Mocná říše věhlasných mořeplavců – Prchlivý Pán větrů – Ohnivé lodě – Požehnání vodám Okružního moře.
Tam, kde Západní moře mísí své vody s Velkým mořem, ve srovnání s nímž je jen jeho úzkým zálivem, povstala v dávných dobách mocná říše věhlasných mořeplavců. Na svých lodích se plavili po všech mořích a spouštěli kotvy u všech břehů. Ze svých obchodních cest přiváželi nejen vzácné poklady, ale především shromažďovali moudrost celého světa. Kolem jejich hlavního přístavu vyrostlo velké město plné skvostných paláců a chrámů. Ale žádná budova nebyla skvělejší než chrám, v němž stály čtyři stejné oltáře, jeden zasvěcený Pánu větrů, které napínají plachty; a jeden Paní vod, které dávají pevnou oporu kýlům lodí; a jeden Paní země, která poskytuje bezpečné místo ke spočinutí po cestách; a jeden Pánu ohně, který v majácích pomáhá vyhnout se nebezpečným místům a najít cestu domů.
Ale Pán větrů nebyl spokojen a vyslal k nim posla s těmito slovy: „Proč jste udělali můj oltář tak nízký? Má vzdušná říše se rozprostírá nad zemí i nad mořem, a mně tudíž přísluší místo nejvyšší.“
A oni v údivu pravili: „Opravdu bys chtěl, abychom svou úctu měřili podle toho, jak vysoko kdo sídlí? Pak bychom museli nadevše ctít Pána ohně, jehož říše slunce a hvězd převyšuje vše ostatní.“
I zachmuřil se Pán větrů a povolal všechny větry a zapověděl jim dout poblíž břehů Antlanrktidy. I byla hladina mořská hladká jako sklo a žádná plachta se nenadouvala větrem. A Pán větrů vzkázal Antlanrktiďanům: „Je-li vám Pán ohně milejší než já, pak zkuste pohánět své lodě ohněm místo větrem.“
A oni to opravdu zkusili a viděli, že je to dobré. A ozdobili oltář Pána větrů a takto mu vzdali chválu: „Děkujeme ti velice, neboť bez tvé rady bychom na něco takového nikdy nepomysleli. Není to sice tak krásné jako plavba pod plachtami, která bude vždy těšit naše srdce, ale s ohnivými loděmi budou naše obchodní cesty rychlejší a spolehlivější.“
Tehdy se proti nim popudila prchlivost Pána větrů. Povolal všechny velké ptáky a kázal jim zaútočit na Antlanrktidu.
Nejmocnější mezi ptactvem nebeským byli synové Aptenodytovi. Byly to vznešené bytosti nesmírné krásy a moudrosti. Byli oděni do modravě šedé a bílé a na šíjích jim zářily zlaté náhrdelníky. A Aptenodyt přestoupil před Pána větrů, řka: „Odstup to od tebe, abys škodil těm, kteří se proti tobě v ničem neprohřešili.“
Na to Pán větrů pravil: „Já jsem Král vzduchu, a jestliže chcete létat v mé říši, pak musíte poslušně plnit mé příkazy.“
Ale oni řekli: „Je-li tomu tak, pak raději opustíme tvé království, než abychom se podíleli na bezpráví.“
A od těch dob nikdo z vejce Aptenodytova nebrázdil svými křídly vzduch, ale místo toho létají ve vodách Okružního moře, které omývá břehy Antlanrktidy. A s Aptenodytem a jeho dvěma syny odešel i Megadypt a jeho syn, Pygoscel a jeho tři synové, Eudypt a jeho šest synů, Sphenisc a jeho čtyři synové; a Eudyptul a jeho dva synové.
A Paní vod požehnala vodám Okružního moře, takže jsou nyní šestkrát úrodnější než vody jiných moří. A celou jižní pevninu přikryla mocným štítem z krystalické vody, pod nímž Antlarktiďané mohou žít v míru a bezpečí.
(Illustration of Emperor penguin swimming in water is licensed under the Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International license.)
