Michal Hašek: Naděje české politiky?

Těžko. Zní v uších kategorický odsudek bijců politických dinosaurů. Pravděpodobně se přidají i vyznavači ideálů a poukáží na přílišný pragmatismus v jeho politické dráze.

Pravo-levá schémata nechme pro tentokrát stranou a pokusme se zamyslet nad naší otázkou. Politická dráha Michala Haška je příkladná. Starosta, hejtman, poslanec, to vše s dobrými vyhlídkami. Bezpochyby za tím vším stojí mistrný um v politice, možná i trocha štěstí. Jednoznačně se dá ale vypozorovat dlouhodobá hra na politické šachovnici s jasným cílem. Blíží se jarní volby předsedy ČSSD. Pak dlouhé měsíce opoziční práce, pokus o reformu ČSSD, která mimo jiné vyžaduje silného lídra. Do toho si krýt záda z pozice oblíbeného hejtmana. Vstřícná strana mince jako protiváha možná nevděčné celorepublikové misi. Pak šance uspět ve volbách a sestavit vládu. A kdo bude premiér?
Osobně moc nefandím politikaření a přílišnému pragmatismu v politice. Raději ideály. Stav české politiky se však propadl na tak nízkou úroveň, že musí jít ideály stranou. Hašek je pak určitou nadějí, že by se mohlo politické klima pohnout správným směrem. Ukázal, že dokáže komunikovat. (Zůstává ale otázkou, zda dokáže i naslouchat, což však není nutným předpokladem pro jeho misi.) Dokáže spojovat. To je silnou devizou lídra. To se projevilo i v silné podpoře ze strany hejtmanů a poslanců, kterou dostalo jeho Desatero (Desatero ČSSD nové generace). V něm se mimo jiné přihlásil k zodpovědnosti a politice bez dluhů. Nový směr v sociální demokracii by rád stavěl na dodržování dohod a odmítnutí spolupráce se stranami s pochybnou minulostí, populisty a extremisty.
Zní to skutečně jako pokus o očistu. V Desateru se odráží Haškův politický genius, eventuelně politická senzitivita. Stačí se ohlédnout zpět. V posledních volbách přeci významně uspěly strany razící rozpočtovou zodpovědnost. Podíváme-li se do Británie, uvidíme na chlup to samé. Americkou Tea Party můžeme taktéž označit za hnutí volající po rozumu v politice, po zodpovědnosti. Hašek jako správný kapitán otáčí kormidlo podle celospolečenské poptávky. A není to špatně. Není to totiž ta Paroubkovská zaslepenost průzkumy a nadřazenost krátkodobých přání voličů nad dlouhodobou vizí. A české pravicové strany si tak trochu nechávají tento vítr utéct, byť se bijí za reformy. Nečas s Kalouskem se hašteří o podobu solární daně nebo vymýšlí retrospektivní zdanění příspěvků na stavební spoření. Ale především se jejich partaje nedokázaly zbavit stigmatu stran kmotrů.
A co teď s tím? Nechal bych pro tentokrát stranou pitvání v tom, která strana je "lepší" a dovolil bych si predikovat, že Haškovo tažení do čela ČSSD bude úspěšné. Dá tak možná vale strejcovské politice dřívějších lídrů ČSSD, na kterou ke své škodě vsadil i Sobotka. Citlivá cesta sociální demokracie do středu bude navíc jistě zajímavým potenciálem pro tvorbu příští koalice. Vždyť už teď jsme svědky politických námluv, nebo jak si vykládat podporu ministra Bárty, kterou vyjádřil Michalu Haškovi v nedělních Otázkách Václava Moravce? Bárta navíc dokázal velmi jednoduše shrnout, proč je Hašek lepší volbou a vlastně onou nadějí české politiky. Míní, že by to byl "konečně partner pro rovnocenný dialog."
Já už jen přidám přání, aby Hašek při cestě vzhůru nezapomněl na zodpovědnost, kterou si odnesl jako vklad z květnových voleb, tedy těch rekordních 25 181 preferenčních hlasů.