Karma, ano pan Zeman byl mimoradne rozumny, je skutecne lepsi, ze se nedostavil.

Mě až tak ani nevadí, že tam Zeman nešel, Sobotka taky nešel a nikdo to vlastně ani neví.

Háček je v tom, že Zeman si neodpustil to, aby zase typicky nemusel všem a za každou cenu vykřičet, že on tam v žádném případě nepůjde, protože si kardinála v žádném případě nevážil a že to byl fundamentalista. Zkrátka opět jeho snaha pošpinit, pomluvit, urazit....navíc mrtvého, který se nemůže bránit...

Dopoledne jsem potkal inzenyra Klause ve Spindlu.... asi dostali rozum oba dva.

Je to tak lepší...

Proč se s nami loucite? Vaše nazory nám budou chybět. Vraťte se brzy. Anebo nam darujte link, kde budete publikovat.

Nekoncit je Vas zde treba vice, nez nejakych XY.

karma :)

To je zase sešlost!

Vsak se u Vas take sejdou, az neco dobreho napisete

Tak president Zeman tam nejde proto, že by rušil, ale protože je uražený za výroky kardinála ohledně státních vyznamenání...

Ovčáček už to vysvětlil. Zeman na ten pohřeb nepůjde, protože jako náhodou zrovna v ten den běží Jizerskou padesátku.

Vzpomínka na toho vzácného člověka, kterého mi náhoda doslova přihrála do cesty a naše cesty se asi na půl, tři čtvrtě hodiny spojily v jednu... Píšu samozřejmě o kardinálu Miloslavu Vlkovi...

Stalo se to před pěti lety a ten pro mě moc vzácný čas jsme spolu strávili prostým čekáním na tramvajové zastávce a následně cestou tramvají... Naprosto obyčejné náhodné setkání, kterých denně proběhnou milióny...

Studoval jsem zrovna jízdní řád a přistoupil ke mě na první letmý pohled starý pán v kněžském oděvu se slovy "Dobrý den mladý muži, prosím nevíte kolik je hodin?" Do té chvíle jsem ho ale v podstatě neregistroval... Sáhl jsem do kapsy, pro tehdy ještě klasický mobil a se slovy "Dobrý den, zajisté", načeš jsem mu sdělil čas a až v tu chvíli jsem mu také pohlédl do tváře a protože jsem "někdy" poněkud impulsivní, dodal jsem "poslyšte vy jste nějaký povědomý, Vás já odněkud znám" a v myšlenkách jsem mezitím projížděl faráře, které osobně znám. Protože jsou asi jenom čtyři, byl to jenom takový záblesk... On ovšem reagoval velice rychle, nenechal mi dále přemýšlet a s tím jeho rozzářeným úsměvem mi říká "Vlk těší mě" a podal mi ruku... Prostě tak na zastávce před označníkem s jízdními řády... V ten okamžik, tedy když mi to opravdu docvaklo, mi klesla brada a asi se mi i trochu podlomila kolena a vydoloval jsem ze sebe "kardinál Vlk?", "Tak, tak" odpověděl, stále s úsměvem na tváři... Následně jsme zjistili, že máme společnou cestu, vystupoval tuším dvě stanice přede mnou... Bavili jsme se o úplně běžných věcech a byť jsme se nikdy před tím nepotkali, připadalo mi to, že jsme staří dobří známí, kteří se po čase potkali a mají si co říci...

Po nástupu do tramvaje si sedl, já zůstal stát u něho a naše rozjímání pokračovalo, normálně jsme spolu vtipkovali, ale i třeba vzpomněli na Václava Havla, bylo to tehdy asi necelý půlrok od jeho úmrtí... Mluvil o něm moc hezky a bylo vidět, že ho mrzí, že nemohl sloužit zádušní mši, protože v tu dobu již nebyl arcibiskupem pražským... A jak se naše cesty na onen okamžik spojily, tak se zas jeho vystoupením z tramvaje rozdělily... To jak vzácné setkání jsem tehdy absolvoval, mi v podstatě v plné míře došlo až nyní, když vím, že žádná druhá podobná náhoda se už bohužel opravdu nikdy neuskuteční...

Já nejsem člověk věřící ve smyslu řekněme "církevní víry". Zkrátka nechodím pravidelně do kostela, nejsem pokřtěný... Přesto je pro mě víra strašně důležitá, myšleno víra v sebe sama, ale i v cosi vyššího, klidně tomu můžeme říkat Bůh...

Ostatně silně většinovou absenci víry v cokoliv, vidím v našem národě jako jeden z největších zdrojů problémů, které naše negativisticky a alibisticky jednající společenství historicky provázejí. Víra je pro život strašně důležitá věc!