Meč, nebo přeslice.

Kluk, nebo holka. Nositel rodové linie, nebo nositelka jejího konce. Tohle se řeší snad od počátku lidstva a kupodivu se to řeší stále. V tomhle směru jsme milé lidstvo ve svém vývoji, vnímání a chápání moc nepokročili.

Ty nemáš syna? Ty máš "jen" dcery? Ty "neumíš" kluky? Takže nemáš děti. I tyhle věty jsou stále slyšet v rádoby chlapském kolektivu. Kdo má syna je chlap. Kdo ne... Opravdu jsme moc nepokročili.

Začíná to tak, že když je našemu milému tatínkovi s radostí oznámena zpráva, že maminka je "v tom", už se mu v hlavě honí myšlenka. Bude to kluk. I když to třeba neříká do prostoru, v podvědomí si přeje kluka. To v nás mužích zůstalo. Musíme přece udržet rodovou linii. Musíme mít nástupce po meči.

No a tak to mnozí tatínkové, kteří se nedočkali vytouženého syna, meče, ale jen přeslice, dcery řeší po svém. Asi tušíte jak. Ze svých dcer vychovávají syny. Znám mnoho případů. Dcery se potatí a v určitém věku začnou vnímat, že tatínek by měl raději chlapečka, než holčičku. No, a protože holčička je ta správná dcerenka, tak mu to jeho přání bude plnit.

Od sportů a zájmů počínaje, po oblékání a účesy konče. Chtějí se prostě tatínkovi zavděčit, zalíbit, splnit jeho touhy a přání. Přestávají žít svůj holčičí život. Mnohé dívky to dotáhnou k dokonalosti. Holčičí kolektiv? Holčičí svět. Pchá. Ten nechápu. Klučičí kolektiv je lepší.

Samy tak začínají žít v mužském světě, opustily ten svůj, kam od narození patří. A tak začíná problém. Problém s přijetím sama sebe, svého těla, své sexuality, svých začínajících partnerských vztahů. Tyto dívky mají problém žít jako ženy. Mají mužské vnímání světa. Jako kamarádky jsou výborné. Plně mužům rozumí, ale jako partnerky, ženy? To už je problém. Neberete si citově stvořenou ženu, ale tvrdého muže.

Měl jsem tu čest pár takových žen poznat. Pohovořit s nimi. Jejich životní příběh byl jako přes kopírák. Tatínek si přál syna. Ne holku. Mám známého, který tak moc chtěl syna, až má doma 6 dcer a manželku.

Nechme každému, co jeho jest. Z kluka vychovejme Chlapa, a z dcery Ženu. Proto vážení budoucí otcové, i ti stávající. Vše začíná myšlenkou. Zkuste se od nich oprostit, a jen si přejte, aby jak váš potomek, tak vaše žena ten příchod na Matku Zemi zvládli. Víc není zapotřebí.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel