Je víra důležitá pro život? Nahradí ji konzum? Jsme jen prázdné, dobře oblečené skořápky?

Žijeme v křesťanské části světa, přesto o sobě velice hrdě prohlašujeme že jsme atheisté - nevěřící. Je to ale vítězství? Je a bude to základní problém naší společnosti. Víra to je zejména disciplína obsahující morální zábrany. 

Samozřejmě že i víry, jako všeho na světě se dají zneužít. Za to ovšem nemůže ta víra, ale ti kdo ji zneužívají podobně jako ideologie.

Zneužito bylo ve své historii nesčíslněkrát jak křesťanství tak i islám. Nás se to ale netýká, my jsme přeci atheisté. Nám žádné zneužití nehrozí, my jsme na to všechno vyzráli. Opak je bohužel pravdou.

Naše nevěřící společnost obklopená blahobytem a životní úrovní o které se nám před 100-200 lety ani nezdálo chce stále více. Prahne po stále větším bohatství, po více statcích. Zcela nás pohltil a po všech stránkách ovládl konzum a s ním spojená propaganda. Konzum nám diktuje do čeho se máme oblékat abychom byli IN, bez jakých spotřebičů se již nikdy neobejdeme, jaké auto bychom si měli pořídit abychom nebyli OUT... Dnes si opravdu každý může sednout do letadla a letět se podívat kam se mu zlíbí. Pro žádný z požitků nepotřebujeme mít dokonce ani vlastní hotovost. Všechno se dá docela jednoduše pořídit na dluh. Zkrátka můžeme mít v podstatě cokoliv, na co si vzpomeneme, hlavně alespoň to, co má i náš soused! 

Na co tedy tu víru? Proč nějakou disciplínu a morálku? Přesně přeci víme co je dobré a špatné. Víme, že my jsme ti dobří a ti druzí, pro které je ta víra na prvním místě jsou ti divní, horší, nebo úplně nejhorší. Nechápeme jak mohou být tak zaslepení a věřit v něco jiného nežli v mamon, majetek, blahobyt... To přeci dnes určuje kdo je ten lepší.

Nedostatek víry se ovšem odráží jak v našem přístupu k sobě samým, tak ke svým partnerům, sousedům, ale i mnohem širšímu okolí. Není pro nás vůbec žádný problém za život vystřídat například několik životních partnerů, vždyť změna je život. Je nám jedno co se děje za našimi hranicemi, pokud to ovšem neznamená, že by mohl být nějak narušen náš konzumní majetnický blahobyt. Pak jsme odhodláni se klidně raději izolovat od zbytku světa. Člověk bez víry je prázdnou schránkou. Za to dost dobře oblečenou a zajištěnou! 

Disciplína a morální hodnoty jsou dnes chápany jako přežitek, něco nadbytečného, nepotřebného. Jsme přeci už mnohem dále. Víme co je pro nás dobré a ještě lépe víme co opravdu nechceme. Zapomněli jsme co je to tolerance a respekt. Nemůžeme pochopit co znamená islám pro muslimy, když nechápeme co znamená křesťanství pro katolíky např. Proto také máme z muslimů takovou panickou hrůzu. Jsou jiní, pořád se modlí k tomu svému Alláhovi, jsou mu zcela oddáni. Křesťanské kostely ještě skousneme, jsou to přeci docela hezké památky. Ale taková mešita, no hrůza! Přitom je to jenom islámský svatostánek. Nepořádají se v něm žádné orgie, ale pouze se modlí ne k Bohu, ale Alláhovi.

Muslimové jsou opravdu hodně jiní nežli my, zejména ve svém přístupu k víře. Pro naprostou většinu muslimů je víra to nejdůležitější. Mnohem důležitější než konzum. Opakuji, že víra je disciplína a morálka to jest hodnoty, které se v našich končinách jaksi nenosí. Věřící člověk neselektuje lidi podle jejich vyznání. Píšu-li o víře a sám nejsem ani praktikující katolík, dokonce ani muslim, mám na mysli víru v cokoli "nadpozemského". Víru v to, že někdo opravdu sleduje naši životní pouť a po zásluze nás např. potrestá pokud uděláme něco, co není zrovna "košer" a nebo nás naopak popostrčí ke svému snu např. K tomuto způsobu víry se já hlásím a nepotřebuji k tomu ani kostel ani mešitu. Nezastírám zároveň, že zejména přístup současného papeže Františka je mi více než sympatický. Křesťané a muslimové jsou bratři! To je historický fakt, nikoliv jen proklamace papeže. Obě tyto víry resp. náboženství patří do skupiny Abrahámovských náboženství a mají i spousty společných znaků.   

Ani toto ale většina atheistů nemůže pochopit. Stačí se jen podívat jaké panují v mnoha "nevěřících" rodinách vztahy mezi sourozenci. Jak by tito lidé mohli pochopit, že existuje na světě něco více nežli mamon, majetek, konzum, propaganda? Jak by mohli pochopit, že jedinou cestou jak se vzájemně nepozabíjet, je naučit se spolu žít, za vzájemné tolerance a respektu. Bránit druhému v jeho víře jenom proto, že sám v nic nevěřím a také se bez toho obejdu, je asi ta největší zhůvěřilost!

Skončí-li současná averze proti všemu islámskému nakonec dokonce otevřeným válečným konfliktem, tentokrát ovšem nikoliv na jejich územích, ale u nás v Evropě, nebudou oni stát opět na straně těch agresorů, kteří konflikt vyvolali. Budou ale bránit svoji víru, svoje právo na sebeurčení tak, jak jim i Alláh přikazuje. A nemusím snad ani dodávat, že je hodně podstatný rozdíl, bojuje-li člověk za něco, čemu je oddaný a čemu věří, proti lidem nevěřícím, pro které jsou důležité pouze velice povrchní konzumní hodnoty... 

Takže doporučoval bych méně řešit věřící muslimy a mnohem více řešit nevěřící "Tomáše" mezi námi, kteří jsou nejen pro naši společnost mnohem větší hrozbou!