Dcera jde.

Je to lidské, tedy přirozené, tedy potřebné. Tedy tudíž a tak se tomu nebraňme. Pojďme jít i v tomhle směru svým dětem příkladem. Dobrým příkladem. Ale ty naše vzorce z mládí, že? A tak se jednoho večera stalo, že ...  

v předsíni bytu bouchly dveře. Dcera jde...

řekla mi žena ve chvíli kdy jsme si v kuchyni vyjadřovali Lásku v podobě vášní plného objetí a líbání. Oba jsme v tu chvíli strnuli a zachovali se jako puberťáci, které při milování vyrušili rodiče. Okamžitě jsme se pustili a dělali jako by nic. Možná jsme měli i ruměnec ve tvářích. Již dospělá dcera prošla do pokoje a MY si oddechli, že jsme nebyli přistiženi. Jak říkám, puberťáci.

Jakoby nic.

Proč jakoby nic. Odhoďme ze svého nitra veškeré předsudky, zábrany, které máme z dětství, či dospívání. 

Naučme se naopak před svými dětmi vyjadřovat si navzájem Lásku, sounáležitost, citovou blízkost, něhu. Ať naše děti vidí, že se rodiče mají rádi, že se pohladí, drží za ruce, že se políbí, že si i před nimi řeknou něžná slovíčka. I tohle je přece pro ně škola života. I tím je do života připravujeme. Budou připraveni vyjadřovat své city partnerům a partnerkám, budou to pokládat za zcela přirozené.

Vždyť co je lidské, je nám všem přece přirozené. 

Uvědomme si, že nás děti vnímají, sledují, tedy opisují naše vzorce chování, vyjadřování. Každé slovo, každý pohyb, každé řešení situace se jim zapíše do paměti a v dospělosti tyhle vzorce použijí. 

Když naše děti vidí, že si rodiče dokáží vyjádřit Lásku kdykoliv, kdekoliv a před kýmkoliv, získají tím větší vnitřní jistotu, že rodiče jsou spolu v dobrém i zlém. Že doma není studený odchov, tedy studený čumák.

Zkusme si vzpomenout na své rodiče. Viděli jsme, že by si před námi dětmi vyjadřovali Lásku? S ženou jsme se tomu potom zasmáli a slíbili, že se už jako puberťáci chovat nebudeme.

Ať dcera vidí. Co může být krásnějšího, když se dva mají rádi.

Jakou máte Vy zkušenost?

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel