Hoďte mě vlkům...

...a já se vrátím jako vůdce smečky. I my lidé, homo sapiens, si podle dané situace bereme vzor ze zvířecí říše. Přebíráme od nich určité vzorce chování které jsou typické pro různé životní situace.  

Je to mé oblíbené přísloví. Možná je to i tím, že jsem se v určitých životních situacích takhle zachoval. Nemám v sobě typický stádový pud. Spíš smečkový. Víme jaký je v tom rozdíl? Hooodně velký.

Smečka. Představme si smečku vlků, či jim podobným zvířecím predátorům. Ano, chovají se agresivně, pudově, lstivě, ale cílevědomě. Smyslem smečky je přežít. To je primární zákon přírody. Pro nás to může znít a vypadat krutě, ale příroda to tak nevnímá. Příroda není krutá. To je jen naše vnímání.

Každá smečka má svého vůdce, hierarchické postavení každého člena. Přesné rozdělení úkolů a povinností. Platí tam přísný řád a pořádek. Jinak by nepřežili. Vůdce si smečka vybere ze svého středu. Je to ten nejsilnější, nejschopnější jedinec, který si své místo musí mezi ostatními obhájit. A není to jednoduché.

Své místo pak musí v reálných situacích neustále obhajovat. Pokud selže, je nemilosrdně nahrazen. Každý člen smečky zná svoji roli a je součástí přesně fungujícího organismu. Jeden bez druhého nemůžou existovat, jsou na sobě existenčně závislí. Tato vzájemná odpovědnost jim dává sílu. Ví, že jsou potřební.

Víme, že na stejném principu fungují speciální vojenské, či policejní jednotky?

Každé stádo má svého vůdce, záleží ale na tom, zda se jedná o stádo domestikované, či volně žijící. Budu se zamýšlet nad stádem domestikovaným. Těch je nejvíc. Zde totiž převzal roli vůdce stáda člověk, kterému stačí k ruce pastevecký pes, nebo elektrický ohradník. Stádo je snadno manipulovatelné. Stádu stačí malý prostor, pastva a voda. Kam pastevec, tam stádo jde. Jde a nijak nepřemýšlí, nemusí. Nijak se nemusí snažit přežít obstaráním stravy. O vše je postaráno. V zimě dostane do žlabu, řetěz na krk a je to. Nudný, jednoduchý a předem určený život.

Víme, že na stejném principu funguje s určitým příměrem i část lidské společnosti?

Vnímáme ten rozdíl? Smečka je v neustálém pohybu, nejen fyzickém, ale i mentálním. Pohyb je život. Stádo čeká. Je o ně postaráno. Nažrat a lehnout. Připomíná vám to někoho?

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel.