Abyste s trpělivostí se snášeli v lásce

Trpělivá láska – to je něco, co je tak vzdálené mému současnému životu. Když vidím něco, co je zjevně špatné, jak bych mohl být trpělivý a laskavý ? Není mojí povinností jasně pojmenovat ? Pootočit, zaměřit a rozsvítit co ...

Efezským 4:1-8

... nejjasněji reflektor pravdy ? Hřímat podobně jako apoštol Pavel: „Taková neřest se nevyskytuje ani mezi pohany !?“ 1 Korintským 5:1 Ještě bych si dokázal představit ohleduplné a laskavé jednání v případě, že se jedná o člověka nevěřícího. Ale o člena křesťanského sboru - společenství, kam patřím, kam pravidelně chodím, jehož jsem členem ? V takovém případě přece mám plné právo – ba povinnost – otevřít stavidla pravdy. Vycházím přitom z Božího slova a nenechám na takovém provinilci niť suchou.

Takhle to má být ? Co píše apoštol Pavel do Efezu ? „Abyste s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce.“ A tato připomínka lásky k bratřím a sestrám se jakoby prolíná druhou částí tohoto dopisu. Třeba: „abychom byli pravdiví v lásce.“ Efezským 4:15 Nebo: „žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás.“ Efezským 5:2 Láska k bližnímu je proto nezbytná esence každého jednání. Protože co zbyde z myšlenek, slov a činů, když v nich bude chybět láska ? Co zabere její místo ? Nebude to sobectví, chamtivost, touha po moci nebo po sebeuplatnění ?

Musím se dneska zastavit a podívat se znovu na svoji snahu. Na své úsilí. O co mi opravdu jde ? Jakými prostředky o to usiluji. A nezapomínám na to, že Bůh mé bratry a sestry miluje nezměrnou láskou ? Když se svými myšlenkami, slovy nebo činy dotýkám těchto bližních, dotýkám se zřítelnice Božího oka. Také v této situaci platí toto známé slovo. Zacharjáš 2:12 Obvykle slouží jako povzbuzení ve svízelných situacích. Dnes však pro mne slouží jako varování. Nemohu si myslet, nemohu říkat, nemohu dělat cokoli proti svým blízkým v církvi. Protože Pán Bůh se zastává každého svého služebníka. A to i proti mým dobrým úmyslům. Zvláště, pokud je hájím a prosazuji bez lásky. Bez lásky právě k těmto Božím služebníkům.

Jak tedy mám správně jednat? Mám na mysli dobrou věc. Třeba misii. A chtěl bych povzbudit své spolupoutníky na Boží cestě k této zjevně bohulibé činnosti. Jaké prostředky jsou v takovém případě povoleny ? Modlitba, prosba, aby „Pán vypudil dělníky na svou žeň“, (Lukáš 10:2) je určitě v pořádku a na místě. Ale co dál. Co když se nic neděje. Mohu přitvrdit ? Mohu veřejně oslovit a bojovat ? Mohu volat: „Kdy už konečně začnete něco dělat v oblasti misie !?“ Podobně volal i Jan Křtitel. „Vyrovnejte cestu Páně …“ Marek 1:3 A v případě farizeů, si nebral žádné servítky: „Plemeno zmijí …“ Lukáš 3:7 A také Pán Ježíš nenechal na farizejích niť suchou, když jim jasně vyčetl: „Sami nevcházíte do Božího království a jiným v tom bráníte.“ Matouš 23:13

Tak jak to tedy je ? Mohu začít také bouřit a obviňovat ? Je pravda, že proroci včetně Jana Křtitele neměli na růžích ustláno. Když do očí říkali izraelským králům pravdu, tvrdá reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Ale když se prorok Jonáš usadil na kopci a vyhlížel, jak Pán Bůh zničí Ninive, byl nakonec zklamán. Propuknutí Božího hněvu se nedočkal. Ano. Určitě jde o cíl. Ale co prostředky, forma a nakonec postoj našeho proroka. Našeho buditele k misii.

Pán Ježíš připomíná, že z nitra pocházejí všechny myšlenky, slova a činy. Čím je naše nitro naplněno, to také přetéká na povrch ve formě slov a činů. Matouš 12:34 Takže tady je počátek úspěchu a také neúspěchu našeho buditelského snažení. Čím je naplněno naše nitro ? Čím je naplněno to moje nitro ?

V první části listu Efezanům apoštol Pavel píše o poznání.  O poznání Kristovy lásky. A díky tomuto poznání lásky budeme v ní zakořeněni a založeni. Jde totiž o poznání, které proměňuje. Není to poznání „do šuplíku“. Je to poznání, které přináší změnu. Které přináší naplnění. Naplnění prázdného místa v našem nitru. Místa, které nic jiného nemůže skutečně naplnit. A právě Boží láska může nejen naše nitro naplnit, ale může také z tohoto nitra přetékat. Může se projevit našimi myšlenkami, slovy a činy. Proto naplnění Boží láskou je klíčem k našemu moudrému a laskavému jednání. Klíčem a řešením pro schopnost trpělivě milovat. Trpělivě a laskavě jednat. Trpělivě a laskavě prosazovat dobré duchovní myšlenky. Trpělivě a laskavě prosazovat a povzbuzovat své blízké k misii.

Plně si uvědomuji, že něčeho takového nejsem sám schopen. Bez esence Boží lásky jsem naprosto bezmocný. Proto z mého nitra vyhřeznou slova, která jenom zraňují. Místo aby povzbudily, posílily a rozhořely. Proto spolu s apoštolem Pavlem volám: „Bídný já člověk. Kdo mě vysvobodí z toho těla smrti ?“ Římanům 7:24 Ale také spolu s ním sdílím jeho naději: „Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“ Římanům 7:25 A v souvislosti s naším uvažováním, který mě nejen vysvobodí, ale také naplní. Naplní mne ne nějakou lacinou náhražkou. Něčím co vypadá jako dobré a pak se to ukáže jako zlé. Naplní mne originální směsí. Dobrou Boží láskou. Skrze kterou se za mne obětoval. A On se obětoval za každého z nás. A jeho obětí to naštěstí neskončilo. Ale stejně jako On byl vzkříšen, tak také každého z nás vzkřísí. A dá nám možnost začít znovu a dobře.

Z jiné epištoly víme, že láska, na rozdíl od víry a naděje, nám zůstane až na věčnost. O ni nepřijdeme. Je to poklad, který si můžeme vzít sebou. Pojďme tedy spolu navážit ten vzácný dar. Tu vzácnou přísadu ke všem našim myšlenkám, slovům a činům. Vždyť stále platí, že „Láska bližnímu zle neučiní.“ Římanům 13:10