Branou k moudrosti je bázeň

Jak získat moudrost ? Musíme všechno vyzkoušet na vlastní kůži, vším se nechat spálit, abychom zmoudřeli ? Je to vydřená znalost ? Je to nezasloužený dar ? Nebo je snad moudrost bytostí stvořenou Hospodinem před založením světa ?

Text k zamyšlení: "Žalm 111,1-10"

http://www.obohu.cz/bible/

Kdo by si nepřál být moudrý a prozíraví ? Král Šalomoun dal přednost moudrosti před bohatstvím, dlouhověkostí nebo před vítězstvím nad nepřáteli. „1 Královská 3:11“ Známe přísloví o tom, že někdo „jedl vtipnou kaši.“ Někdy tomu rozumíme tak, „že to dotyčnému pálí, že si ví rady.“ V pohádkách také stačí sníst hada a hned všichni jedlíci rozumí řeči zvířat. Tato lidská zkušenost vložená do přísloví nebo pohádek ukazuje na to, že skutečná moudrost není člověku vlastní – není mu přirozená. A o tom se každý z nás přesvědčuje den co den. Kolik rozhodnutí, kolik slov, kolik činů bych „rád vzal zpátky a už to nejde ani párem volů,“ jak se říká.

Každý z nás potřebuje podobně jako král Šalomoun moudrost získat. Otázkou je jak a kde ji vzít? Můžeme čerpat z vlastních zkušeností nebo ze zkušeností druhých. Říká se: „že se dítě musí spálit, aby pochopilo, že tato věc není pro něj dobrá.“ Vzpomínám sám, jak jsem sám dělal věci, za které se do dnes stydím. Prošel jsem jimi a zjistil, že na začátku vypadají lákavě, uprostřed opojně, ale jejich konec je hořký. Nemám jediný důvod, proč bych je opakoval.

Ale je tento postup nezbytně nutný? Musíme si dát drogu, abychom pochopili jak zhoubný má účinek? Musíme projít každou závislostí, abychom pak jistě věděli, že tudy cesta ke štěstí a radosti nevede? Musíme rozbít své manželství, abychom přišli na to, že jsme ztratili to nejkrásnější, co nám Pán Bůh tady na zemi připravil jako vzácný dar ?

Jak získat moudrost ke správnému rozhodnutí, aniž bych musel projít všechna ta špatná až na jejich dno ?

Odpověď zní: Tím naším prvním správným rozhodnutím ! Rozhodující totiž pro nás je, kam a ke komu se vydáme hledat moudrost. Rozhodnutí je na nás. Můžeme se vrhnout na internet – tam přece najdeme všecko. Můžeme se obrátit na zkušené lidi, kteří už něco zažili a znají následky svých rozhodnutí. Anebo půjdeme přímo ke zdroji. Jak někteří víme, existuje původní zdroj moudrosti. Ba zřejmě existuje Moudrost sama. Svědčí nám o tom Bible. Šalomoun hovoří o moudrosti, aby ji všem představil, v první osobě: „Hospodin mě vytvořil na počátku své cesty, dávno před svými činy, již tenkrát. Přísloví 8:22“

Co nám o moudrosti tento text prozrazuje ? Moudrost existuje již velmi dlouho – od počátku tohoto světa. A protože ji vytvořil Hospodin, je nezávislá na lidské zkušenosti. Moudrost nevznikla mnohaletými zkušenostmi lidstva. Byla tu dlouho před ním a zřejmě tu zůstane po celou dobu existence tohoto světa.

A díky svědectví krále Šalomouna víme, že tuto moudrost můžeme dostat jako dar. Ale je tu podmínka. Týká se vztahu k dárci. Moudrost nedostane každý. Jenom ten, kdo projeví dostatečnou úctu – doslova bázeň k Hospodinu. A proč bychom se měli Pána Boha bát? Vždyť On je Ten, „který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! Lukáš 12:5“ Jde nám tedy doslova o život – o ten věčný. Touha po moudrosti tak dostává zcela nový rozměr. Rozměr věčnosti. Nejde jen o rozhodnutí pro zítřek, pro příští týden nebo pro příští rok. Jde o rozhodnutí, které ovlivní náš život po celý zbytek věčnosti. A to stojí za to vážně promyslet. A pokud existuje moudrost stvořená naším Pánem, stojí za to o ni usilovat. A pokud je jedinou podmínkou k jejímu získání úcta k Bohu, pak stojí za to ji projevit v takové míře, jaké jsme schopni. Protože Pán Bůh jistě přihlíží k našim možnostem. Tak byla vysoko oceněna „chudá žena, která dala dva drobné penízky, ale dala vše co měla.“ Proto se neobávejme, že naše schopnost projevit úctu je příliš malá. Dejme takovou úctu, které jsme schopni. Bude to bohatě stačit. A získáme neskutečně mnoho. Mnoho měřeno mírou bohatství toho, komu patří všechno – naše zem, hvězdy, vesmír a také moudrost.