Výprava na draka (1) Večer v hospodě

O rozdílu mezi zelenými a červenými draky – Co se odehrálo mezi červeným a bílým drakem – Co dělají draci s obětovanými pannami – Dračí jídelníček – Jak vypadá sedmihlavý drak.

„Říká se, že prý jsou zlí jenom draci patřící k zelené rase,“ poznamenal kdosi. Jako obvykle se na toto téma objevila spousta nejrůznějších názorů.

„To nejsou dvě rasy. Za mlada jsou všichni draci červení a ke stáru jim šupiny zezelenají, tak jako lidem zešediví vlasy.“

„Zelená barva není příznak stáří, ale dospělosti. Šupiny novorozených draků mají červenavou barvu a již po několika týdnech získávají hnědý odstín, který dále tmavne až černá. Teprve po přibližně deseti až dvaceti letech se vytváří zelenavá barva.“

„Není to ani rasou ani věkem, je to příznak choroby. Člověk může dostat žloutenku, prase červenku a drak zase zelenku. Proto taky všechny ty dračí hlavy, které rytíři přinášejí králům na důkaz svého chrabrého vítězství nad lítým drakem, mají zelenou barvu. Takový hrdina prostě najde draka, který zemřel na zelenku, nebo nanejvýš dorazí nějakého, který je už v posledním tažení.“

„Já tomu stejně nevěřím,“ pravil nějaký skeptik. "Všechny ty pověsti o červených a zelených dracích jsou založené na tom, že se měděné sochy draků časem pokryjí měděnkou.“

„Můj děda mi vyprávěl, že kdysi viděl bílého draka, jak bojuje s červeným,“ řekl zavalitý mladík.

Jeho soused se rozchechtal. "A kolik ti bylo, když ti to vyprávěl? Nebo tomu snad věříš ještě teď?“

Tlouštík se rozzlobil: „Můj děda sice padl když mi bylo teprve šest let, ale dobře si na něho pamatuji a nikdo tady nebude naznačovat, že to snad byl nějaký lhář!"

„Ani ve snu by mě nenapadlo zpochybňovat čest tvého ctihodného děda. Pokud si po těch létech vzpomínáš co moudrého ti ještě pověděl, tak se s námi o ty cenné vědomosti poděl. Neříkal ti třeba taky, že děti nosí čáp?“

Vnuk ctihodného děda zrudl ve tváři a rozmáchl se, aby posměváčka udeřil.

Jeden ze starších mužů ho uchopil za napřaženou paži a přinutil ho znovu usednout.

„Dejte si oba pohov, na to abyste rozpoutali hospodskou rvačku jste ještě cucáci. Tvůj děd ty draky samozřejmě opravdu viděl, ale pro zjednodušení ti tenkrát řekl, že spolu bojovali, protože se mu nechtělo vysvětlovat pětiletému klukovi, co znamená slovo jebat.“

„Stříbrohřbetý dračí samec je na vrcholu svých sil,“ podotkl druid. "To není jako u nás, kdy nastupující šediny jsou již předzvěstí zvolna se blížícího podzimu života,“ prohrábl si s povzdechem svou bradku začínající již prokvétat stříbrem.

„Ale děda líčil, jak oba strašně ryčeli, jak se spolu zmítali až se země otřásala, a jak nakonec ten bílý zůstal ležet bez hnutí.“

„Tak teď konečně rozumím tomu,“ řekla hospodská, která právě přinesla ke stolu další rundu, „proč můj starej vždycky říká, že je do toho jako drak. Taky vždycky hned po tom usne, zrovinka jako ten drak, co o něm vyprávěl tvůj děda.“

„Takže to tedy nebyl souboj draků, mysticky předznamenávající výsledek války, ale prostě jenom drak obskočil dračici?“ zeptal se tlouštík s přetrvávající nedůvěrou ve hlase.

„Samozřejmě,“ vyhrkl uhrovitý mladík sedící na druhém konci lavice. "A ty povídačky o tom, že draci požadují panny k snědku, to jsou také jen pohádky pro malé děti. Kdyby jim šlo jen o žrádlo, tak by netrvali na tom, aby to byly panny.“

Jeho strýc nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Nemohu úplně vyloučit, že někde v pustinách mladý drak, jehož oko už dlouho nespočinulo na sličné dračici, občas nedostane chuť si to rozdat aspoň s lidskou samicí, tak jako leckterý ovčák žijící půl roku o samotě v horách na odlehlé salaši vezme za vděk půvaby některé ze svých ovcí, ale pokud si drak žádá panny, tak mu jde určitě jenom o jídlo, protože to mi, chlapče, věř, že kdo si chce opravdu pořádně užít to druhé, tak dá přednost zkušené zralé ženské před mladičkou dívenkou. Drakovi ovšem taková mladá křehotinka chutná jistě lépe než šlachovitá ženská v nejlepších letech.“

„Tak proč potom nežerou i mládence, když jim tedy jde jen o mladé maso?“ trval na svém synovec.

„Ale žerou, jenom je nemusejí zvlášť požadovat, stejně tam většinou dobrovolně přijde nějaký nadšenec, který doufá, že holku zachrání a dostane ji za odměnu i s věnem. A když má pěkná holka víc nápadníků, tak už je ta panna jen takový zákusek po hlavním jídle.“

„I kdepak,“ oponoval bělovlasý muž na protější straně stolu, „už jsem za svůj požehnaný život pár krmení draků viděl na vlastní oči a mohu vám říci, že každý ten drak vždycky jenom sebral holku a o chlapy neměl vůbec zájem. Přece se nebude namáhat louskat je z těch jejich brnění.“

„To já jsem zase jednou viděl,“ vložil se do debaty další muž, „jak drak sežral i chlapa. Ten na něj šel zezadu, takže ho drak neviděl a když se mu připletl pod nohy, tak ho omylem zašlápl. A jak slyšel, že mu pod nohou něco křuplo, tak se otočil a zblajzl ho taky.“

„Ano, je to tak,“ přikývl druid. „Drakům jejich filosofie povoluje zabíjet pouze kořist. Zabít a nesežrat považují za těžký prohřešek proti řádu světa.“

„Když jsou tak morální, tak proč trvají na lidském mase a nejsou ochotni přijmout místo panny pěknou jalovičku?“

„Asi aby se lidi nepřemnožili. Proto nežerou staré báby, které se už množit nebudou. A kdyby sežrali třeba i tři chlapy ze čtyř, tak ten zbývající ty ostatní snadno nahradí. Nejméně krvavý způsob jak se vypořádat s nadměrným množením lidí je odstranit nadpočetné samice těsně před začátkem pohlavního života.“

„Naštěstí na naší straně hor už žádní draci dávno nejsou, od té doby co je kdysi odsud vypudil Velký Zevorz. Nejdřív porazil tříhlavého draka, potom šestihlavého a nakonec i dvanáctihlavého.

„To je nesmysl, žádný šestihlavý ani dvanáctihlavý drak nemůže existovat. Drak musí mít lichý počet hlav, při sudém počtu by se nedokázaly dohodnout co udělat když by jich polovina byla pro a druhá polovina proti. Ten druhý drak byl pravděpodobně sedmihlavý.“

„Kdepak, existují jenom jednohlaví, tříhlaví a devítihlaví draci. Tříhlaví jsou heterozygotní s jedním genem pro trikefalii. Když se spáří dva tříhlaví draci, čtvrtina jejich potomků je jednohlavá, polovina tříhlavá a čtvrtina devítihlavá. Když se spáří jednohlavý s devítihlavým, tak jsou všichni jejich potomci tříhlaví.“

„Hlavu v původním smyslu slova má každý drak jenom jednu,“ řekl výtvarník. „Když se mluví o nějakém počtu hlav, tak se tím rozumí délková jednotka, podobně jako měříme na palce nebo pěsti. Když chcete zobrazit dospělého člověka ve správných proporcích, tak postava má osm hlav. Hlava je tedy rovna devíti palcům neboli třem čtvrtinám stopy. Takže sedmihlavý drak je drak vysoký pět a čtvrt stopy, dvanáctihlavý devět stop.“

„Drak má devět stop, dělá hop hop hop,“ začal si prozpěvovat jeden se štamgastů, který už měl v konzumaci piva a pálenky značný náskok před ostatními. Další ho však rychle doháněli a debata postupně přestávala být smysluplná a zanikala v opileckém blábolení. Ti co zůstali relativně střízliví začali odcházet, místní do svých domovů a cizí kupci do pronajatých pokojů v patře hospody. 

(Následující kapitola: (2) Sen a skutečnost)