahynutí ?

A kde by potom bylo Boží milosrdenství ? Copak nepatřilo mezi první Boží pokyny: „Ploďte se a množte se a naplňte zemi?“ Genesis 1:28 Je překročení jednoho mantinelu tak závažné ? Když dva dělají totéž, není to totéž ?

Když se ztotožním s dítětem, které bylo počato mimo manželství, rád bych se chytnul jako tonoucí stébla. Protože ten, kdo stanovil toto pravidlo, může také dovolit překročení tohoto pravidla.

Uvedu biblický příklad takového překročení z jiné oblasti. Pán Bůh jasně řekl, že Izraelci se nemají vracet do Egypta. Deuteronomium 17:16  Do Egypta, kde žili jako otroci. Do Egypta, ze kterého byli vysvobození díky mocným Božím činům. Jako první zmírnění tohoto příkazu vidím, že třetí generace Egypťanů mohla vejít do Hospodinova shromáždění. Deuteronomium 23:8-9 A když se podíváme do Nového Zákona. Kam to utíká Josef s Marií a právě narozeným Ježíšem ? Neutíkají před Herodem právě do Egypta ? Jednají tak na přímý pokyn anděla – respektive Pán Boha. A tak vidíme, že Hospodin, který zákon – pravidlo stanovuje. Tak tentýž Hospodin pravidlo překračuje. Jsou to jeho pravidla. Pravidla nejsou více než Hospodin. Změna pravidel je v Hospodinově pravomoci.

A právě na této skutečnosti spočívá to moje stéblo. Jestliže Hospodin ve Starém Zákoně prohlašuje: „nevejde do Hospodinova shromáždění potomek ze smilstva.“ Tak v Novém Zákoně Boží Syn směle kontruje: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.“ Matouš 11:28 A když všichni, tak také děti narozené ze smilstva. A když nabízí odpočinutí, tak nemyslí jen odpolední siestu. Zcela jistě se jedná o odpočinutí na věčnosti. O cestu, jak se dostat do nebe.

A právě v tomto úžasném slovu vidím naději pro všechny děti – muže a ženy narozené mimo manželství. A zároveň zde slyším i hlas z nebe, který promlouval k Petrovi. Mám na mysli situaci, kdy z nebe sestupuje ošatka plná nečistých zvířat. A v té chvíli nejprve zazní: „Zabíjej a jez.“ Skutky apoštolské 10:13 A na výmluvu, že to nikdy nedělal, protože to Boží Zákon zakazuje, zazní další výrok: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“ Skutky apoštolské 10:15 A právě takové prohlášení tvoří pevnou výztuhu stébla, kterého se chytám spolu se všemi s odpuštěním "mimomanželáky." „Co Bůh prohlásil za čisté, to Pavle nepokládej za nečisté.“

 A toto pravidlo platí v celé šíři lidského života. Člověk se může zamotat do různých problémů. Z lidského hlediska nemá šanci se z nich dostat. Některé ani nemůže ovlivnit. Třeba to, jakým způsobem byl počat. A tak z toho lidského hlediska. A vlastně i podle pravidel Starého Zákona nemá šanci z těchto problémů vybřednout. Dle známého hesla: „Jednou darebák, vždycky darebák.“

A když to zobecním. Platí velmi známé Boží slovo: „Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. Římanům 3:23 Takže jsme na tom vlastně všichni stejně ? Je úplně jedno, jestli jsme se narodili v rámci nebo mimo manželství a stejně jsme ztratili šanci na vstup do nebe ?

Je to přesně tak. A když nikdo nemá výhodu, tak také nikdo nemá nevýhodu. Pro každého člověka platí stejné pravidlo. Pokud chce vejít do nebe, musí každý udělat to samé.

V té souvislosti se mi moc líbí příběh, který je zmíněn na začátku 21. kapitoly páté knihy Mojžíšovi. Je o tom, jak jednat, když lidé naleznou mrtvolu člověka a vrah bude neznámý. Přivedou jalovici k potoku, zlomí ji vaz a umyjí si ruce ve vodě. Tak bude smyta vina z celého společenství izraelského lidu. V tomto příběhu je popsán postup, jak se zbavit viny, kterou nemůžeme vyšetřit a potrestat. A také jako lidé nemůžeme nijak zpětně ovlivnit to, jak jsme přišli na svět. V obou případech jsme jako lidé naprosto bezmocní.

Teď vidíme, že se ve Starém zákoně k očištění používala voda. Také Jan Křtitel používal vodu Jordánu k očištění od hříchů. A také my máme k dispozici podobný postup. Když kazatel, farář nebo kněz pokropí nebo ponoří člověka do vody, tak právě tímto postupem smývá jeho viny. A nejen jeho viny, ale také viny jeho rodičů, prarodičů a všech předchozích pokolení. A naopak na konci tohoto aktu vzniká něco nového. Něco nového, čemu dává vzniknout Hospodin. „Aj, nové činím všecko …“ Zjevení Janovo 21:5 Vidíte tu protiváhu ? Nejprve jsme si připomněli: „Všichni zajisté zhřešili …“ A teď zase slyšíme: „nové činím všecko …“ A v tom se právě ukazuje Boží moc. On svojí rukou sahá do těch našich Egyptů. Přitom na nás není nic, co by ho k takovému činu lákalo. Jsme plní všech kalů a pokryti nánosy bahna. Ale Hospodina nic neodradí. Přichází za námi právě do všech našich problémů. Do všech našich černých myšlenek. A právě do nich zaznívá jeho jasný hlas: „Jestli chceš, Pavle, můžeš začít znova. Znova a tentokrát dobře. Znova a čistě.“

A jak je něco takového možné ? Jak trpký strom může navzdory všem pravidlům začít nést sladké ovoce ? Protože díky Božímu rozhodnutí je možná změna. A to právě v těch situacích, kdy všichni okolo říkají: „Ten už jiný nebude. Podívejte se na to, jak se narodil. Podívejte se na jeho otce. Nemá jedinou šanci.“ A právě v té chvíli. Právě v takové situaci a v takovém prostředí zasahuje Boží ruka. Jeho slovo je ostřejší než dvousečný meč. Židům 4:12 Pronikne všude. Takže se dotkne až našeho nitra. A právě nitro člověka je to místo, které je potřeba změnit. A po této změně může každý znovu začít jako úplně nové stvoření. Bez ohledu na to, jak dosud žil. Bez ohledu na to, jak se narodil. Bez ohledu na to, v jakém prostředí dnes žije a jak se na něj ostatní lidé dívají.

Pravdivé je to slovo, že si nás Bůh zamiloval ještě v době, kdy jsme byli hříšníci. Efezským 2:4-6 Kdy na nás nebylo nic hodného takové lásky. Ale při tom všem mohou lidé sázet na jiné slovo: „Vždyť jsme jeho dílo …“ Efezským 2:10 Každý člověk je Božím stvořením. To Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Možná, že si připadáme jako karikatury. Ale to nevadí. Božími obrazy zůstáváme, i když vypadáme sešle. Obraz vzácného mistra zůstává jeho obrazem, i když leží někde zaprášený na půdě. A my jsme obrazem toho nejvzácnějšího Mistra, který kdy existoval. Proto máme tak obrovskou cenu. Právě pro tuto cenu se nás Hospodin nikdy nevzdá. A udělá všechno pro to, abychom povstali a povstávali ze své zaprášenosti. Má totiž pro nás připravený nový začátek. Nový život. A nový věčný život.

A tato nabídka platí doslova pro všechny. Včetně všech těch, kteří měli dříve přístup do Hospodinova shromáždění zakázaný. A tak dnes už není důležité to, jak se kdo narodí. Důležité je to, zda se chytne pevného stébla. Stébla, kterým je Boží slovo: „Co Bůh prohlásil za čisté …,“ to také čisté skutečně je a čistým zůstane. A to nejen po dobu našeho pozemského života. Ale také na věčnost -  během života v nebi. S touto pevnou nadějí chci jít dál tímto životem. A určitě se nechci ohlížet nalevo ani napravo. Nechci se ohlížet ani zpátky. Chci se dívat jen dopředu. A přitom chci mít svou ruku pevně zaklesnutou do ruky Hospodinovi. A díky tomu bude můj krok pevný a já nezakolísám. Ať přijde co přijde. Kéž vám Pán Bůh dá stejnou jistotu, jako ji dává mně. Amen