Tak jak to tedy bylo ? Činil král Achaz to, co je správné v očích Hospodina, nebo nečinil ? Vždyť: „Obětoval svou zápalnou a přídavnou oběť, vylil svou litou oběť a pokropil oltář krví ze svých pokojných obětí.“ Dělal přece přesně
2 Královská 16:2-4,10-16
to, co předpisoval zákon. A knězi Urijáši také přikázal: „Na velkém oltáři obětuj ranní zápalnou oběť a večerní přídavnou oběť, zápalnou a přídavnou oběť krále a zápalnou oběť všeho lidu země …“ Copak to nestačilo ? Vždyť se král Achaz tak snažil ! Dokonce starý bronzový oltář nahradil novým, moderním. Podle posledního stylu, který letěl v té době v Damašku. V čem byl tedy problém ?
Teď skočím ve své úvaze sem k nám. Do našeho shromáždění. Copak všichni nechodíme každou neděli na bohoslužbu ? Copak se naše bohoslužba nekoná přesně podle řádu Církve bratrské ? Copak se nesnažíme jít také s dobou ? Copak neustále nemodernizujeme sborová zařízení ? Někteří dokonce nasazují bezdrátové přístroje. Tak v čem by mohl být problém ?
Pojďme se tedy spolu podívat na dnešní dobu. Euroasijský kontinent je pomalu ale jistě vtahován do válečného konfliktu. A tak si kvůli tomu kladu otázku. Proč ? Proč právě dnes a právě tady ? Není to proto, abychom se zamysleli ? Abychom přemýšleli o své bohoslužbě ? Pravidelně se jí účastníme. A já sám to dělám celý svůj dosavadní život. Ale mám pocit, že tomu pořád něco chybí.
Když se vrátíme k Achazovi, tak on si zřejmě takové otázky nekladl. Na jedné straně přikázal knězi, aby vykonával oběti na oltáři. Ale na druhé straně si starý bronzový oltář přichystal, aby na něm „vyhledával.“ Český ekumenický překlad to překládá jako: „Bronzový oltář mi bude sloužit k drobopravectví.“ Kdo nevíte, tak drobopravectví bylo zjišťování budoucnosti pomocí zkoumání vnitřností zabitých zvířat. Tak to dělali okolní pohanské národy.
Takže král Achaz na jedné straně sloužil Hospodinu – jednal podle pokynů proroků – a na straně druhé jednal proti vůli téhož Hospodina. Velmi dobře to vystihuje pár let před těmito událostmi Eliáš, který stojí před Hospodinovým oltářem „I dokudž kulhati budete na obě straně?“ 1 Královská 18:21 A kolikrát už jsme také slyšeli slovo Pána Ježíše: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Matouš 6:24
Anebo můžeme ? Nějakou dobu to asi může fungovat. Formálně se účastníme shromáždění. Naše ústa se otvírají. Naše nohy vstávají. Ale naše mysl je někde jinde. A kde je ? Tam, kde je naše srdce. Tam, kde je náš poklad. Přemýšlíme o věcech, které jsou pro nás důležité. A o tyto věci také usilujeme.
A to je špatné ? Copak na jiném místě neříká bible, že máme pracovat, abychom měli z čeho udělit nuznému ? Nebo jinde je nám jako příklad dán nepoctivý správce, který si uměl skrze mamon získat přátele ?
Co tedy máme dělat ? Jak přistupovat k bohoslužbě a zároveň jak přistupovat k životu ? A přitom všem aby naše srdce zůstalo u Hospodina. Aby náš poklad zůstal v nebi.
Standardní odpověď jsme už mnohokrát slyšeli. „Jednejte jako správci.“ A pomocným slovem je toto: „ Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.“ 1 Paralipomenon 29:14 Něco tedy mám. Dotýkám se toho svýma rukama. Něco z toho jsem i vlastníma rukama vytvořil. Ale je to skutečně moje ? A pokud ano, jak dlouho to bude mým vlastnictvím ? Nechovám se přitom jako statkář, který stavěl další a další sýpky ? A už si představoval, jak si bude užívat života. A následující den odešel z tohoto světa.
Máme tedy nějaký opravdu dobrý příklad v bibli, který by nám naznačil, co máme dělat ? Jednal někdo se svěřeným majetkem správně ? Co třeba Šalomoun ? Ten dostal od Hospodina moudrost. Pomohla mu ? Jaký byl konec jeho života ? Podívejte se na něj v I. Královské. Nebo bohatý mládenec. Také jemu chyběla jedna věc k dokonalosti. Měl hodně majetku a tento majetek miloval. Miloval ho tak, že se ho neuměl vzdát pro to, aby si koupil vzácnou perlu. Aby tak získal něco tak plného života, že by o to již nikdy nepřišel.
Když o tom tak uvažuji, není nakonec lepší žádný majetek nemít ? Tato otázka mi připomněla jednu odpověď apoštola Petra. Šel s Janem do chrámu a viděl chromého. Chromý se na něj obrací s prosbou o dar. A vy už asi víte, co na to odpověděl: „Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.“ Skutky apoštolské 3:6
A teď se tedy ptám především sám sebe. Ale ptám se také vás ? Co tedy vlastně máme ? O jaké bohatství usilujeme ? A co pak můžeme nabídnout lidem, kteří nás požádají o dar ? Je to pár drobných ? Je to nějaký program pro nepřizpůsobivé osoby ? Nebo je to vnitřní a vnější uzdravení ?
Obávám se, že já sám se spokojuji s tím prvním. Něco vydělám. Něco mi z toho zůstane na kontě. A z toho pak pomáhám tam, kde to vidím jako potřebné. Třeba teď, když hoří na Českém Švýcarsku. Ale stačí to ?
Vnitřně cítím, že to nestačí. A proč si to myslím ? Jednak mi na to ukazuje Boží slovo, kterému se věnuji. A také mi na to ukazují události ve světě, v naší zemi i v domě, kde bydlím. Věci se dějí a já jsem naprosto bezmocný. Nemohu jim nijak zabránit. A má to takto být ?
Domnívám se, že pokud Pán Bůh dovolí, aby nás nějaká událost v naší bezmocnosti převálcovala, dělá to z jediného důvodu.
Jako příklad tohoto důvodu uvedu příběh ze života judského krále Chizkijáše. Prorok Izajáš k němu přichází a oznamuje mu, že brzo zemře. Co udělá král ? Otočí se na lůžku ke zdi, rozpláče se a volá k Hospodinu. Jak reaguje Hospodin ? Posílá Izajáše zpět a nechá ho vyřídit, že král dostává ještě dalších 15 let života.
Tak takto to funguje. A nejen v době krále Chizkijáše. Třeba zrovna tento týden pro mne začal pořádnou vichřicí. Co jsem měl dělat ? Začal jsem volal k Hospodinu. A také mně Hospodin do druhého dne odpověděl a připravil mi novou a dobrou cestu. Je to přece jedinečný a milostivý Hospodin. Proč by se nesmiloval nad svým lidem. Nad svým člověkem. Který je mimochodem jeho vlastním dílem.
Pán k tomu Bůh říká: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ Exodus 33:19 Je to zcela v Boží kompetenci. Nic a nikdo mu v tom nemůže zabránit. A proto volejme. A jestli to tak cítíme, tak také plačme. A buďme si jisti, že Hospodin nebude otálet se svou odpovědí. To proto, že nás má rád. Amen.
