Jak jsem nešel na operaci.

Chci se s Vámi všemi podělit o životní zkušenost. Pokud v životě uděláme velkou změnu, myslím tím zásadní změnu, a přijde uvědomění, nastanou, či mohou nastat v blízké době i změny v našem zdravotním stavu.  

Před rokem jsem pohoupal v náručí ročního vnuka a už jsem se nenarovnal.

Měsíc jsem marodil, poté celý rok nic moc. Nemohl jsem sportovat, sotva jsem dobíhal autobus. Jeden lékař ortoped mi po vyšetření řekl. Vaši páteř bych nechtěl mít a poslal mě k neurologovi. Ten cvičil s mým tělem všemi směry, bolest žádná, ohebnost dobrá, tak šup se mnou na magnetickou rezonanci.

Poté přišel jeho verdikt. Vaši páteř bych nechtěl mít a vyslovil rozsudek, který mě málem poslal do kolen. OPERACE  ZAD. NE, NE, NE, říkám mu a odešel jsem z ordinace. Když Vám tohle řeknou dva odborní lékaři, není to zrovna dobrá zpráva. Moje závodní doktorka mi doporučila jistého fyzioterepeuta, prý je dobrej. Okamžitě jsem šel. Jeho odpověď po prohlédnutí snímků z magnetické rezonance zněla. OPERACE v žádném případě. To dáme dohromady, ale chce to čas, trpělivost a být k sobě poslušný, cvičit.

Zabejčil jsem se. Asi tak měsíc a půl jsem chodil každý týden na rehabilitace. No, spíše středověké mučení. Moc dobře věděl, kde a co má zmáčknout. Stav se zlepšil, ale nebylo to úplně ono. Chápu, chce to čas a pravidelné cvičení doma. Opět jsem se zabejčil a vše  ochotně plnil. OPERACE v mé mysli neměla místo. Nevzdám to.

A pak to přišlo.

Po dlouhých letech mi přišla mi do života nová partnerka. Před 10 dny jsme si udělali rituál pití ceremoniálného kakaa. Pojali jsme to jako meditaci. Byla krátká, cca. 20 min. Užíval jsem si kakaa, vychutnával každou kapku a asi v polovině mi přišla myšlenka. 

UVOLNI SE, JSI V NAPĚTÍ.

V tu chvíli jsem si uvědomil, s jak sevřenou silou v ruce držím hrnek s kakaem, i posez mám v napětí. Hned jsem sevření uvolnil.

No a světe div se. Když jsem večer přišel domů, šel jsem provádět mé pravidelné cviky na páteř. Hned jsem zjistil, že mě záda nebolí tam, kde mně dlouuuuhé měsíce při každém cvičení bolela.

Ano. Určitě mně ke všemu pomohlo moje přesvědčení, že na operaci jít nechci, mé pravidelné domácí cvičení, pravidelná návštěva dobrého fyzioterapeuta a jako třešnička na dortu nová partnerka a změna myšlení a uvědomění – UVOLNI SE. V sevřeném těle nemůže životní energie plnohodnotně proudit, proto máš i dlouhodobou bolest v bedrech.

Vážení. Zkusme na to myslet. Mějme víru v sebeuzdravení. Nebojme se zásadních změn v životě. Přijímejme co nám život přinese do životní cesty. Uvolněme svoji mysl, uvolněme své tělo a pak se mohou, či stanou léčebné “zázraky”. I tak jednoduchá a krátká meditace při pití kakaa může stačit. Operace zad ádieeeeeee.

Máte podobné zkušenosti?

Z myšlenek a životní zkušenosti sepsal: Chalupský Pavel